1965 Ford Mustang Fastback: první slavný ponycar
O Mustangu už toho bylo napsáno mnoho. Je to auto, které hrálo v mnoha filmech a stalo se popkulturním symbolem. V půlce 60. let ho chtěli všichni a ani dnes to není jinak – a navíc, jako jediný z celé „party“ přežil až do současnosti.
Elegantní pony car je klasikou nejen tím, jak široký je jeho záběr a kolik generací nadšenců v průběhu času zaujal. Je také příkladem toho, jak efektivně využít koncernové zdroje a jak správně (tedy až na malou „drobnost“) zvládnout marketing.
Za posledních 15 let jsem jezdil mnoha různými mustangy, od těch obyčejnějších, až po ty skutečně „nadupané“, co vyžadují pevnou ruku. Odlišné jsou například efektní verze Mach z konce 60. let, které trochu klamou tělem, zejména v porovnání s kreacemi od Shelbyho, které považuji za ty pravé esence osmiválcových monster, co dobře vypadají, ale i parádně jezdí (tedy samozřejmě na americké poměry). S některými už jsem jezdil, psal jsem o tom například do AT Klassiku nebo do Veteran.sk.
Dneska znovu procházím novým showroomem u Truců a okukuji, co je tu nového. Americká auta v poslední době frčí a vlastně chápu proč – technika je odolná, tvary lákají pohledy všude, kde se ukážou, auta nejsou drahá a dá se na ně všechno sehnat. Dnešním objektem zájmu se tak stává velmi hezký exemplář po kompletní renovaci, navíc z roku 1965, tedy prvních let výroby. Akorát dostal české značky, je po velkém servisu a chystá se na nová dobrodružství. Tak mu rovnou jedno dopřejeme, i když to bude jen kratší projížďka po malebných silnicích jižních Čech.
Jak všichni dobře víme, Ford Mustang se začal vyrábět v roce 1964 a hned začal trhat prodejní rekordy. V nově vznikající třídě pony car byl prvním, ale zdaleka ne jediným zástupcem. Ovšem tehdejší marketingové oddělení Fordu udělalo pořádný kus skutečně dobré práce, takže právě Mustang proti ostatním získal velmi výhodnou a prakticky nikdy nezpochybněnou pozici. A doplníme i smutný fakt, že je také posledním, který se drží až do současnosti.
Doplníme, že jako pony cars tento typ atraktivních automobilů pro mladé nadšené řidiče poprvé pojmenoval novinář Dennis Shattuck z magazínu Car Life. Kromě jiného definice (často různě upravovaná) obnášela vnitřní uspořádání 2+2, karoserii kupé (případně fastback nebo convertible, tedy kabriolet) a pod dlouhou kapotou výkonné motory. Kromě Mustangu sem patřil Plymouth Barracuda, z něj vycházející Dodge Challenger, Chevrolet Camaro a z něj postavený Pontiac Firebird. Po boku Mustangu vzniklo luxusnější Mercury Cougar s delším rozvorem. AMC přidalo svůj Javelin a směs byla připravena lákat zákazníky.
Co se týče motorů, Ford přece jen jednu chybu udělal – aby dosáhl na cenu pod 2500 dolarů, pod kapotu namontoval i řadový šestiválec. A to konkrétně dva: menší o objemu 170 cui (2,8 litru) a větší s objemem 200 cui (3,3 litru). Ani jeden z nich si nezaslouží víc, než zmínku a je právě tou „drobností“, která se na začátku úplně nepovedla. Mnohem podstatnější bylo, že nabídku doplnily dva osmiválce small block. Menší nesl označení 260 cui a měl objem 4,3 litru, větší pak 289 cui, tedy 4,7 litru.
A právě tento motor pohání náš dnešní objekt zájmu – i když modré pruhy na bílé karoserii mohou naznačovat jistý potenciál, auto je víceméně sériové. A navíc s mou nejoblíbenější karoserií, tedy fastback neboli sportsroof (k tomu doplníme, že první generace s designem od Gale Haldermana se v několika amerických továrnách vyráběla ještě jako dvoudveřový hardtop a kabriolet). Celkově krásný stav je přesně to, co u podobného auta, které je aktuálně v inzerci za přívětivou částku 1 150 000 Kč, chcete. Pokud byste totiž za „pár korun“ koupili auto před rekonstrukcí, nedej bože rezavé, stejně do něj minimálně milion dáte, aby vypadalo k světu. A to se prostě finančně nevyplatí, snad je v případě, že máte svůj vysněný kousek, u kterého vám nevadí trochu prodělat.
Když si prohlížím testovaný kousek ze všech stran, jsem z jeho stavu nadšen. Už jsem viděl a zažil několik mustangů, které byly nešťastně zrenovovány kdesi v Mexiku a bylo to peklo. Můj mechanik Zdeněk by mohl vyprávět, jedno takové „zlomené“ auto dával dohromady klientovi. Bylo zřejmé, že během vyvařování rezavých částí vůz nikdo nezpevnil přídavným rámem, takže auto se už během hrubých prací zkroutilo takříkajíc „do banánu“. O tom, jak kutilové doháněli nesedící dveře, natož střechu, asi ani nemá smysl psát… Tak či onak, na renovaci a její kvalitě skutečně záleží.
Jak jsem již naznačil, hezkého mustanga koupíte zhruba za milion korun (průměrná cena ročníku 1965 je v USA dokonce 1,05 milionu a zahrnuje tisíce prodaných kousků). V ideálním případě budete mít za své peníze hezké kupé/fastback/kabriolet, který vás bude těšit. Technika je jednoduchá, odolná, nic se zásadně nekazí, a jakmile vychytáte zapalování (mechanické nahradit elektronickým) a vodní okruh, jste v pohodě. Jenže pokud bude nutné celé auto znovu renovovat, vaše investice se rázem zdvojnásobí – jak jsem již zmiňoval, je velmi pravděpodobné, že za kompletní renovaci u profesionální firmy dáte přes milion korun. Tím pádem je důležité vybrat auto buď pěkné, původní, nebo po renovaci, která není „mexická“. I proto bych se osobně rozhodně podíval na něco podobného, co tu dnes prezentujeme.
Jestliže je krásné zvenku, jak vypadá interiér? Mám rád palubní desku a elegantní styl raných mustangů, líbí se mi víc, než pozdější palubní desky s velkými boulemi. Tady je všechno hezky přehledné a navíc je hezky vidět ven. Interiér je podobně jako exteriér v krásném stavu, osobně mi vadí akorát látka, kterou je neoriginálně pošitý vnitřní prostor, to bych asi změnil – i když chápu, že někomu se to může líbit. No nic, v rámci kondiční/testovací jízdy vyzkoušíme, jestli auto jezdí tak dobře, jak na první pohled vypadá.
Americký VIN má tu výhodu, že jde docela pěkně rozklíčovat. Mimo jiné se tak dozvídáme, že se jedná o auto modelového ročníku 65, které bylo vyrobeno v továrně v Dearborn, v Michiganu. Původně se narodilo v barvě Champain Beige (což ale v průběhu času někdo změnil) s černým vinylovým interiérem (to také). Pod kapotou má standardní verzi motoru Ford Windsor V8 289 cui, tedy 4727 cm3. Ten dosahuje výkonu 200 amerických koní (a 382 Nm při 2400 otáčkách). Pro auto na rozvoru 2743 mm (108 palců) s rozměry 4613 x 1732 x 1298 mm to při slušné hmotnosti 1319 kg znamená zcela dostatečný pohon. A vlastně ani nevadí, že na zadní kola točivý moment putuje přes třístupňový automat Ford C4 a to přes otevřený diferenciál.
Z hlediska dynamiky hodně záleží, co si představuje a co čekáte. Zadní kola (nebo spíš jedno, samosvor zde není) zapálí na požádání, stačí si na automatu nechat zařazenou jedničku. Co se ale hodí ke svalnatým autům se sedmilitry, nemusí fungovat všude. Právě tady je to spíš symbolické protočení kol při odjezdu, ale pravé kouzlo tkví v cruisingu krajinou v rychlosti kolem 60 mil za hodinu. Až se po nějakém čase na tuto rychlost vyškrábete, můžete se jen kochat. V takové pohodě si můžete užívat hezké bublání vyklidněného motoru, který se ale v případě potřeby umí docela nečekaně roztočit. Celková kompaktnost prvních mustangů nahrává použití na našich silnicích – auto se přirozeně, hezky vodí krajinou a nemá přílišné vůle ani v řízení, ani v podvozku. A dokonce i slušně brzdí!
Děkujeme společnosti Veteráni na Truc za možnost vyzkoušet tento hezký Mustang.
V případě zájmu najdete aktuální inzerát zde.
Pokud vás zajímají i jiné ameriky, jednou pěknou z 80. let najdete třeba tady. Také je na prodej!
Fotogalerie
