Text: František Vahala, foto: Ondřej Kroutil
Alfa Romeo 4C
Alfa Romeo 4C: zvolte cestu srdce
Dnešní doba je divná. Zrychlená, digitální, umělohmotná. Nebo jsem možná divnej já, protože mě to nebere. Nebaví mě jídlo z mikrovlnky, protože je mrtvý, nemám televizi, protože si raději udělám vlastní program a do pekárny chodím s vlastním pytlíkem, protože nechci zamořovat planetu dalšími plasty. Ale to pokud jde o pálení benzinu v zájmu vyššího blaha, těžko najdete většího blázna. V hlavní roli Alfa Romeo 4C.
Vzpomínám na oblíbený román Nebe nezná vyvolených od E. M. Remarqua, na ty doby, kdy neexistovaly speed traps a po silnicích se nepohybovaly tisíce ovcí v šedivých ledničkách. Myslím na charizmatického Clerfayta se starým závodním vozem a jeho romantické cesty za sličnou, leč smrtelně nemocnou Lillien. Na jejich jemnou lásku, na kulisy horských částí Evropy a na nesmrtelnost jejich duší. Na jejich dolce vita. Chvilkovou pohádku, která nemohla skončit dobře, ale přesto u ní i po letech brečím. Chci se tam vrátit nasávat silnici, hory, svěží vítr ve vlasech a alespoň chvilku žít jako oni, v době bez bonzáckých kamer, bez pokut za rychlost a bez příliš pomalých a genderově vyvážených řidičů. A proto si vymýšlím výlety, které mi spolehlivě vyženou stres z hlavy a díky nimž cítím, že skutečně žiju. S hlubokou pokorou a vděčností přijímám to, co jsem vybudoval – v tuhle chvíli klíčky od Alfy Romeo 4C Spider, jednoho z mála mechanických, analogových aut současnosti.
Povinnosti plním po nocích, abychom společně s Ondrou Kroutilem mohli na pár dní vypadnout. Vím, neberu s sebou krásnou slečnu, nýbrž kamaráda, ale to nevadí, nejedem přece na líbánky. A navíc, zdaleka ne každá žena chápe zálibu mužů v rychlosti. Ondrovi věřím, v řízení se na sebe můžeme 100% spolehnout a na cestách jsme sladěni. A to je pro mě zásadní…
Plán cesty
Když Alfa, tak kam jinam než do Itálie, do muzea milované značky v Arese u Milána. Další plán? Uvidíme, chceme dát Monte Carlo, tam je dobře vždycky, i když gentlemany nahradily davy zbohatlíků bez vkusu. Kde budeme spát? Kdo ví, to se bude řešit po cestě…
Start!
Naše cesta za snem začala v pátek v poledne v Praze. Nulujeme palubní počítač, tankujeme plnou a vyrážíme. Cesta bude dlouhá… Dálnice utíká běžnou cestovní rychlostí, my se seznamuje s Alfou, která všude budí zaslouženou pozornost. V tunelech u Regensburgu jí necháváme prskat a řvát do výfuku, jsme jako malí kluci. Jenže máme pocit, že rozvernou Italskou slečnu to prostě baví taky…
Vzduch proudí…
Prvních třeba sto kilometrů jsme si trochu zvykali na vyšší úroveň hluku v kabině a vzhledem k tomu, že 4C je původně kupé a proudící vzduch naráží do výztuh vedle našich hlav, střechu raději necháváme nataženou. Vím, že je to trapné (protože je to Spider), ale při rychlých dálničních přesunech pohodlné, protože když letíte německým autobahnem 200 km/h, situace v kabině bez střechy je už celkem brutální. A navíc – v kufru máme tři batohy a střechu není kam dát…
Nevadí, necháváme to tak. Kolem čtvrté odpoledne děláme první zastávku – odbočujeme z německé dálnice, abychom prozkoumali roztomilé malé historické městečko Leuchtenberg s dominantním středověkým hradem. Z jednoho prostého důvodu: vždy ho míjíme, ale nikdy jsme ho neviděli. To je bohužel osud mnoha krásných míst v Německu, když nám tato velká země často slouží pouze jako transit.
Brzy nám dochází, že musíme vyrazit dál. Střídáme se po dvou hodinách a jízda na dálnici pěkně utíká – průměrně jedeme kolem 160-180 km/h, lehkost 4C dovoluje snadné zrychlování i brždění. Dostáváme první pozitivní ohlasy na stylový způsob dopravy…
Předsudky stranou
Mnoho lidí nám tvrdilo, že 4C je doslova „pekelné“ auto a že prý pokud člověk není masochista, moc moc daleko se s ním jezdit nedá. Je prý až příliš tvrdé, nepohodlné, náročné. Když parkujeme v Bregenzu (600 km od startu), kde si nutně musíme dát kebab na promenádě a následně projet zákazy vjezdu do přístavu kvůli fotkám, jsme svěží a v pohodě. A vysmátí. Proto – až vám někdo bude vyprávět o tom, jak se něco nedá, je to nekomfortní nebo nepříjemné, protože to neodpovídá znuděné, rosolovité povaze většiny stáda, pošlete ho do háje a udělejte to po svém. Ideálně nikomu nic neříkejte, nevysvětlujte, jen si užívejte to, co přijde. Dokažte si, že to zvládnete, že na to máte. Je dobré si dávat výzvy, překonávat se. Posune vás to.
Slunce začíná rychle klesat k rozsáhlé vodní hladině, takže se rychle přesunujeme. Kolem Bodensee způsobujeme vítaný rozruch, a to zejména na promenádě, kde 4C často střílí do výfuků a chová se jak rozdivočelá puberťačka. Bavíme se… Během večeře se ze sociálních sítí dozvídáme, že nás kamarád klidně ubytuje v Memmingenu, takže nastává čas se rozhodnout, co dál. Brzy nám dochází, že jsme zrovna vyrazili a tudíž se nechceme vracet cca 60 km. Raději pokračujeme. Letíme nočním Švýcarskem, opuštěné horské pasáže nám vyplavují adrenalin a kolem 11 v noci bookujeme laciný hotel v Luganu. Sice je to Ibis Budget, ale vzhledem k lokalitě zase tak levný není. Nevadí, snídani odmítáme a po dvanácti hodinách v naší milované Alfě usínáme spravedlivým spánkem.
Hurá za historií
Nejdelší den naší cesty. Vstáváme v šest a než se pořádně rozednívá, fotíme na promenádách, u historických vil a v přístavu. Lugano je krásné místo, historické centrum obklopené jezery láká k projížďce. Shopping nás nezajímá, raději si přímo v centru vychutnáváme luxusní anglickou snídani – rozhodli jsme totiž, že dobré (a pravidelné) jídlo a hotel každou noc pro nás budou adekvátní dávkou luxusu, kterou potřebujeme. Carabinieri ve starém Puntu okukují náš vůz společně s několika místními staříky. Většina si dělá fotku, chytám několik úsměvů. 4C vyzařuje pozitivní energii a všem se líbí, což nás těší. Díky tomu víme, že děláme správnou věc a rozbíjíme šeď sobotního rána.
Pomalu a líně překonáváme městskou zástavbu, až konečně míjíme zcela opuštěný a ošuntělý hraniční přechod. Itálie nás vítá prozatím hlavně zápachem a rozbitými silnicemi. Jsme v Chiassu a míříme do Cernobbia, abychom navštívili slavnou a krásnou Villa d´Este, kde se každoročně koná ta nejfajnovější soutěž elegance klasických automobilů.
V domácím prostředí
4C se tu cítí jako doma. Pózuje, předvádí se ranním slunci a mate kolemjdoucí svou živelnou krásou. Ondra něco fotí, já se kochám luxusem vily a hledám na jezeře elegantní čluny. Městečko se probouzí jen pomalu, a proto se musím spokojit s několika běžnými plavidly, žádná Riva u mola nekotví. Nevadí, opět usedám do útulného interiéru a obyčejným klíčkem oživuji naší rudou společnici. Pokochali jsme se, ale my potřebujeme vyrazit dál… V deset dopoledne totiž máme sraz s Rafaelou v Alfa Romeo Museo, abychom se správně naladili. Brzy se napojujeme na předražené italské dálnice a letíme s větrem o závod. Italové jsou nadšení a někteří se svými pandami dokonce marně snaží s námi držet krok. Nejde jim to…
Itálie má čím dál rozbitější silnice, ale podvozek 4C pracuje tvrdě na tom, abychom to všechno zvládali. Daří se mu to. Jen s citem dáváme pozor na retardéry, na nerovnosti či vyloženě zákeřné příčné spáry. Udělali jsme pořádek uvnitř vozu, střecha už je v kufru, fotobatoh pod nohama spolujezdce (jinam se nevejde).
Alfa Romeo museo…
…je překrásné! Plné emocí, vkusné, s vystavenými skvosty, řezy slavných motorů, informacemi o historických úspěších značky. Brzy vám o něm něco písnu, teď je čas vyrazit dál.
Co je 4C vlastně zač?
Jakou sílu potřebujete k tomu, abyste byli rychlí? Když auto váží 980 kg, pak vám 240 koní stačí. Musíte s nimi ale umět pracovat… 4C je živelné auto se vším všudy. O tom, že je puristická jak jen může být a jejím jediným záměrem je vás neustále bavit, napovídají už tvary. Pokud se ale zajímáte víc, zjistíte, že 4C například nemá ani posilovač řízení. V praxi to znamená, že malý Spider musíte skutečně držet oběma rukama a to víceméně neustále. Podle mého tento fakt přispívá k bezpečnosti jízdy, protože se při jízdě prostě nemůžete nechat rušit a musíte se na přesné a rychlé řízení neustále soustředit. Obě ruce na volantu…
Jak jsem již naznačil, v autě je také celkem hluk, takže rádio Alpine je zcela zbytečnou záležitostí. Sedíte velmi nízko, takže v podstatě cítíte asfalt pod sebou. Během prvních kilometrů budete chtít zjistit pouze to, jak nízký je podvozek a zdali zvládnete retardéry a nerovnosti. Nemusíte se bát, díky krátkým převisům je 4C dává nečekaně dobře – za celou dobu jsme nikde neškrtli. Duši z vás nevytřese, ale cestu musíte neustále sledovat. Dírám se vyhýbáte prostě z respektu k technice. Velmi pokročilý podvozek s dvojitými lichoběžníky vpředu pracuje velmi schopně za všech okolností, řízení vás neustále zásobuje informace o dění pod předními koly, tuhý karbonový skelet se nehne ani při extrémních manévrech a vy se můžete konečně zaměřit na motor a převodovku.
Motooor
Z dynamiky a zvuku budete nadšeni. 4C je hlučná, prská a řve v jakémkoliv režimu. Jenže to není agresivní projev, ale radost rozdávající touha po rychlosti a svobodě. Motor se nadechuje velmi rychle a táhne až 6000/min, kde nabízí vrcholných 240 koní. Ve městě se dá jezdit i relativně tiše, pokud nebudete motor zbytečně dráždit. Dvouspojková převodovka funguje naprosto nerušivě – v normálním režimu řadí jemně, dynamický mód znamená mírné škubnutí vozem. Její rychlost je zcela kompatibilní se zbytkem vozidla.
Jak to jezdí
Jízdní vlastnosti odpovídají koncepci. 4C není auto pro začátečníky, vyžaduje sílu a cit, ale odvděčí se nezapomenutelnými zážitky. Umí jezdit smykem, ale díky výrazné trakci je určena hlavně pro rychlou jízdu zatáčkami a držení správné stopy. Ovšem výjezdy z vracáků dáváme s plynulými, čitelnými smyky. V takových momentech se vám zpotí dlaně a vy se začnete samovolně usmívat. Zažili jsme všemožné jízdní situace a někdy jezdili skutečně rychle (na německých dálnicích hodně přes 200 km/h) a vždy nás překvapilo, jak sebevědomě vůz funguje a jak rychle reaguje. Tady a na brzdách (mimochodem mechanicky dokonalých a výjimečně účinných bez vadnutí) se ukazuje nízká hmotnost, která je zásadní.
Do Monte Carla!
Opouštíme museo a nasazujeme tempo. Chceme se mrknout do Monaca, kde vrcholí přípravy na F1 a také máme v plánu počkat v Nice na cíl skvělé akce Tour Auto. Vše by vyšlo skvěle, kdyby tím směrem nebyl tak strašný provoz. Několik hodin se táhneme kolonami a nadáváme na hloupé mýtné brány, které všechny zdržují. Ve 21. století bych čekal lepší systém na výběr poplatků…
Centrum Nice je narvané lidmi, čekáme na závoďáky a sledujeme dění kolem. Přijíždějí trochu později, ale atmosféra je fajn, takže si užíváme nejen krásu města, ale i skvělé závodní stroje. Následná cesta do Monaca je ještě efektnější – všude je nový asfalt a tribuny, prskáme po městě a fotíme v prostředí, které je tak jedinečné a zábavné.
Nakonec padá tma a my se opět rozhodujeme: máme totiž extrémně lákavou nabídku na přespání. Nakonec se z mnoha pochopitelných důvodů výjimečně rozhodujeme racionálně pro rychlý návrat k jezerům nad Milano. Dát si v neděli 1300 km je už přece jen trochu porce i pro nás, takže jí chceme trochu zmenšit. Letíme s větrem o závod, italské dálnice jsou jen naše, prolétáváme tunely i prudkými zatáčkami. Zcela pohlceni živelností naší Alfy se řítíme nočním světem a už se nikdy nechceme vracet do všední reality. Kolem půlnoci usínáme v dalším levném hotelu…
Neděle
Poslední den naší cesty nás čekají horské pasy v Itálii i Švýcarsku. Za celý výlet jsme nepozřeli ani kapku alkoholu (při jízdě s malým supersportem chceme být ready), takže jsme opět brzy ráno na nohou, svěží a připravení na další narušování matrixu.
Malé království pampelišek
Výjezdy točivých zatáček jsou epické. Přední pneumatiky už sice něco zažily, ale stejně si hrajeme s přetáčivostí a radujeme se z každého vracáku. Ostatně fotky asi napovídají. Míjíme zamrzlá jezera, kolem jsou hromady sněhu. Jsme v úplně jiném světě. Nemáme ale chuť se zdržovat, raději pálíme další litry benzinu a konečně se na cedulích objevuje Lichtenštejnsko. Tuhle pohádkovou zemi chceme vidět z výšky, proto stoupáme po kvalitním asfaltu stále výš, až se ocitáme v záplavě pampelišek. 4C se mezi nimi vyjímá, najednou je spíš elegantní, ale hravost a dravost šelmy v ní zůstává. Doplňujeme lahve pramenitou vodou a kocháme se nádherným jarním dnem. Fotky, které Ondra dělá, jsou až kýčovité. Co se dá dělat…
Poslední úsek cesty nás vede přes Německo směrem do naší domoviny. Světla pomalu ubývá a my asi po desáté umýváme mušky z čelního skla. 4C je zcela spokojená, jede tak o 15 % lépe než když jsme jí vyzvedávali. Testovaný vůz zažil už hodně. V rukou novinářů (což je často velmi velmi špatně, neboť většina postrádá cit a úctu k technice) poznal snad všechny české okruhy a v současné době má najeto přes 53 tisíc km. Všechno zvládl pouze s výměnami pneumatik, brzd a oleje. Ani během našeho tripu se nic nestalo – tedy kromě toho, že Alfa nás požádala o další výměnu oleje. Vzhledem k dynamickému charakteru naší svobodné jízdy na to má plné právo…
Co za to?
Testovaný vůz je nyní na prodej, protože od roku 2016, kdy byl vyroben, už zažil hodně. Nový model 4C se samozřejmě stále prodává a stojí kolem 2 milionů Kč. Pokud si 4C ideálně naspecifikujete, vyjde vás na 2,4 miliony Kč. Vzhledem k jedinečnosti vozu a jeho investičnímu potenciálu do budoucna je to dobrá nabídka, protože 4C je instantní klasika. Zatím nedoceněná, ale s velkými možnostmi v blízké budoucnosti. Nebojte se čtyřválce, dynamika je strhující, jízdní vlastnosti ryzí a celkový sexy styl návykový. Tohle je přesně to auto, se kterým se seznámíte, začne se vám o něm zdát a brzy zjistíte, že ho nutně potřebujete. A tak to má být.
Za kolik jsme jeli
Po 2700 km jsme dosáhli spotřeby 9,5 l/100 km, a to při průměrné rychlosti 83 km/h. Když vezmu v úvahu, že jsme zdolávali horské pasy a na dálnicích provokovali mnohem silnější (ale výrazně těžší) auta, je to krásná hodnota.
Něco proti?
Kromě nadšení a radosti jsme objevili i určité nedostatky – například středový tunel by místo nefunkčních držáků na pití mohl mít zamykatelnou schránku. Odkládací prostory prostě nejsou silnou stránkou vozu, ale to je logické. Sedačky by mohly lépe držet tělo v oblasti boků, o jiném typu bych vážně uvažovat. Zvuk je geniální, ale zaoblené koncovky neuspokojí mé vnímání estetiky – zamyslel bych se nad výměnou. To stejné bych udělal s volantem, protože ten má prostě být kulatý a basta. Při nočních přesunech jsme také zjistili, že 4C svítí spíš průměrně. Ostatně světla na to i vypadají… A jinak? Maličkosti, drobnosti. Středový displej je skvěle viditelný a obsahuje všechno potřebné (včetně teploty oleje či tlaku turba), přehled o karoserii je dobrý a na pohled do zpětných zrcátek, ze kterých vykukují masivní nasávače vzduchu, prostě nejde zapomenout.
Co vám budu povídat, ze všeho výše uvedeného je jasné, že se rozhoduji hlavně srdcem. A Alfa má srdce velké…
Za možnost zažít tento nepřenosný a naprosto geniální zážitek děkujeme oficiálnímu zastoupení značky Alfa Romeo v ČR. Těšíme se na další jízdu!
Technická data
Alfa Romeo 4C Spider (2016)
Motor
Hliníkový řadový čtyřtaktní kapalinou chlazený čtyřválec 1750 TBi, hmotnost motoru 133,8 kg, kované vložky válců o tloušce 1 mm, DOHC, 4 ventily na válec, variabilní časování ventilů CVVT, přímé vstřikování paliva, turbodmychadlo, mezichladič stlačeného vzduchu, kliková hřídel s osmi protizávažími, třícestný katalyzátor, lambda sonda.
| Zdvihový objem: | 1742 cm³ |
|---|---|
| Vrtání x zdvih: | 83 x 80,5 mm |
| Kompresní poměr: | 9,5:1 |
| Nejvyšší výkon: | 176,5 kW (240 k) při 6000/min |
| Nejvyšší točivý moment: | 350 Nm při 2200 - 4250/min |
Přenos síly
Dvouspojková převodovka Fiat Powertrain Technologies TCT se třemi hřídelemi, uložená napříč vedle motoru, pohon zadních kol, specifický diferenciál umístěný přímo v převodovce.
| Poháněná náprava: | zadní |
|---|---|
| Spojka: | dvě suché spojky |
| Zpřevodování: | I.: 4,154; II.: 2,269; III.: 1,435; IV.: 0,978; V.: 0,754; VI.: 0,622 |
Karoserie a podvozek
Vůz byl navržen v Centro Stile Alfa Romeo a vyvinut Alfou Romeo. Karoserie je tvořena centrální karbonovou částí s hliníkovými pomocnými rámy vpředu a vzadu. Centrální část vyrábí společnost TTA (Tecno Tessile Adler), části z uhlíkových vláken jsou řezány pomocí CNC technologie. Celé uhlíkové časi vozu váží sotva 65 kg. Celková hmotnost včetně hliníkových rámů a držáků motoru váží 107 kg. Vnější panely jsou vyrobeny z kompozitu (SMC neboli Sheet Moulding Compound), který je o 20 % lehčí než ocel. Pevnost je srovnatelná s ocelí a lepší než u hliníku.
| Přední zavěšení: | nezávislé, dvojité lichoběžníky, vinuté pružiny, tlumiče |
|---|---|
| Zadní zavěšení: | nezávislé, typu McPherson, vinuté pružiny, tlumiče |
| Řízení: | hřebenové bez posilovače |
| Brzdy: | Brembo, dvouokruhové, hydraulické, větrané kotouče 305 mm vpředu, 295 mm vzadu |
| Kola: | 18palcové z lehké slitiny vpředu, 19palcové z lehké slitiny vzadu |
| Pneumatiky: | 205/45 R 17 W; 235/40 R 18 W (standardně), 205/40 R 18; 235/35 R 19, Pirelli P Zero |
Rozměry a hmotnosti
| D x š x v: | 3989 x 1864 x 1185 mm |
|---|---|
| Rozvor: | 2380 mm |
| Rozchod kol (vpředu / vzadu): | 1639 / 1604 mm |
| Suchá hmotnost: | 940 kg |
| Pohotovostní hmotnost: | 980 kg |
| Objem zavazadlového prostoru: | 110 dm³ |
| Objem palivové nádrže: | 40 l |
Jízdní výkony
| Maximální rychlost: | 257 km/h |
|---|---|
| Zrychlení z 0 na 100 km/h: | 4,5 s |
| Kombinovaná spotřeba: | 6,9 l/100 km |
| Spotřeba paliva po 2700 km: | 9,5 l/100 km (naměřeno) |
Fotogalerie
