Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil for Steering Media
Alvis TD21 je autem pro svérázného gentlemana
Málokdo z dnešní digitální a vjemy přesycené generace zná klasické britské třílitrové modely značky Alvis, které automobilka vyráběla až do konce své relativně krátké, ale zajímavé historie. Otevřený Alvis TD21 statečně odolává zubu času a je přesně tím autem, o kterém se moc neví, nemluví, ale o to větší má osobní kouzlo. A parádně se s ním jezdí!
Trocha historie
Historické souvislosti začínají u modelu Alvis Three Litre s označením TC 21. Tento automobil, jehož výroba probíhala v letech 1953 až 1955, byl v podstatě vylepšenou verzí Three Litre TA 21. I když TC 21 vynikal kvalitou i luxusní výbavou, už i v souvislosti 50. let působil poněkud zastarale. Nelze se proto divit, že už v jejich polovině jeho životní cyklus končil. Jelikož původem patřil do meziválečného období, plány pro jeho nahrazení novým hliníkovým sedanem byly zcela logické a obchodně žádoucí. Chystanou novinku měl původně navrhnout Alec Issigonis, přičemž celohliníkový automobil měl být technicky pokrokový a vynikat například systémem propojeného pérování, který se pod názvem hydrolastic reálně objevil u BMC až o 10 let později. Náklady na vývoj a výrobu takového vozu by ale v té době Alvis nezvládl, takže plány na budoucnost bylo třeba upravit.
V mezičase švýcarský karosář Hermann Graber s použitím šasi a třílitrového motoru z TC21 vyvinul velmi přitažlivé sportovní kupé nazvané TC 108G (108 znamenalo rozvor v palcích, G vyjadřovalo jméno karosáře), jenž se světu ukázalo v plné kráse na výstavách Earls Court v letech 1955 a 1956. To se výborně hodilo právě Alvisu. Ten totiž zrovna přišel o své karosáře – Mulliners z Birminghamu se dostával do stále přísnějšího vlivu společnosti Standard-Triumph, která ho v roce 1958 koupila a David Brown si pro svůj Aston Martin zajistil Tickford, který se předtím také podílel na stavbě vozů Alvis. Každému z nich byly nabídnuty nové kontrakty a pro Alvis tak nezbyla výrobní kapacita.
Všechno se ale pro Alvis nakonec vyvinulo dobře – díky Graberovi měl krásnou karoserii, navíc navrženou pro již existující techniku, což znamenalo nízké náklady na vývoj. K práci na nových automobilech byl přizván nejen samotný Graber, ale i karosárna Willowbrook z Loughborough, která se předtím soustřeďovala na autobusy. Během následujících dvou let (do roku 1958) postavil Graber 22 kupé a kabrioletů (drop head), zatímco ve Willowbrook vzniklo celkem 15 kupé. V tomto momentu je ale třeba uznat, že Willowbrook neměl s karosováním osobních aut žádné zkušenosti – vyrábět nástavbu na dvoupatrový autobus je zkrátka úplně něco jiného než pasování oblých částí na elegantní dvoudveřový čtyřmístný saloon, navíc částečně hliníkový. Kvalita výroby byla proto velmi nízká už v době, kdy byl automobil nový a zákazníci to brzy pochopili.
Klasický základ
Základ automobilu tvořil svařovaný profilový rám s dřevěným rámem a kovovými panely karoserie. K pohonu využíval řadový šestiválec o objemu 2993 cm³, díky němuž byl nejen elegantní, ale i rychlý. S výkonem kolísajícím od původních 105 až do pozdějších 119 koní dosáhl maximální rychlosti kolem 100 mph, tedy 160 km/h, což byla u tehdejších sportovně střižených britských automobilů jakási meta, jež bylo nutné v rámci prestiže překonat. Standardní výbavou byla tehdy ručně řazená čtyřstupňová převodovka Austin-Healey, na přání se montovala třístupňová automatická převodovka Borg-Warner.
Brzy se ukázalo, že Graber bohužel nemá dostatečnou kapacitu, aby zvládl celou výrobu. A navíc chtěl každý vůz vyrábět trochu jinak – před čtyřmístnými automobily preferoval dvoumístné. Proto byla v roce 1958 provedena změna, Alvis koupil od Grabera práva a kontrakt na produkci karosérií získala londýnská karosárna Park Ward, jenž byla schopnější dodávat výsledný produkt v požadované kvalitě, kvantitě a v neposlední řadě za přijatelnou cenu. Graber do té doby vyrobil 37 kusů TC 108G, přičemž každý byl malinko odlišný – například jako jeho osobní automobil sloužilo dvoumístné kulaté kupé, které mělo s následnými kreacemi společnou v podstatě jen techniku. Saloon prošel omlazením a úpravami (včetně snížení hmotnosti a lehkého prodloužení) a z továrny již nevyjížděl jako Alvis TC 108G, ale jako TD21.
Karosárna Park Ward upravila interiér, takže zadní sedadla se konečně stala trochu použitelnými. Kromě čtyřmístného kupé se v nabídce objevil i otevřený vůz zvaný drophead coupé. V roce 1959 instalovala za přední kola kotoučové brzdy. V seznamu příplatkové výbavy se objevila i vyplétaná kola o rozměru 15 palců s pneumatikami 6,40 x 15.
Alvis TD21 byl chválen i dobovým tiskem, tehdejší novináři vyzdvihovali jeho dobré jízdní vlastnosti, vysokou kvalitu zpracování i celkovou image. Britský magazín The Motor v roce 1960 otestoval automobil s manuální převodovkou a naměřil maximální rychlost 103 mph (166 km/h) a zrychlení 0-60 mph (97 km/h) za 13,5 s.
Zřejmě jediný Alvis TD21 v ČR vlastní jeden známý sběratel z Ostravy a pravidelně s ním vyjíždí na různé srazy. Díky našemu vřelému vztahu mi umožnil britský roadster vyzkoušet i při jízdě na silnici. Nevím, jakým způsobem na vás Alvis působí na fotografiích, ale mě se elegantní otevřené GT okamžitě zalíbilo. S vnějšími rozměry 4788 x 1676 x 1480 mm není zbytečně velké a rozvor 2832 mm odpovídá tehdejším standardům. Přehledné palubní desce dominují zejména dva velké kruhové ukazatele přístrojového štítu, a pokud se usadíte za tříramenný volant s úzkým věncem, zjistíte, že poloha k řízení je celkem příjemná i pro někoho, kdo je zvyklý si nastavovat v autě kde co. Potěšila mě velmi krátká řadicí páka převodovky – tu už znám z Austinu-Healey. Model z roku 1960 má ještě čtyřstupňovou, druhá série, která vznikala od roku 1962 do konce produkce TD21 na podzim 1963, měla už pětistupňovou ručně řazenou převodovku ZF a kotoučové brzdy na všech kolech. Mě budou u modelu z roku 1960 stačit vzadu bubnové.
Řadový šestiválec má vždy své jedinečné kouzlo. Tento je vybaven dvojicí karburátorů SU H6 a jeho celkový výkon dosahuje 87,5 kW při 4500 min-1, tedy cca 120 koní. Tradičně silnou disciplínou objemného šestiválce je produkce točivého momentu, jež vrcholí hodnotou 221 Nm při 2500 min-1. Už po několika kilometrech mi jízdní projev Alvisu rozehrává úsměv na tváři. TD21 plynule, citelně zrychluje a vyniká přesnou převodovkou i hladkým chodem motoru. Do zatáček není nutné výrazně zpomalovat, britské GT krásně kopíruje silnici. Jeho podvozek je víceméně tradiční – nezávisle zavěšená přední kola používají dvojitá trojúhelníková ramena, vinuté pružiny a tlumiče, vzadu najdeme tuhou nápravu odpruženou podélnými listovými pery. Kroucení přední části karoserie zabraňuje zkrutný stabilizátor.
Motor si jen ševelí, většinu zvukové kulisy zajišťuje sportovní výfuk a vzduch proudící kolem čelního okna. Absolutní pohoda.
Jízda s Alvisem je velmi uvolněná, čemuž pomáhá nejen převodovka, ale i relativně lehké a použitelné řízení (samozřejmě bez posilovače). Během několika desítek kilometrů jsem zjistil, že zadní sedadla jsou taktéž použitelná, a že i když mezi lidmi (například při zastávce na čerpací stanici) způsobíte rozruchu, většina lidí vůbec nepozná, čím jste přijeli. A to je mi také sympatické…
Jednotlivé série
Testovaný automobil patří do série I. Od roku 1962 vznikala série II se zmíněnými lepšími brzdami a pětistupňovou převodovkou. Samotná produkce „masového“ typu TD21 skončila v roce 1963, přičemž v sérii I (1958-1961) vzniklo 784 kusů a ve druhé (1962-1963) pouze 285 kusů. Následný vývoj přímo souvisí s koncem automobilů značky Alvis.
V roce 1963 totiž začala výroba série III, obecně známé jako Alvis TE21. Na první pohled jí rozeznáte dle dvojitých světlometů umístěných nad sebou (podobně jako u Facelu Vega). Do roku 1967 jich vzniklo pouze 352 (ve formě kupé a drophead coupé) a díky nové hlavě válců dosahovaly výkonu až 130 koní. Karoserie byly vyráběny firmou Mulliner Park Ward (firma odlišná od Milleners of Birmingham), kde se montovaly i automobily Rolls-Royce a Bentley. Posledním modelem před zavřením továrny Alvisu byl v roce 1967 typ TF21 s výkonem až 150 koní (trojité karburátory SU), jenž dosahoval maximální rychlosti až 192 km/h. Příběh Alvisu skončil s tím, když společnost koupil British Leyland a zařadil ho do své divize Rover.
SVÉRÁZNĚ DO BUDOUCNOSTI!
Tím ale příběh Alvisu naštěstí neskončil. V současné době si můžete od malé automobilky Alvis Car Company z Kenilworthu objednat celkem čtyři různé modely, které vám na základě speciální objednávky vyrobí. Tradičním způsobem, ručně, pouze s využitím některých moderních technologií, které umožní splnit emisní normy. Osobně jsem velmi šťastný, že to ještě jde!
Celý článek najdete v magazínu Automobil Revue 11/16.
Technická data
Alvis TD21 Drophead Coupé (1960)
MOTOR
Vodou chlazený zážehový řadový šestiválec, objem oleje v motoru 6,8 l, objem chladicí kapaliny 13,5 l.
| Zdvihový objem: | 2993 cm³ |
|---|---|
| Vrtání x zdvih: | 84 x 90 mm |
| Kompresní poměr: | 8,5:1 |
| Nejvyšší výkon: | 87,5 kW (119 k) při 4500/min |
| Nejvyšší točivý moment: | 221 Nm při 2500/min |
PŘENOS SÍLY
Čtyřstupňová manuální převodovka.
| Poháněná náprava: | zadní |
|---|---|
| Spojka: | jednokotoučová, suchá |
| Zpřevodování: | I.: 2,93; II.: 2,053; III.: 1,309; IV.: 1,0; Z.: 3,78 |
KAROSERIE A PODVOZEK
Podvozkový ocelový rám z tenkých ocelových výlisků svařených dohromady, dřevěný pomocný rám v oblasti karoserie, dvoudveřový vůz typu drophead coupé se čtyřmístným interiérem, kapota a víko kufru z hliníku (u serie II i dveře), zbytek karoserie z oceli
| Přední zavěšení: | nezávislné na trojúhelníkových ramenech, zkrutný stabilizátor, vinuté pružiny |
|---|---|
| Zadní zavěšení: | tuhá náprava, půleliptická listová pera |
| Tlumiče: | teleskopické Girling |
| Brzdy: | hydraulická brzdová soustava, vpředu kotoučové, vzadu bubnové brzdy |
| Řízení: | šnekové |
| Kola: | 15palcová vyplétaná kola s centrální maticí |
| Pneumatiky: | 6,40 x 15 |
ROZMĚRY A HMOTNOSTI
| D x š x v: | 4788 x 1676 x 1480 mm |
|---|---|
| Rozvor: | 2832 mm |
| Rozchod kol (vpředu/vzadu): | 1420/1380 mm |
| Součinitel odporu vzduchu Cx | 0,55 |
| Objem zavazadlového prostoru: | 500 dm³ |
| Světlá výška: | 180 mm |
| Hmotnost: | 1475 kg |
JÍZDNÍ VÝKONY
| Maximální rychlost: | 160 km/h |
|---|---|
| Zrychlení z 0 na 100 km/h: | neuvádí se |
| Kombinovaná spotřeba paliva: | 14,1 l/100 km |
Fotogalerie
