Text: Petr Bača, Foto: Autor
Audi Quattro Sport (1984): Pět válců ve hře
Revoluce?.. Ne, ani ne… I když vlastně ano. A hodně velká. V rámci hierarchie a vzpomínek se sice jednalo o méně výrazný závodní vůz značky, zastíněný následující evolucí typu, přesto se mu nedá upřít statut zásadního vývojového článku automobilových soutěží v rally.
Řada konstruktéru se již od počátku století snažila využít potenciál pohonu všech čtyř kol při vývoji závodních vozů. Začalo to Spykerem 60HP určeným k závodům do vrchu, ve třicátých letech myšlenku znova vyzkoušel Etore Bugatti na trojici soutěžních vozů typu 53. Díky druhé světové válce došlo k rozšíření náhonu 4×4 hlavně u terénních a nákladních automobilů. V osobní dopravě se větších úspěchů a prodejů dočkalo až Subaru s typem Leon 4WD z roku 1972, ale bylo to Audi, které k této koncepci přitáhlo pozornost celého světa.
První starty Audi Quattro na rally probíhaly na konci sedmdesátých let a snad jim ani nebyla dávána přílišná váha. Vždyť přeci přenést obrovský výkon na silnici rozhodně snáze umožňoval náhon na zadní kola a manévrovací aspekt přední nápravy tak netrpěl nežádoucími zásahy kroutícího momentu do řízení. V Ingolstadtu se na to rozhodli podívat po svém. Výsledkem pak byl závodní vůz s pohonem Quattro vycházející ze sériového modelu Audi 80 Coupé.
Po pozvolných začátcích na soutěžích národního formátu se hned zkraje roku 1981, při Rallye Monte Carlo, postarala dvojice továrních jezdců Michèle Mouton a Hannu Mikkola o náležité ántré. Druhý jmenovaný totiž dojel na sněhovém povrchu jedné z rychlostních zkoušek o minutu dříve startujícího vítěze ročníku 1980 Darniche s Lancií Stratos.
Vhodnost volby se potvrdila, tým sklízel úspěchy a vůz dále vyvíjel. Z modelu připraveného dle předpisů pro rally skupinu 4, se v následujících třech letech vyvinuly posílené verze A1 a A2, přizpůsobené pravidlům skupiny B. Zcela podle těchto předpisů však byl koncipován o 32cm kratší typ homologovaný v roce 1984 – Audi Sport Quattro S1 (v sériové verzi bez přídavku „S1“), o rok později přišla ještě extrémnější a snad nejslavnější okřídlená verze S1 E2. Ta se snažila dohnat techniku soupeřů, poněvadž vpředu umístěný motor znevýhodňoval ingolstadtský speciál. Proto dostala verze S1 E2, mimo jiné, mohutný spoiler na záď, ve kterém se ukrývalo chlazení. Jakékoliv další evoluce pro MS v rally stopla změna pravidel v návaznosti na zrušení a zákaz skupiny B roku 1986. Od roku 1987 Audi nasadilo robustní sedan, model 200.
Až do konce skupiny B nasbírala všechna Audi Quattro dohromady 23 vítězství v Mistrovství světa v rally – první v roce 1981 na Švédské rally (Mikkola-Hertz), poslední při Rally Sanremo 1985 (Röhrl-Geistdörfer). Dvojici jezdců navíc umožnilo zisk titulu Mistra světa v rally – Hannu Mikkolovi v sezóně 1983 (Audi Quattro A1 a A2) a Stigu Blomqvistovi o rok později (Audi Quattro A2 a Sport S1). A ještě jedna zajímavost – na začátku působení Audi v rally byl výkon agregátu přibližně 300 koní, zatímco v roce 1986 burácel přeplňovaný pětiválec šestisethlavým stádem.
Tolik historie, teď zpět do současnosti. Ceny původních silničních Audi Quattro Sport vyletěly do nebeských výšin, ostatně už v osmdesátých letech se jednalo o nejdražší tehdy prodávané Audi, čemuž dozajista přispěla i skromná série čítající zhruba 220 kusů vyrobených aut kvůli homologaci. Petrovi Žáčkovi z Liberce se tento vůz velmi zalíbil, nicméně pořídit originál nebylo v jeho finančních možnostech, natož pak jej přestavět pro potřeby soutěžáckého vyžití. Rozhodl se zhotovit repliku co nejbližší původním vozům, přičemž nejsnazší cesta byla kombinací dvojice karoserií – příď po b-sloupek z vozu Audi 80 B2 Sedan, zbytek pak z Audi Coupé. Části kapotáže jsou zhotoveny z kompozitových dílů, přesně řečeno epoxido-kevlarové tkaniny a to sice blatníky, střecha a přední kapota; zadní kapota je pak ze sklo-polyesteru.
Na přehnané investice nikdy není prostor, natož pak když jsou k dispozici kulantní a efektivní řešení. Skvěle to dokládají lampy na přídi, pocházející z Volkswagenu Passat B2 a řada chytře promyšlených technických detailů po celém voze. Majitel se snaží speciál stále zvelebovat a dopilovávat. Ostatně rozdíly vizuální i technické mezi čerstvě zhotoveným autem a jeho současnou podobou jsou neskutečné (pokud jste detailisté) a něco, co zpočátku vypadalo jako zhmotnění snu nadšence, působí momentálně jako pečlivě zrenovovaný originál. A přitom obojí je pravdou.
Vůz poprvé vyjel v roce 2009, po pár neúspěšných startech se o dva roky později rozhodlo o pečlivé rekonstrukci, poté se rally speciál mechanicky i výkonově přiblížil své předloze. Od té doby se z více důvodů auto objevuje na závodech do vrchu Edda Cup a veteránských soutěžích, po zákazu skupiny B totiž nesmí závodit na čas v rally, proto se majitel zúčastňuje maximálně demonstračních jízd bez měření času. Z českých velkých soutěžích nejčastěji na téměř domácí Rally Bohemia, v uplynulém roce vyrazil i na Barum Rally a vložený „závod“ Star Rally, kde mezi řvoucími motory proběhlo fotografování bezmála pětisetkoňového speciálu.
Ze statických snímků není tolik znát brutální síla vozu, ale stačí si prohlédnout fotografie a pak zavřít oči a chvíli se soustředit. Vidím hromady šotoliny vyhazované do vzduchu od protáčejících se kol na startu. Slyším hromové brumlání motoru. Cítím plameny z výfuku. Audi Quattro Sport stále žije!
Fotogalerie
