Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil for Steering Media
Audi A5 se již od roku 2007 prodává jako elegantnější alternativa k tradičnímu modelu střední třídy, tedy A4. Vychází sice ze stejné platformy, ale jedná o samostatnou modelovou řadu. V červnu 2016 byla představena nová generace, přičemž její druhou nejsilnější verzí je právě testované S5, nabízené jako kupé, kabriolet nebo pětidvéřový fastback (zvaný Sportback). Během letošního autosalonu v Ženevě byla představena i vrcholná verze RS5, ovšem my si bohatě vystačíme s „dostupnější“ S5.
Zatímco předchozí generace S5 byla poháněna zajímavým šestiválcem s kompresorem, dnes k je k přeplňování nového třílitru použito velké turbodmychadlo. Motor 3.0 TFSI vybavený přímým vstřikováním paliva či systém audi valvelift je spojený s pohonem všech kol quattro disponuje výkonem 354 koní a na všechna kola posílá točivý moment 500 Nm od 1370/min. Vzhledem ke hmotnosti 1,7 tuny (obávám se, že dnešní auta už neumějí být lehčí) to znamená zrychlení na 100 km/h za 4,7 s, přičemž maximální rychlost je klasicky omezena na 250 km/h. S tím se dokážu spokojit.
Ačkoliv mám někdy problém od sebe jednotlivé modely (či facelifty) Audi odlišit, S5 se mi celkem rychle vrylo do paměti. Jeho ostře řezané rysy nedávají příliš prostoru pro fantazírování, je z nich cítit spíš preciznost a inženýrství než vášeň. Je to logické, Audi je značka německá, nikoliv italská.
Dlouhé bezrámové dveře jsou vstupem do krásně zpracovaného interiéru. První dobrá zpráva jsou skvělá sedadla, druhá přirozený posaz za volantem. Na Audi virtual cockpit se dvěma displeji jsem si zvykl rychle a líbila se mi například možnost zobrazení navigace přímo v zorném poli řidiče. Pochvalu zaslouží i audiosystém Bang & Olufsen s 3D zvukem či celé ovládání MMI. Nejvíc jsem využíval touch pad, do kterého lze zadávat navigační destinace pouhým prstem. A funguje to, ani za jízdy se nemusíte vyrušovat od samotného řízení, což hodnotím pozitivně.
Abych Audi S5 otestoval pořádně, využil jsem ho na částečně pracovní cestu do Stuttgartu. Chtěl jsem vyzkoušet, jak rychle tam dojedu. Začal jsem samozřejmě v Praze, a to rovnou na Staroměstském náměstí. Ve městě mě potěšil dobrý přehled z vozu, snadná manévrovatelnost i nečekaně schopný podvozek, který úspěšně filtroval nerovnosti dlážděných silnic, aniž by do interiéru pronikaly rázy či pazvuky. Připomínám, že testovaný vůz byl vybaven 19palcovými hliníkovými disky Cavo s pneumatikami 255/35 R19. Česká dálnice je pro S5 celkem nudná záležitost. Při maximální povolené rychlosti 130 km/h se můžete buď věnovat diskuzi s posádkou, nebo v absolutním tichu poslouchat audio. Nebo řešit, jestli cestující vzadu netrpí místem. V tomto ohledu S5 příjemně překvapilo, jeli jsme ve čtyřech a nikdo si nestěžoval na nedostatek místa. A navíc, Audi zvolilo pro odklápění předních sportovních sedadel jednoduché poutko, což kvituji s povděkem. Je to rychlé a efektivní. Dokonce i kufr nám bohatě stačil. Mě ale spíš zajímalo, jak se S5 bude chovat v limitních rychlostech na neomezeném autobahnu.
Na německé dálnici nás zastavil až omezovač, který zasáhl v momentě, kdy displej ukazoval 268 km/h. To ale není tak zásadní. Nejdůležitější je jistota, kterou jsme měli při jízdě v zatáčkách kolem 200-230 km/h. S5 bylo přisáté k asfaltu!
Jakmile se objevila očekáváná značka, drtím pedál plynu k podlaze. S5 není ultrarychlé auto, ale akcelerace je výrazná a samozřejmá, doprovázená sytým, leč nerušivým zvukem z výfuku. Ačkoliv je motor přeplňovaný, táhne do otáček lineárně a to nejlepší ze sebe dává mezi 4000 až 6500/min. Brzy překračuji hranici 200 km/h bez ohledu na to, že v autě sedí čtyři lidé a ranní asfalt není pořádně zahřátý. K S5 mám naprostou důvěru. Zatáčkovité pasáže německé dálnice zdoláváme v rychlostech do 230 km/h, na dlouhých rovinkách se rychle dostáváme k omezovači. S5 celou dobu zásobuje řidiče jistotou a mě je jasné, že pro podobný způsob cestování bylo navrženo. Rychlé dálniční přesuny jsou pro rychlé kupé to pravé. Za zmínku stojí i účinné příplatkové LED světlomety Audi Matrix s automatickým přepínáním dálkových. Pohon quattro funguje zcela nerušivě a samozřejmě, necítím žádné zaváhání a přitom vím, že neustále pracuje na co možná nejefektivnějším rozdělování točivého momentu mezi jednotlivá kola. Rychlostní stupně měním páčkami pod volantem a převodovce nemám co vytknout. Stejně jako účinným a nevadnoucím brzdám či citlivému a přesnému řízení. Cíle dosahujeme i přes hustý provoz kolem Stuttgartu v rekordním čase a hodně nás zajímá spotřeba. I když palubní počítat ukazuje průměrnou rychlost přes 140 km/h, šestiválec si vystačil s průměrem 13,7 l/100 km. A to je velmi dobré… Jak zjišťuji později, normální jízdou se dá dostat na 9 l/100 km, což je ještě lepší. Další důkaz, proč je velký motor lepší než malý.
Zbytek týdne jsem strávil na okreskách. S5 mě potěšilo zejména svou nečekanou obratností a způsobem, jakým maskuje svou hmotnost. Kdo si myslí, že každé auto s výkonem přes 300 koní musí umět jezdit smykem, tak se velmi plete. S5 je vyspělé auto pro vyspělé řidiče, nikoliv pro nevyježděné floutky. A také pro bohaté – stojí minimálně 1 727 900 Kč a příplatky se snadno dostanete přes dva miliony Kč. Někdy mě takové částky pobuřují, ale dnes musím přiznat, že jí považuji za adekvátní.