Text: František Vahala, Foto: Petr Bača
Společnost BMW Group dnes oslavuje 100 let od svého založení a to je pořádný důvod k oslavě. I náš tým se připojuje ke gratulantům a to po našem – svezením s BMW 328, protože to bylo první pořádné auto s modrobílou vrtulí ve znaku!
Jak to s těmi sto lety vlastně je? I když základy společnosti opravdu sahají až do roku 1916, první motocykl (R 32) představila až v roce 1923. A dál? První auto, se kterým byla automobilka spjata, bylo tzv. Dixi. To bylo malé autíčko, v podstatě britský Austin 7. V Německu ho nejprve vyráběla automobilka Automobilwerk Eisenach (fungující již od roku 1904), která se ale během 20. let dostala do ekonomických problémů. Toho využilo BMW, které ji v roce 1928 koupilo i s právy na malé Dixi. První auta vznikala jako BMW Dixi, ale roztomilé jméno zmizelo v roce 1929. Tehdy byl proveden lehký facelift modelu (DA-2 namísto DA-1) a novinka nesla označení BMW 3/15. První číslo znamenalo daňové zatížení, druhé výkon v koních. V letech 1929 až 1932 vzniklo celkem 18 976 kusů BMW 3/15. To byl teprve začátek…
Za první lepší BMW se dá považovat až model 303, předvedený v roce 1932 – měl totiž šestiválec. Ovšem, že by to bylo pořádné „báwo“, jak jsme si během let zvykli, se asi také říct nedalo. Už dobové prameny mluvily o skromném výkonu (motor měl objem pouze 1,3 litru a cca 30 koní), sklonům k nedotáčivosti a příliš měkkému podvozku. To tedy není modrobílá vrtule dle našich představ…
Mnohem lepší to bylo v roce 1936. Tehdy přišla slavná 328, auto, které bylo veřejnosti předvedeno rovnou při závodech Eifelrennen na Severní smyčce Nürburgringu! A člověk jménem Ernst Henne se postaral o senzaci tím, že s ním hned vyhrál třídu do dvou litrů… A úspěchů jen přibývalo, už o rok později měl model na kontě přes sto vítězství! BMW 328 uspělo na RAC Tourist Trophy, na rakouských alpských soutěžích či při jízdách do vrchu v La Turbie. V roce 1938 vyhrálo svou třídu v Le Mans, Alpine Rally či na Mille Miglia. Vrcholný okamžik? Asi právě Mille Miglia v roce 1940, kdy upravené BMW 328 Coupé s karoserií Touring vyhrálo tento brutální závod při průměrné rychlosti 166,7 km/h!
Od představení v červnu 1936 až do jara 1937 by vůz určen pouze pro motorsport. Jezdili s ním tovární i soukromí jezdci.
Z bleskového výčtu úspěchů je patrné, že BMW vývoj prvního sporťáku rozhodně nepodcenilo – základem byla systematická lehká konstrukce se speciálním rámem a hliníkovou karoserií. K tomu si přidejte skvělý motor – řadový šestiválec o objemu dvou litrů s hliníkovou hlavou dosahoval výkonu od 50 do 130 koní v závodní specifikaci. Za technikou stál tým pod vedení Fritze Fiedlera (dříve navrhoval osmi- a dvanáctiválce Horch), mezi další důležité osobnosti podílející se na vzniku patřil Alex von Falkenhausen, Alfred Böning či konstruktér a závodník v jednom Ernst Loof. Design roadsteru vytvořil Peter Szymanowsky, který se po válce stal dokonce šéfdesignérem značky.
S BMW 328 jsem se setkal při jedné zahraniční cestě u soukromého majitele, který se těmto vozům věnuje již od dětství a vlastní rozsáhlou sbírku hlavně předválečných závodních aut, kterou založil již jeho otec. Nyní dokonce připravuje auta z BMW Classic pro zásadní podniky sezony… Úcta k tradici je u něj doslova hmatatelná a to je něco, co vás ohromně inspiruje. Na projížďku bereme jeho „rodinné“ upravené BMW 328, vynikající výkonem cca 80 koní.
Už při startování cítím husí kůži všude po těle – tohle auto prostě vzbuzuje respekt i při statickém prohlížení, ale vidina projížďky to posouvá na úplně jinou úroveň. Brzy na to už sedíme v úzkém kokpitu a za doprovodu hlasitého štěkotu závodního výfuku (dle vzoru Mille Miglia) protahujeme starý stroj úzkými okreskami. Majitel je závodník tělem i duší, s předválečnými auty jezdí vytrvalostní závody na okruzích, takže se toho vůbec nebojí. Prudce zrychlujeme a já se nestačím divit, jak dramaticky to působí… Je cítit lehkost karoserie, neutrální chování v zatáčkách na hranici smyku, síla potřebná k řízení i cit při přeřazování a to všechno se míchá do vzrušující reality.
Majitel řídí auto s naprostým sebevědomím, jistě, svižně, ale bezpečně. Ostatně tohle auto zná už od malička, renovoval ho jeho vlastní otec… Rodinný poklad, který ale nestojí v koutě, nýbrž se ukazuje na prestižních závodech a akcích. A pálí litry vysokooktanového benzinu, čímž posádce způsobuje vlny nadšení.
Překvapuje mě všechno – zátah motoru, přesnost řízení, funkčnost podvozku i síla bubnových brzd. O stáří vozu napovídá jen a pouze kroucení karoserie, patrné na nerovnostech a při prudkých změnách směru, ale to k tomu tak nějak přirozeně patří. Nikdy jsem nejel tak starým autem, které by jezdilo tak rychle… Ano, má jisté úpravy – výfuk přidal asi 5 koní, ale výraznější změny se odehrály uvnitř motoru. Upravené jsou karburátory, ostřejší vačková hřídel, chlazení a další věci, které zůstávají pro nadšence mého formátu zahaleny tajemstvím. Při hmotnosti kolem 800 kg je výkon skutečně důstojný – jezdíme rychleji než většina nových aut kolem… Mechanický koncert pomalu utichá a já nemám slov. Chvíli jen tak postáváme, já se jen raduji a děkuji, majitel se tajemně usmívá… Vím, že originální BMW 328 bude jezdit trochu jinak, ale tyto vkusné úpravy mi jsou k duhu. To jízdní drama stojí za to!
Interiér není zrovna prostorný, ale komu by to vadilo? Volant má řidič zhruba v úrovni poloviny stehen, velmi blízko tělu.
BMW 328 je dneska velmi drahá hračka, o tom nikdo nepochybuje. Platí za přelomové auto, které výrazně ovlivnilo dějiny konstrukce automobilů a závodní historii. I dnes je mnohými považováno za jedno z nejlepších sportovních/závodních automobilů vůbec, což se projevuje i ohromným zájmem sběratelů. Koupit BMW 328 není vůbec jednoduché – zatímco v roce 1937 bylo k jeho získání zapotřebí minimálně 7400 říšských marek, dnes vám zřejmě nebude stačit ani půl milionu eur. Navíc, v letech 1936 až 1940 vzniklo pouze 464 aut typu BMW 328. Z toho 403 s karoserií roadster, ze zbývajících byly postaveny závodní speciály nebo karosované kousky.
Řadový benzinový šestiválec chlazený vodou, rozvod ventilů OHV, hliníková hlava válců, vačková hřídel na straně v bloku motoru hnaná duplexním řetězem, ventily ovládaný systémem tyček a vahadel, čtyřikrát uložená kliková hřídel, hemisférické spalovací prostory náplň chladiče 7,5 l, mechanická palivová pumpa.
Zdvihový objem: | 1971 cm³ |
---|---|
Vrtání x zdvih: | 66 x 96 mm |
Kompresní poměr: | 7,5:1 |
Nejvyšší výkon: | 80 koní při 5000/min |
Nejvyšší točivý moment | 126 Nm při 4000/min |
Čtyřstupňová ručně řazená převodovka s pákou řazení na podlaze.
Základem vozu je příhradový ocelový rám, na kterém je upevněna hliníková dvoumístná karoserie typu roadster, v běžném provedení 50litrová nádrž na benzin, na přání o objemu 100 litrů.
Přední zavěšení: | výkyvná náprava s příčně uloženými listovými pery |
---|---|
Zadní zavěšení: | tuhá náprava s listovými pery |
Tlumiče: | pákové (často nahrazeny teleskopickými) |
Brzdy: | hydraulické bubnové na všech kolech o průměru 280 mm |
Řízení: | hřebenové |
Kola a pneumatiky: | 5,25 nebo 5,50 x 16, ocelové disky s centrální maticí |
D x š x v: | 3900 x 1550 x 1400 mm |
---|---|
Rozvor: | 2400 mm |
Hmotnost: | 780 kg |
Maximální rychlost: | 155 km/h (závodní verze přes 200 km/h) |
---|---|
Zrychlení 0 až 100 km/h: | cca 11 s |