Text: František Vahala, Foto: Steering Media
Spojené státy si v 50. letech užívaly hospodářský i společenský rozkvět a to se projevilo i v oblasti výroby automobilů. Detroitské továrny chrlily nejen dým z mnohých komínů, ale hlavně krásné koráby s designem a rozměry, který se tehdy Evropa nemohla dovolit. Chromová euforie vrcholila na konci 50. let a doslova každý kousek automobilu byl předimenzován. A nad vší tou produkcí různých fordů, chevroletů, buicků, dodge a dalších stál podobně jako Empire State Building nad ostatními mrakodrapy New Yorku Cadillac Eldorado Brougham.
Když se řekne Cadillac, nikoho asi nenapadne, že by šlo o levná auta pro davy. Cadillac byl vždy prestižní značkou, a to už téměř od počátku. Dá se říct, že firma Cadillac Automobile Company vznikla na zbytcích společnosti Henry Ford Company, když z ní odešel její zakladatel. V továrně se tehdy setkali finančníci William Murphy a Lemuel Bowen, kteří si na pomoc s likvidací přizvali konstruktéra Henry M. Lelanda. Ten je ale přesvědčil, aby pokračovali s výrobou automobilů s použitím jeho prověřeného jednoválce. Firma Cadillac Automobile Company byla založena 22. srpna 1902, přičemž byla pojmenována podle dobrodruha Antoine Laumet de La Mothe, sieur de Cadillac, který v roce 1701 založil město Detroit. Firma byla již v roce 1909 koupena koncernem General Motors, pod který patří do současnosti.
Ale zpět do blyštivých 50. let, zavánějících pomádou, rock´n´rollem, hamburgry, colou, chromem a obecnou radostí z hojnosti života, kterou válkou vyživená Amerika nabízela. V roce 1953 přišlo první Eldorado (s geniálním názvem, který vymyslela sekretářka prodejního oddělení Cadillacu Mary-Ann Marini, odkazujícím na mýtické město El Dorado). A pak první Eldorado Brougham, postavené na základě Cadillacu Series 62 dle návrhu Harleye Earla.
Broughamy se v průběhu 50. let nadále objevovaly v různých verzích série 62, ovšem svůj velký návrat předvedly až v roce 1957, kdy vzniklo Eldorado Brougham v provedení čtyřdveřový hardtop bez středových sloupků na základě full-size Cadillacu série 70.
V době, kdy tento koráb vyplul na silnice, vrcholila móda velkých ploutví a křídel. Zároveň se vůbec nešetřilo chromem ani luxusní výbavou.
Produkce exkluzivní novinky byla ohlášena už v prosinci 1956, vstup na trh se uskutečnil v březnu 1957. Series 70 Eldorado Brougham byl ručně stavěný, limitovaný model, který navazoval na show cary z let 1953 a 1954 zvané Park Avenue a Orleans. Návrh designu Eda Glowackeho obsahoval i čtyři kruhové světlomety, což byl tehdy nevídaný prvek – navíc v některých státech USA zakázaný! Kromě velkého množství vnějších chromových ozdob vynikal Brougham řadou jedinečných technických vymožeností.
Než usednu za volant, chci si všechny zajímavosti prohlédnout na vlastní oči, přestože na dlouhý automobil zírám už dobrou hodinu. Ihned mě upoutají dveře, tedy vlastně prázdné místo mezi nimi a střechou. Zadní pár se otevírá proti směru jízdy a odkrývá vstup do úžasného interiéru. Když v USA mysleli hardtop, vzali to doslova – středový sloupek chybí téměř až k podlaze. Poklepávám na střechu, která je z nelakované nerezové oceli. Obcházím ohromné chromované plochy, které od poloviny zadních dveří směrem k vysokým ploutvím tvoří efektní zrcadlo, lesknoucí se slunci. A už se těším na interiér!
Že byl Brougham ve své době na technologickém vrcholu je patrné okamžitě po usednutí do voňavého interiéru. Měkká a pohodlná elektrická sedadla (dokonce s funkcí jakési „paměti) jsou předimenzovaná, a jakmile se do nich usadíte, nechcete z nich ven. Rozhlížím se kolem a nechápu – Cadillac má lepší výbavu než většina dnešní obyčejných pračkoledniček: rádio s automatickým hledáním stanic, tempomat, automaticky uvolňovací parkovací brzdu, elektrické zámky dveří, elektricky ovládaná okénka (všechna, včetně malých trojúhelníků u čelního okna), elektrické otevírání kufru či klimatizaci. Ale čím ohromí nejvíc? Určitě gramofonem skrytým pod loketní opěrkou. Kdybych neviděl, jak se jehla točí po teplem zkroucené desce, nevěřil bych… A pak je tu Autronic Eye, tedy v podstatě automatický přepínač dálkových světel. Nebo vzduchové odpružení, které udržuje stálou světlou výšku a pomáhá překonávat nerovnosti tak, aby si posádka neposkvrnila oblek vzácnou whisky.
Znalci ocení detaily, které v dnešní době vypadají naprosto unreal: toaletku pro dámy (s pouzdrem na rtěnku a pudřenkou, vše označené znakem automobilky) a sadu „panáků“, které magneticky drží na stolku u otevřené přihrádky spolujezdce. Pokud je dnes vůbec seženete, stojí tisíce dolarů. Kuřácká výbava všech cestující či topení s výdechy pod sedadly jsou proti těmto detailům jaksi očekávatelné… Tehdejší kupci, mezi které patřily hollywoodské hvězdy či známí zpěváci, si mohli vybrat ze 44 kombinací koženého čalounění, přičemž například koberečky byly na přání z jehněčí kůže (tak je to i v našem případě). Pro karoserii bylo k dispozici 15 speciálních laků.
Řídit Cadillac – to je sen každého kluka i muže. Startér jen pootočí šestilitrem a zpod kapoty se do interiéru rozléhá tlumené vrnění 340koňového motoru. Pohon full-size Cadillacu zajišťuje důstojný osmiválec s rozvodem OHV a dvěma ventily na válec, palivo míchají tři dvoukomorové karburátory Rochester. Zajímavostí je použití vysokotlakého chlazení, které se stará o to, aby hollywoodská hvězda nikdy nemusela zastavit a dolévat do chladiče vodu.
Ani nečekám, že by Brougham nebyl pohodlný. Je houpavý, pluje krajinou, a i když na zadní kola putuje podle mého názoru tak polovina maximálního výkonu, při plném sešlápnutí plynového pedálu koráb krásně zrychluje. Předtím musíte samozřejmě chvilku počkat, než automat podřadí.
V Cadillacu se obecně nespěchá a o tomto vzácném typu to platí dvojnásob. Stačí jen tak plout, lehce korigovat řízení a zapomenout na okolí. Jen připomenu, že ve své době byl Brougham považován za rychlý vůz, z dnešního úhlu pohledu je samozřejmě situace jiná. Ale brzdou provozu nebudete.
Během jízdy rychlostí nějakých 60 mph máte spoustu času se v autě pohodlně rozvalit a zkoumat technickou dokonalost doby. K otočení velkého auta potřebuji 13,1 metru, ale v podstatě to nevadí, protože tenounkým věncem volantu se dá točit jedním prstem – samozřejmě má posilovač. Na řazení páčkou vedle volantu také není nic složitého, stačí jen citlivě, tentokrát využívám prsty dva. Jízda je velmi komfortní, a to i na dnešní poměry. Ačkoliv Cadillac byl tehdy na své nové šasi s rámem X-frame hodně pyšný, na nerovnostech je rám znát a cítím pnutí a kroucení. Ale je mi to jedno.
Představený kousek přijel do Česka kontejnerem ze Států v roce 2006. Byl tehdy v podstatě rozebraný a jeho nový majitel dostal asi deset ohromných krabic. Byl to šrot. Ovšem Darek Haumer vede dílnu Restorations.cz a specializuje se právě na americké koráby z 50. let. I proto už měl s tímto typem zkušenosti, dříve už skládal o rok mladší Brougham. Během dvou let se mu podařilo uskutečnit velmi úspěšnou „frame-off“ renovaci. Od té doby s autem už jen jezdí, kdykoliv má chuť.
Ve své době byl Brougham přímou odpovědí na Continental Mark II. Tehdejší souboj s přehledem vyhrál. Vypadal totiž mnohem přitažlivěji a drtil konkurenci nejen výbavou, ale i svým extravagantním vzezřením. A jak víme, Amerika tehdy extravaganci milovala.
Eldorado Brougham stálo ve své době 14 000 dolarů, což bylo dvakrát tolik, než si evropský Rolls-Royce účtoval za svůj nejlepší model (Silver Cloud). Ano, právě Brougham byl ve své době zdaleka nejdražším autem světa. Pro představu – normálního chevroleta, který svou úlohu převozu lidí a věcí splnil také, jste si mohli pořídit za 2 000 dolarů. Dnes jsou nejoblíbenější právě modely z let 1957 a 1958, které jsou v podstatě shodné, až na drobné odlišnosti – testovaná verze z roku 1958 má jiné karburátory a v důsledku toho malinko menší výkon. V roce 1957 vzniklo pouze 400 kusů Eldorado Brougham a o rok později jen 304. I tato čísla dělají z testovaného modelu velmi přitažlivou sběratelskou klasiku (zejména vzhledem k americkým poměrům).
Sehnat dnes Brougham ʼ58 není vůbec jednoduché, zejména vzhledem k počtu vyrobených kusů. Majitel odhaduje cenu auta na nějakých pět milionů korun, což považuji za adekvátní. Cadillac nabízí zcela jedinečný způsob svezení – budete se v něm cítit velmi uvolněně, omámí vás radost ze života a zapomenete na své každodenní starosti. Jen natankovat plnou a vyrazit do lákavých dálek a všechno bude zase allright.
Obsáhlejší čtení najdete v magazínu Automobil Revue, kde od jara vycházejí (i) moje články v tištěné podobě. O Cadillacu konkrétně v čísle 6/16.
Kapalinou chlazený vidlicový osmiválec, rozvod ventilů OHV, dva ventily na válec, míchání směsi pomocí tří dvoukomorových karburátorů Rochester.
Zdvihový objem: | 5972 cm³ |
---|---|
Vrtání x zdvih: | 101,6 x 92,1 mm |
Kompresní poměr: | 10,25:1 |
Nejvyšší výkon: | 340 k při 4800/min |
Nejvyšší točivý moment: | 542 Nm při 3200/min |
Čtyřstupňová samočinná převodovka GM Hydra-Matic pohánějící zadní kola.
Převodové poměry: | I.: 3,967; II.: 2,55; III.: 1,55; IV.: 1,00; Z.: 4,3, stálý převod 3,36 |
---|
Základem vozu je ocelový rám X-frame, na kterém je přišroubovaná čtyřdveřová karoserie typu hardtop. Součinitel odporu vzduchu Cx = 0,55.
Přední zavěšení: | nezávislé, trojúhelníková ramena, vzduchové měchy |
---|---|
Zadní zavěšení: | tuhá náprava, vzduchové měchy udržující stálou výšku |
Tlumiče | teleskopické |
Brzdy: | kapalinová brzdová soustava s bubnovými brzdami na všech kolech |
Řízení: | řízení s hydraulickým posilovačem |
Kola a pneumatiky: | 15palcové kované disky, pneumatiky 8,40 x 15 |
D x š x v: | 5494 x 1994 x 1410 mm |
---|---|
Rozvor náprav: | 3200 mm |
Rozchod kol: | 1549/1549 mm |
Pohotovostní hmotnost: | 2490 kg |
Maximální rychlost: | 196 km/h |
---|---|
Zrychlení 0 až 100 km/h: | udává se 13 s, pokud sešlápnete plyn k podlaze |
Kombinovaná spotřeba paliva: | 24,3 l/100 km |