Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil & autor
Zámek Loučeň patří mezi mnoho dalších zámečků a usedlostí, které najdete v naší krásné zemi. Není nijak zvlášť rozlehlý, výrazný či krásný, ale má velký upravený park, kam se vejde spousta aut. To je fajn, ale i tak během soutěže elegance, která se už se sem pár let vrací, zůstává většina zahrady nevyužitá.
Na soutěž elegance jsou zvány pouze vybrané exponáty. Raději si důkladně prohlédnout 65 skutečných skvostů než řady víceméně nezajímavých aut. S tím souhlasím. Letos výstavě dominovala značka Ferrari, která slaví 70 let od svého založení, proto se během parného sobotního dopoledne nejdřív vypravuji právě k expozici italských strojů, ke kterým jsem si navíc v posledních letech díky mnoha společným zážitkům vyvinul velmi pozitivní vztah.
A je to super! Hlavním trhákem je pro mě 250 Lusso, nejhezčí verze modelu 250, která kdy vznikla. Nezaostává ani 275 GTS Cabrio, asi nejhezčí otevřené Ferrari ze 60. let. Nové GTC4 Lusso míjím bez povšimnutí, spíš prohlížím další exempláře. Model Ferrari 400 umí být krásný pouze ve vybraných kombinacích, ten vystavený mě zvlášť nezaujal. Ale je dobrým typem na zapomenuté dvanáctiválcové Ferrari z kategorie youngtimer, jeho hranatý styl mě bere.
Pak je tu sesterské Maserati – obhlédnul jsem model 3500 GT, Sebring, Khamsin nebo Boru, kterou nedávno dokončil kamarád a milovník italských krásek. Snažil jsem se mít přesah, koukat i dál, abych se neomezoval nedostatečnými informacemi o vystavených vozech. Tím pádem jsem logicky musel dojít k Alfě Romeo 1900 C Sprint z roku 1953 s karoserií Ghia. Konkrétní auto, které závodilo v Monte-Carlu, s krásnou historií, to je něco, co mě umí zaujmout. Ještě kdyby se mi líbila vizuálně…
Chtě nechtě jsem se musel přesunout k meziválečným autům a jejich skutečné noblese, abych našel ten kousek, se kterým bych nejraději odjel. Soutěže elegance by dle mého názoru měly být hlavně o autech z 20. a 30. let, protože tehdy zažívaly největší rozmach a byly společenskou událostí. Nejde jen o výjimečnost samotného modelu, ale i o karoserii – o to, kdo jí stvořil, kolik jich vzniklo, jak je jedinečná. A tehdy, v těch dobách, byla jedinečná každá, neexistovaly dva stejné kusy.
Nejdřív jsem se zastavil u čerstvého kousku ze Škoda Muzeum – tedy jejich pokusu o aerodynamickou káru jménem 935 Dynamic z roku 1935. Ač nebyla první, věřím, že byla adeptem na cenu. Kvůli tomu, že byla teprve nedávno dokončena (a nedůstojně prezentována v Autotip Klassik) a pro mě patří k tomu nejzajímavějšímu, co Škoda Auto vyprodukovala, byla jednou z hvězd české soutěže elegance.
Jenže na soutěži se objevila i jiná auta, která strhla mojí pozornost. Například poprvé prezentovaná Tatra 17 v provedení kabriolet s vyloženě krásným šestiválcem OHC, kterou prezentoval Pavel Kasík a potom krásně autentická Praga Lady z roku 1936, kterou vystavil pan Příhoda. S tou bych asi v závanu patriotizmu a nostalgie odjel… A bylo toho víc: zmíním dvojici majestátních Walterů (6B a P IV. 9/36 HP), dva Wikovy, několik dalších Pragovek, Bugatti i majestátní Horch 750 z roku 1933, Mercedes-Benz 770 (1937) z Národního technického muzea s československou karoserií a čerstvě dokončená Hispano Suiza J12 (1937), která si odnesla cenu poroty za nejhezčí meziválečný automobil.
V rámci víkendu byla vyhlášena i divácká cena, pojmenovaná na počest slavného československého karosáře jako Uhlíkova trofej. Letos jí získala kopie Bugatti 57, postavená na základě vozu Jaguar E-Type, kterou do Loučeně přivezl známý slovenský sběratel Karol Pavlů. Ten zároveň vystavil i podivnost jménem Bucciali, což je vůz s karoserií ve stylu 30. let, postavený na základě tehdejšího modelu Cord (tedy s předním pohonem). K prezentaci těchto sice krásných, ale nikoliv autentických vozidel při prestižní události, jakou soutěž v Loučeni bezesporu je, mám velké výhrady. Myslím, že tam kopie a stavby vůbec nemají co dělat, protože kazí celkový dojem z akce a laická veřejnost je od originálů či vzácných modelů vůbec nerozezná, takže jsou pak často (i veřejně) oslavovány, ačkoliv k jejich glorifikaci není žádný objektivní důvod. Snad se pánové z organizace příště podobné exhibice vyvarují.
Jelikož na oficiálních stránkách organizace se zatím neobjevily výsledky (ani fotografie), přinášíme přehled vítězů jednotlivých kategorií.
|
Kategorie 70 let Ferrari |
Kategorie meziválečných vozů |
Kategorie poválečných vozů |
1. |
Ferrari 275 GTC (1966) |
Hispano Suiza J12 (1937) |
Alfa Romeo 2600 GT Spider (1963) |
2. |
Ferrari 275 GTS Cabrio (1966) |
Praga Lady (1936) |
Alfa Romeo 1900 C Sprint Ghia (1953) |
3. |
Ferrari 250 GT Pininfarina Cabrio (1960) |
Peugeot Bébé (1913) |
Maserati Sebring (1966) |