Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil, Steering Media
Chevy ʼ57, ve kterém se i vyspíte: seznamte se, to je Nomad
Chevrolet ročníku ʼ57 dnes patří mezi ikonické klasické americké automobily, připomínající dobu velkého rozkvětu USA. Mezi nejzajímavější verze patří verze Bel Air Nomad, vrcholná šestimístná verze, vynikající nejen luxusem, pohodlím a praktičností, ale také jedinečným stylem.
Nejprve lehký pohled do historie. Příběh ikonického Chevroletu, jenž i dnes dominuje na srazech klasických automobilů hlavně v USA, se začal psát v roce 1950. Právě tehdy americká automobilka představila model, jenž svým designem na několik dalších dekád určoval směr a styl všech modelů značky. První model byl nazván Styleline.
K rozšíření řady došlo v roce 1953. Tehdy bylo opuštěno od názvu Styleline a vznikly tři různé úrovně výbav a luxusu. Základem se stala verze „one-fifty“ (150), funkci středního modelu vyplnilo „two-ten“ (210) a vrcholem nabídky se stal Bel Air, vyráběný v různých karosářských verzích. Karoserie byla tehdy snadno rozeznatelná díky širokému pruhu chromu, který se táhl po kraji zadního lemu. Nechyběly samozřejmě ani další chromové ozdoby – na to, že se jednalo o Chevrolet (jenž byl v rámci koncernu GM považován za lidovou značku), bylo ozdob skutečně dost. Masivní lišty jste mohli najít okolo sloupků karoserie, na jejích bocích a samozřejmě na zakulacené přední části, jíž kromě kulatých světlometů dominovala i výrazná (a velmi typická) maska chladiče s vertikálními žebry, připomínající tlamu jakési podmořské obludy.
Interiér byl ve stejném roce také vylepšen hlavně novou palubní deskou, tehdy ještě nespoutanou konvencemi. I zde našlo své místo značné množství chromu či vrcholný volant s celochromovým kroužkem klaksonu. Po podlahy byly přidány standardizované koberečky a disky kol zakryly lesklé poklice. První generace Bel Airu poháněly řadové šestiválce o objemu 3,5 a 3,9 litru, v lepším případě s výkonem 115 koní (při spojení s převodovkou Powerglide). Vznikala řada různých typů karoserie, od čtyřdveřového sedanu a kombi až po convertible nebo hardtop coupé s typickým dvoubarevným lakováním.
V roce 1955 začaly z továrny ve Flintu, Michiganu vyjíždět přepracované Bel Airy druhé generace včetně verze Nomad. Inspiraci k jeho stvoření hledejme na výstavě GM Motorama v New Yorku roku 1954, kde se ukázal koncept Chevrolet Corvette Nomad představený týmem Harleye Earla. I přesto, že tehdejší koncept využíval některé díly a celou přední část modelu Corvette, stál na šasi sedanu Chevrolet. Jeho jedinečný styl si získal velkou pozornost veřejnosti a brzy se posunul do fáze sériové výroby.
Chevrolet Bel Air druhé generace se od svého předchůdce lišil zejména po vizuální stránce – přední části dominovala maska chladiče ve stylu tehdejších Ferrari – ale důležitá byla i technika. Bel Air se stal prvním Chevroletem, pod jehož kapotou se v polovině 50. let usadil vidlicový osmiválec, čímž byla zahájena dlouhá éra slavných small blocků, pokračujících až do současnosti. Motor o objemu 4340 cm³ dosahoval výkonu od 121 do 145 kW (165 až 197 koní). Chevrolety z roku 1955 se silným osmiválcem OHV dominovaly závodům na čtvrt míle, ale úspěšně se prosazovaly i v sérii NASCAR.
Konečně se dostáváme do roku 1957. Tehdy vznikaly dnes nejslavnější a nejžádanější klasické Chevrolety. V nabídce byly dvou- a čtyřdveřové sedany, dvoudveřové „Sport Coupe“, což byl vlastně elegantní hardtop), čtyřdveřový hardtop „Sport Sedan“, dvoudveřový Utility Sedan, Delray „Club Coupe“ s luxusním interiérem, velký station wagon a dvě verze dvoudveřového kombi. Základní se nazývalo Handyman, zatímco to nejluxusnější přišlo s názvem Bel Air Nomad. Ve výčtu (jenž ani tak nepostihne všechny verze) nechyběl model convertible, tedy kabriolet.
My se zaměříme zejména na zmiňovaný Nomad, tedy vrcholnou verzi dvoudveřového kombi. Zatímco přední část odpovídá vzhledu Chevroletů ročníku 1957, linie střechy a charakteristická zadní část vyniká jedinečným, výrazným designem. Jak je patrné z fotografií, praktičnost zde ustoupila efektnímu stylingu. O tom vypovídají zejména výrazné, šikmo zkosené „ploutve“ zakončené zadními svítilnami. Zajímavé je jejich zešikmení, jenž je přesně opačné než úhel víka zavazadlového prostoru. Je patrné, že funkce v tomto případě ustoupila formě. I přesto je ale interiér velmi prostorný. Nabízí šest míst pro pasažéry nebo jednu velkou dlouhou rovnou plochu o délce přes dva metry. Ta může posloužit klidně ke spaní, a přesto v Nomadu zůstává místo pro tři cestující vpředu. Sklápění opěradel zadních sedadel je velmi sofistikované, jen neznalému člověku zabere 5 až 10 minut času. Výsledná rovná plocha ale potěší svou velikostí. Netřeba dodávat, že nákladu pobere Nomad skutečně velké množství – ačkoliv oficiální údaje o objemu kufru nejsou k dispozici, už z fotografií je patrné, že dnes se za ně nestydělo ani kombi vyšší střední třídy.
I v přední části interiéru tvořené širokou odklápěcí sedačkou je místa dost. Překvapilo mě také relativně velké množství chromových doplňků ozdob – ne nadarmo se chevroletům 1957 přezdívalo „baby cadillac“, společných znaků zkrátka nebylo málo. Opět mě překvapuje skvělý výhled, jemuž se nelze divit, neboť mě obklopuje celkem osm velkých skleněných ploch, u řidiče a spolujezdce ještě dělených chromovou přepážkou.
Už v roce 1957 bylo možné dokoupit řadu výbavových prvků, zaměřujících se zejména na komfort a luxusní dojem. Mezi ně patřila klimatizace, posilovač řízení či brzd, rádio AM a také řada prvků ovládaných elektricky. Mám na mysli elektricky ovládanou anténu, okna nebo elektricky nastavitelné sedačky.
Pod kapotou testovaného automobilu najdeme samozřejmě osmiválec (o jeho přítomnosti informuje stylizované V pod nápisem Chevrolet vpředu i vzadu). V našem případě se jedná o small-block o objemu 283 kubických palců (4640 cm³) vybavený silnějším paketem Turbo-Fire (spočívajícím hlavně v dvoukomorovém karburátoru Rochester) nabízející celkový výkon 188 koní při 4600 1-min). Mohutný točivý moment dosahuje hodnoty 373 Nm při 2000 min-1. Motor je spojen s pouze dvoustupňovou automatickou převodovkou Powerglide, snadno ovládanou tradiční pákou na sloupku volantu.
I když se může zdát, že dva stupně nebudou stačit, opak je pravdou – Chevy se pohodlně rozjíždí a celkem intenzivně zrychluje, přičemž na první rychlostní stupeň se dá dosáhnout až k rychlosti 100 km/h. Pocit akcelerace je samozřejmě zkreslený, protože spíš než dravost je cítit příjemný bublavý zvuk osmiválce a jeho vibrování do karoserie. Řízení jde velmi snadno a houpavý podvozek, definovaný vzadu tuhou nápravou, snadno překonává silniční nerovnosti. Pohodlná, plavná jízda je zřetelně uklidňující a navíc je podpořená zmíněným skvělým přehledem. Jízda je tak samozřejmá, že nevyžaduje žádnou sílu. Trochu opatrněji se musí na brzdy – k jejich citlivému ovládání je třeba použít trochu více síly, ale to je zcela běžný stav, nikoliv vada.
Popisovaný Nomad se dostal do Evropy v podobě vraku. Ten prošel důkladnou, zhruba sedmiměsíční renovací u firmy Restorations.cz, během níž byl zachráněn a uveden do plně funkčního stavu (společnost stála například i za renovací tohoto Cadillacu). Poté, co několik let těšil majitele, je nyní na prodej. Chevrolet Bel Air Nomad patří (v rámci běžné americké produkce v řádech statisíců kusů) mezi vzácné automobily – v letech 1955 až 1957 vzniklo dohromady „pouze“ 23 167 kusů, z čehož jen 6534 kusů ročníku 1957. Právě ty jsou nejvzácnější i přesto, že proti ročníkům ʼ55 a ʼ56 nevynikaly žádnou speciální výbavou. Odhad ceny není zcela jednoduchý, ale ilustračně lze uvést, že automobil na fotografiích hledá v současné době nového majitele za zhruba dva miliony Kč.
Fotogalerie
