Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Situace ohledně vydávání tématických a víceméně dost úzce zaměřených časopisů v ČR není zdaleka jednoduchá. Trh ovládají velcí hráči, chrlící nejrůznější periodika různých kvalit. Mají výhodu mnoha titulů ve vydavatelství, takže zpravidla různé publicistické, ženské a hobby časopisy v pohodě uživí i motoristické, jež jsou jakýmsi doplňkem. Smutné, ale je to tak. Pak jsou tu ti malí, kteří se snaží prosadit tak, jak umí. Určitě to není žádná procházka rozkvetlým sadem a často za to mohou i sami vydavatelé a jejich bordel či nesplněné sliby.
My jsme (opět mluvím za sebe a OK) se trochu naivně rozhodli, že zkusíme zresuscitovat českou verzi magazínu EVO a hlavně Octane, který byl pro nás vždy vzorem toho, jak dělat časopis o klasických a sportovních autech. No rychle jsme vystřízlivěli a ačkoliv samotná spolupráce s vydavatelem byla a je po stránce lidské fajn, po stránce termínů/financí/image a dalších věcí je to slušný chaos.
Nebudu tu řešit všechny anabáze, kterými jsme si za poslední rok a půl prošli, ale realita je v současnosti následující:
Právě Octane byl pro mě osobně důvodem, proč jsem do toho šel. Základ v podobě licenčních materiálů (skvělých, protože britských, nikoliv stroze německých), doplněný o naše boží storky. Navíc časák, co má úroveň, styl i gramáž a nerozpadne se na ušmudlané listy po prvním přečtení.
Ondra Kroutil se zase nechal slyšet, že si přál časopis, ve kterém jeho fotky konečně vyniknou (tedy budou velký a neořezaný), což se mu v jiných médiích, kde se objevují, daří jen výjimečně…
Ať už byly pohnutky naší práce jakékoliv, realitou se stalo, že jsme měli v půlce května hotovo. Společně s Ondrou a dalšími lidmi jsme dali dohromady podle mého názoru velmi kvalitní a krásný časopis, vytištěný na kvalitním lesklém papíře s pořádnou gramáží i vůní. Na české poměry celkem slušný počin, zejména pokud vezmu v úvahu, že hlavní story popisuje dva ultravzácné italské automobily, které jsme jeli provětrat až na Monzu… A celkový poměr českých materiálů je při 180 stranách více než 60 %… Jediné, co tomu chybí, je aby se dostal mezi lidi… A to už moc ovlivnit neumíme.
Zpočátku to vypadalo idylicky, práce snů, říkáte si. Jenže to tak není, protože ačkoliv Octane vznikl a je vytištěný a dokonce i v distribuci, na přední místa v trafikách se samozřejmě nedostane – a to kvůli tomu, že od posledního (číslo 2) odteklo v řekách už hodně vody a trafikanti nechctějí mít drahé tituly (stojí 149 Kč) s nejasnou periodicitou na místech, kde se jim může otočit víc časáků, co vycházejí pravidelně (tedy tak, jak to má být).
Ačkoliv prý existuje seznam cca 900 prodejních míst, kde se Octane dá koupit, já ho reálně zatím nikde neviděl (i přes posedlost na každé pumpě prohlížet nabídku časáků o autech). Prý je dobré zkusit velké sítě trafiky (Geco, Relay atd.) nebo čerpací stanice Benzina či Moll. Úmyslně sem nebudu dávat kontakt na vydavatele ani nikoho dalšího, kdo by s tím mohl pomoct. Ostatně Google má každý… Prý vznikne přesný seznam míst, pak ho sem rád přidám, ale zatím to bohužel z mnoha důvodů tak není.
Mají ho třeba v Itálii…
Maybe yes, maybe no, každopádně v tomto případě je to úplně k ničemu. A mě už dávno došla. Protože pokud máme ještě soudnost a odhad, vznikne maximálně jeden další Octane. Co bude pak víme asi docela přesně, ale zatím to tu řešit nebudeme, protože to není účelem tohoto článku.
Jako všechno, i časopis potřebuje peníze. Třeba i na to, aby se pořádně vyrobil. Toho jsme věřím schopni. Ale… Zadarmo to prostě nejde, protože musíme živit nejen sebe, ale i spoustu pístů kolem… Kéž by to šlo!
Jeho smyslem je upozornit vás na to, co děláme a kde se pohybujeme. Pokud na Octane, jakožto vzácný druh jedinečného čtiva, narazíte, doufáme, že se vám bude líbit minimálně tak, jako nás. Bavilo nás to…
A jsou tam i lodičky, protože ty my máme také rádi!