Text: František Vahala, foto: Ondřej Kroutil for Steering Media
Jubilejní Ennstal-Classic 2017
Po roce jsme opět vyrazili do Rakouska užít si jedinečnou atmosféru soutěže Ennstal-Classic. Letos oslavila čtvrt století od svého zahájení v roce 1993 a za tu dobu prošla ohromným vývojem: zatímco tehdy do Gröbmingu dorazilo 35 klasických sportovních a závodncíh automobilů, nyní jsme jich mohli obdivovat 250! Tak jdeme na to…
Ennstal-Classic patří mezi naše oblíbené podniky podobně jako Planai-Classic, který spadá pod stejnou organizaci. Je totiž zřejmým důkazem toho, že když něco děláte pořádně a kontinuálně, časem si to vyslouží uznání a začne přitahovat stále výraznější osobnosti dané scény. V tomto případě mám na mysli zejména hojnou účast lidí ze světa motorsportu.
Slavné osobnosti
Hlavním partnerem akce se letos stalo Porsche, jež do soutěže vyslalo celou flotilu ojedinělých modelů, do jejichž těsných kokpitů posadilo neméně význačné osobnosti. Zmíníme například závodníka formule 1 Marka Webbera, mistra volantu Waltera Röhrla či Hanse-Joachima Stucka. Všichni tři patřili do speciálního týmu přímo z továrny Porsche, který vedl předseda představenstva Porsche, Wolfgang Porsche. Walter Röhl (který mimochodem vyhrál první ročník v roce 1993) letos usedl společně s novinářem Herbertem Völkerem do Porsche 356, Hans-Joachim Stuck řídil model 356 Abarth-Carrera a Neel Jani zase 356 Speedster 1600S. Abychom byli kompletní, Mark Webber krotil sílu vzácného původního Porsche 550 Spyder.
Letos sice ze zdravotních důvodů nemohl dorazit Stirling Moss s Lady Suzie, ale přesto nebyla nouze o další legendy světového motorsportu – tradičně s Mini startoval Rauno Aaltonen, za volant Bentley 4 ½ Litre Supercharged se posadil jeden z „Bentley boys“, Derek Bell. Za zmínku stojí i další závodníci, známí spíše v Rakousku – Franz Wittmann nebo Rudi Stohl. Ani svět showbusinessu nezůstal stát stranou, víc než důstojně ho reprezentoval slavný hollywoodský herec Patrick Dempsey, jenž má ke klasickým automobilům (a závodům) vřelý vztah.
Jedním ze skvělých zážitků Ennstal-Classic je následovat úzkou klikatou silničkou Bentley s Derekem Bellem za volantem. S vlajícími vlasy a pedálem plynu na podlaze.
Auta, auta, auta
Osobnosti jsou fajn, ale já nikdy nebyl na autogramy, takže mě spíš zajímala auta – vidět je v pohybu, zažít tu společnou radost a vášeň. Pestrá startovní listina čítala celkem 220 automobilů, což je skvělé číslo! Jubilejní ročník byl jedinečný a potěšil nás zejména pestrostí a množstvím meziválečných automobilů. Čelo startovního pole tvořilo několik ohromných Bentley, doplněných o Bugatti 37A a Type 51. K nim lze připočíst velmi přitažlivé vozy Riley Nine ve dvou různých provedeních, Alvis Silver Eagle, Talbot 105 AV či 90 London nebo dva Aston Martiny Le Mans. Tuto pestrou směsici, ve které mi chyběla snad jen Alfa Romeo, doplnil Jaguar SS 100 či Lancia Aprilia.
Výjimečné ameriky
Pozornost zaslouží i dva výjimečné automobily americké produkce: Cadillac 60 Sport Coupé z roku 1936 poháněný vidlicovým motorem V8 o objemu 5277 cm³ o výkonu 60 koní a Chevrolet Confederate BA z roku 1932, pod jehož kapotou pracuje šestiválec 3,2 litru. Na závěr výčtu zajímavých kousků si schválně nechávám jedinečný stroj pocházející z Ruska – vzácný Gaz GL1 se šestiválcovým motorem 3,5 litru o výkonu 101 koní. Po bližším průzkumu se klaním spíš k verzi, že závodní vůz je kopií, ale s jistotou to tvrdit nemohu. V každém případě se jedná o stroj, který se jen tak nevidí. Zbytek startovního pole tvořila pestrá směsice nejrůznějších poválečných modelů, z nichž bych vypíchl Maserati A6GCS/53 Fantuzzi (1954), několik neokoukaných, leč velmi výkonných a elegantních vozidel AC Ace a konečně překrásnou Alfu Romeo 2600 Sprint Zagato (1956).
Jak to probíhá?
Soutěž Ennstal-Classic probíhá ve čtvrtek, v pátek a v sobotu. První den se jede prolog o délce přes 400 kilometrů, druhý den je klasicky soutěžní a vzdálenost je podobná. Zatímco se kolona postupně přesunuje mezi kopci a údolími, čekají na ní měřené úseky. Soutěž patří do kategorie pravidelnostních, což znamená, že určité úseky je nutné jezdit přesně dle daného rychlostního průměru. Meziválečné stroje 40 km/h, poválečné 50 km/h. K tomu jsou na trati průjezdní a časové kontroly.
Racecar-Trophy
Souběžně s Ennstal-Classic se jezdí také Racecar-Trophy, která spočívá v ježdění na okruhu (Red Bull Ring) a několika výjezdech do vrchu. I letos jsme si závodní stroje prohlédli a užili si je jak na ringu, tak i při zdolávání silnice Tauplitzalmstrasse. Na startu se objevilo několik závodních monopostů Porsche a Abarth, ale mezi nejzajímavější ze 40 vozidel řadíme dvě.
Tím prvním je Alfa Romeo Tipo 33/2 Daytona (1968), jíž přivezl Michael Schaude. Už jen samotné setkání s tímto kultovním závodním strojem nevyčíslitelné hodnoty vás okouzlí. Prototypových s dvoulitrovým osmihrdlovým osmiválcem o výkonu 270 koní při 9600 1-min bylo postaveno necelých třicet a tato konkrétní má navíc skvělou závodní historii.
A tím druhým určitě Datsun Fairlady Z 3.0 z roku 1975. Během Racecar-Trophy nevynikal pouze nejhlasitějším výfukovým systémem, ale hlavně výkonem 320 koní při hmotnosti 880 kg. V praxi to znamená zrychlení na 100 km/h za 3,9 s a maximální rychlost 250 km/h, limitovanou převody. Vozidla kategorie Racecar-Trophy se nám předvedla v plném výkonu, což je zážitek, pro který stojí za to ujít na čerstvém alpském vzduchu pár kilometrů do kopce.
Kdo vyhrál?
Jubilejní ročník soutěže byl velmi nabitý a náročné podmínky zajistilo i počasí, zažili jsme všechno možné od spalujícího vedra přes nepříjemné dusno až po pořádnou horskou bouři. A kdo nakonec všechny nástrahy třídenní soutěže zdolal nejlépe? Pro celkové vítězství si dojela posádka A. Deopito/F. Deopito s Lagondou LG 6 Le Mans Special (1938), druhé místo si zajistila dvojice F. Radinger/T. Wagner s Mini 1275 GT (1971) a třetí příčku obsadili H. Schramke/P. Umfahrer s Jaguarem XK 150 DHC (1960).
NAše cesta
Na Ennstal-Classic nás stejně jako vloni vyslala automobilka Volvo, která je také dlouhodobým partnerem a které tímto děkujeme za projevenou důvěru. Tentokrát jsme pro cestu do Rakouska zvolili nadmíru pohodlné kombi V90 v provedení D5, které si nás velmi rychle získalo. Je to jedno z nejlepších rodinných aut na trhu, které má skvělý podvozek (s kompozitovým listovým perem vzadu!) a navíc vypadá božsky. Na samotné akci jsme měli k dispozici zcela nový model XC60 ve vrcholném provedení T8 o výkonu 400 koní. Jeho síla se nám v kopcích hodila a po více než 350 ostrých kilometrech rád konstatuji, že zatím poslední model Volvo se velmi povedl. Více informací přineseme v samostatném testu, na který se už nyní můžete těšit.
Kompletní výsledky najdete zde.
Celý článek vychází v časopise Automobil Revue 9/17.
Fotogalerie
