• V pohybu
  • auta (105)
  • letadla (5)
  • Lodě (5)
  • Motorky (1)
  • Ostatní (4)
• Scéna
  • Lidé (10)
  • Novinky (33)
  • Akce a výstavy (46)
  • Srazy (10)
  • Události (45)
  • Závody (38)
  • Zážitky (37)
• Poradna
  • Kupuji klasiku (18)
  • Tipy a triky (2)
• Styl
  • Doplňky (12)
  • Móda (3)
• Lexikon
• Tým

Ferrari 208 GTB Turbo je lepší než jsme čekali

Malé Ferrari z 80. let na první pohled nevypadá nijak oslnivě. Je moc malé, nemá dost výkonu a o potupném přeplňování, které se k pořádnému Ferrari prostě nehodí, ani nemluvě. Jenže je to skutečně tak? Co když po pár kilometrech předsudky vyblednou a já budu nadšený? I to se může stát… 

Tento článek je – kromě snahy zjistit, jestli dvoulitrové ferrari dává smysl – připomínkou jednoho předjarního odpoledne a důkazem, že někteří majitelé Ferrari jsou skutečně normální. Vezměte si například Marcela – znali jsme se půl hodiny a on mi nechal klíčky od svého stříbrného Ferrari s tím, ať se projedeme a nafotíme, že si zatím něco zařídí. Jeho důvěru jsme samozřejmě nezklamali a užili si tři intenzivní společné hodiny – a ještě jsme mu náhodou opravili tachometr… Prostě jsme si sedli, to buď je, nebo není.

Na začátku té první jsme fotili hlavně detaily a seznamovali se s autem. Ferrari 208 Turbo je totiž zajímavé zejména z toho důvodu, že se jedná o první sériový vůz z Maranella s přeplňovaným motorem. Celá řada 208 GTB/GTS (kupé/targa) se objevila v nabídce automobilky v roce 1980 a vycházela z modelu 308 GTS/GTB, představeného již v roce 1975 v Paříži. Ostatně i styling sportovní karoserie navržené ve studiu Pininfarina je u všech verzí velmi podobný. Jak je patrné již z názvu, zadní kola původního modelu 308 poháněl osmiválec o objemu tří litrů. Z toho logicky vyplývá, že 208 využívalo dvoulitr – mimochodem jeden z nejmenších osmiválců na světě. Ale důležitá je otázka, proč vlastně slavná italská značka stvořila slabší verzi úspěšného vozu s menším výkonem a navíc turbem?

Proč to vzniklo?

Hlavně kvůli domácí italskému trhu, který v té době zatěžoval vozy s motory nad dva litry objemu výrazně vyšší daní. Je ale třeba zdůraznit, že původní modely 208 GTB/GTS nabízely výkon pouze 113 kW (tedy 155 koní), což bylo slušně řečeno na Ferrari trochu málo. Představte si, že někam přijedete s pěkně efektním Ferrari a pak budete muset přátelům přiznat, že máte lehce přes 150 koní, stovku dáte za 9,1 s a nejede vám to ani dvě stě… Koho by to neštvalo? Nikoho už v tu chvíli navíc nebude zajímat, že motor má charakterní projev díky tomu, že ho krmí čtyři karburátory Weber a špičku výkonu má v 6800/min.

Co si budeme povídat, Ferrari 208 díru do světa neudělalo – během roků 1980 a 1981 vzniklo pouze 160 ks GTS a 140 ks GTB. V té době konečně někdo přišel s nápadem, jak nepovedenou řadu oživit – namontovat na dvouventilový motor turbo KKK! A nejen to, systém karburátorů byl nahrazen vstřikováním Bosch K-Jetronic. Rozdíl byl propastný – nový model nabídl 162 kW (tedy 220 k) při 7000/min a točivý moment 240 Nm při 4800/min. V praxi to při hmotnosti 1285 kg samozřejmě znamenalo výrazné zlepšení v oblasti dynamiky. Už nebylo nutné se před přáteli tolik stydět, protože zrychlení na 100 km/h zabralo přijatelných 6,3 sekund a v případě volného autobahnu se dalo upalovat rychlostí až 242 km/h. Tak to jdeme vyzkoušet.

První kolo

Prvních zhruba 30 minut jezdím pomalu, zvykám si. Posaz v 208 je podobně jako v 308 trochu nekulturní. Ono už i samotné nastupování naznačuje, že v interiéru nenajdete ideální „závodnickou“ pozici, ani kdybyste se uhledali k smrti. Spíš se přizpůsobíte, což znamená, že nohy se tak nějak poskládají na lehce vyosené pedály a ruce natáhnete směrem k podivně horizontálně nakloněnému volantu. Nepříliš vkusných plastů či tvarů si nevšímejte, hlavně abyste dosáhli na dokonalou řadicí páku a mohli obdivovat její kulisu. A také budíky s tlustými rafičkami – soustředím se hlavně na otáčkoměr, protože právě ten je příslibem zábavy.

Jelikož mám respekt ke staré technice (navíc italské), ještě kontroluji teploty provozních kapalin. Jakmile mám jistotu, že si můžeme začít hrát, nečekám ani chvilku a vyrážím. Na obrácené řazení (jednička doleva k sobě) vyžadujícím sílu, rychlost i grif si zvykám během několika prvních kilometrů, a jakmile opouštím obydlenou zónu, drtím pedál plynu k podlaze.

Je to jízda

Jaké to je? Typický starý turbomotor se nezapře. Do zhruba čtyř tisíc otáček táhne spíš laxně, ale pak se konečně nadechuje šnek s úžasným názvem KKK, aby do motoru poslal vzduch pod tlakem 0,6 baru. Soft turbo dělá divy, zejména pocitově – ve vysokých otáčkách vůz krásně zrychluje a celou tu show dokresluje příjemně hrubým zvukem. Možná to není „plnohodnotné“ (rozuměj dvanáctiválcové) Ferrari, ale stejně mě nečekaně dost baví – otočky kvůli průjezdům pro fotografa provádím zásadně ze zapálenými zadními pneumatikami a kdykoliv můžu, vytáčím motor k omezovači, abych si vychutnal to, co ze sebe dává s takovou chutí.

Stoupající otáčky jsou příslibem zábavy. Jakmile se nadechne turbo, osmiválec DOHC s chutí táhne až k hranici 7000/min za doprododu mechanického jekotu. Tohle není projev uřvaného dítěte, ale spíš zuřivého teenagera.

Řízení je trochu lehčí, ale celkem pohodlně se s ním manévruje. Ani při vyšších rychlostech nemám pocit ztráty jistoty, spíš cítím, že podvozek by zvládl ještě víc. 208 Turbo je čitelné, nemá sklony k přetáčivosti (na mokru to může být jiné), chová se spíš příjemně neutrálně a celou dobu předává svou mechanickou radost tomu, kdo má privilegium spalovat drahocenný benzin pro tu jedinečnou radost z pohybu.

Fakt jsem si to užil. Majitel nás nadšeně vítá a ptá se, co na to říkám. Popravdě přiznávám, že jsem čekal, že to bude větší křáp. Všichni se upřímně smějeme, ale já to myslím vážně – skutečně jsem nečekal, že první přeplňované Ferrari bude tak hravé, čitelné a snadno ovladatelné. Potěšilo mě, překvapilo a vůbec se Marcelovi nedivím, že ho po zralé úvaze zařadil do své sbírky automobilů.

Co za to?

V posledních letech obecně platí, že víceméně všechna stará Ferrari stoupají na hodnotě. Ale není to tak jednoduché. Poté, co zejména dvanáctiválcové kousky z 50. a 60. let zmizely běžným smrtelníkům z dosahu, se nová generace sběratelů začíná orientovat i vozy ze 70. a 80. let. Jakou má tedy 208 Turbo dnes hodnotu? Pokud najdete hezký původní kousek s matching numbers řekněme za 1,5 milionu Kč, určitě jeho koupí neprohloupíte. V nabídce jsou i dražší vozy, ale levnější spíš ne. Vzhledem k tomu, že v letech 1982 až 1985 vzniklo pouze 437 kusů GTB a 251 kusů GTS, nabídka je výrazně omezenější než u předcházející řady 308.

Celý článek vyšel v magazínu EVO č. 49.

Děkujeme Scuderia Praha za pomoc při realizaci tohoto materiálu.

Fotogalerie