Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Je jasné, že (téměř) nad každým Ferrari se vznáší těžko popsatelná aura výjimečnosti a ne nadarmo je Maranellská stáj nejcennější automobilovou značkou. Sympatický je ovšem i fakt, že Ferrari myslí i na rodinné využití svých skvostů. Vlastnictví Ferrari lze brát jako jakousi metu, odměnu za úspěch v podnikání, získaný společenský status. Převzít klíče a poprvé nastartovat je jistým druhem satisfakce za to, že člověk šel za svým snem a nyní si dopřává hojnost. I v automobilové oblasti. A zdaleka neplatí, že každé Ferrari je nepraktickým hardcore sporťákem, jehož potenciál je při běžném ježdění nevyužitelný.
Ferrari u nás (mimo speciální limitované modely typu SP1/SP2 Monza a podobně) aktuálně nabízí 10 různých modelů. Mezi nimi je vůz zvaný GTC4Lusso. Mnozí z vás jistě vědí, že je nástupcem modelu FF, který byl pro značku svým způsobem přelomový – představil totiž pohon všech kol a v neposlední řadě také třídveřovou, vzadu useknutou karoserii. Je to vlastně jakýsi „hatchback“ od Ferrari, což je pořád lepší než SUV (snad se ho nedočkáme). I přes designové hrátky Flavia Manzoniho je jasné, že pod prudce klesající siluetu se dá i něco naložit. Skutečně, základních 450 dm³ lze sklopením opěradel zadních sedadel zvětšit až na 800 dm³. A to už je dost místa na to, abyste s trochou šikovnosti naskládali vše, co je na riviéru potřeba.
O skvělé jízdní pozici za volantem se nemusím zmiňovat, stejně jako o pocitech závodníka, které evokuje nejen karbonový volant s voličem jízdních režimů manettino, ale i velký, žlutě podbarvený otáčkoměr uprostřed. Vše je velmi pěkně a vkusně zakomponováno do sportovně střiženého interiéru s nízkou palubní deskou. Specialitkou je pak informační displej na palubní desce před spolujezdcem – kde může váš spolujezdec (či spolujezdkyně) sledovat například závratné rychlosti, kterých dosahujete. Určitě bude mít radost. Druhým aspektem praktičnosti jsou zmíněná zadní sedadla s výrazným bočním vedením, ale dostatkem místa pro dva dospělé. Ostatně, Lusso je velké auto, na délku měří 4922 mm, takže interiér je opravdu čtyřmístný. Vyzkoušel jsem sedět i za sebou a skutečně to v pohodě šlo – zapadlý do „vany“ sedadla jsem se sice necítil, takže dobře jako za volantem, ale v praxi mi nic nechybělo.
Co se týče zbytku věcí, Ferrari si naštěstí moc nehraje na asistenční systémy, což oceňuji – jeho řidič se má hlavně věnovat řízení, takže všechno podstatné má na volantu a pokud si přeje něco nastavit na středovém displeji, udělá nejlépe, když zastaví. Co se týče navigace, před zabudovaným systémem opět dostala přednost aplikace.
Jakmile se poskládáte uvnitř, dalším logickým krokem je oživení motoru. Ferrari je o vášni a ta často pramení z charakteru úžasných motorů, které v Maranellu pod kapoty montují. Pokud se z nějakého podivného popudu mysli rozhodnete, že atmosférický dvanáctiválec je pro vás příliš nebo chcete trochu ušetřit, můžete si vybrat i osmiválec. Právě proto se testované Lusso jmenuje T (podobně jako dříve u Californie T písmeno značí použití motoru V8, samozřejmě přeplňovaného).
V případě Lussa T je vpředu/uprostřed podélně umístěn benzinový osmiválec 3,9 litru, vybavený nejen přímým vstřikováním a proměnným časováním ventilů, ale i dvojicí turbodmychadel. Od Ferrari správně nikdo nečeká chabou dynamiku ani v případě relativně velkého a těžkého (1740 kg) Lussa T nebude zklamán. Výkon 610 koní a točivý moment 760 Nm znamenají, že vůz zdolá stovku z místa za 3,5 s a v případě volného autobahnu se rozjede až na 320 km/h. Rodinný výlet přes Německo už nemůže být o moc svižnější…
Jediné, co v případě Lussa T musíte oželet, je pohon všech kol. Základní („menší“) Lusso je prostě jen zadokolka, čtyřkolka je vyhrazena pro dvanáctiválec. Takže pokud to rodinnou praktičnost Ferrari budeme brát hodně vážně, pro zimní výlety na lyže do Svatého Mořice se hodí spíš V12, protože Lusso V8 by mohlo na sněhu trochu klouzat.
Dynamika je samozřejmě působivá, o tom není třeba se dlouze rozepisovat. Zvukový projev foukaného osmiválec je hutný, ale nikoliv agresivně uřvaný. A to je vlastně docela příjemné. Turboefekt je v rámci možností omezen, ale příval točivého momentu v otáčkách společně s utlumeným svistem lopatek a odfukem ventilů jejich přítomnost prozrazuje. Sympatická je chuť, s jakou se osmiválec žene k červeným otáčkám a ke svému vrcholu. Doprovod není tak úžasně orchestrální jako v případě některých Maserati nebo Aston Martinů (hlavně atmosférických samozřejmě), ale celkově uspokojivý. Dramatičnost stoupající rychlosti je úžasná, dostatečná síla v téměř celém spektru otáček očekávatelná. Testovaný vůz byl vybaven příplatkovými karbon/keramickými brzdami, které evidentně nebyly zrovna dobře nastaveny, protože jejich účinnost nebyla optimální. I proto jsem je nevyužíval naplno.
Motor přenáší točivý moment na zadní kola přes sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku, která je taktéž umístěna vzadu (systém transaxle). Přeřazení páčkou na volantu odmění řidiče velmi rychlým škubnutím a dalším přívalem síly. Lusso T vyráží vpřed sebejistě a stejně tak pokročilý podvozek zvládá české silnice. Příval točivého momentu krotí celá armáda elektronických pomocníků, ale i přes velkou neutralitu Lusso T při ostré jízdě občas vyžaduje korekce, a to hlavně v technických pasážích, kde je patrná vyšší hmotnost a taktéž má nesladěnost s vozem, zapůjčeným ze Scuderia Praha pouze na den. Abychom se lépe poznali, potřebovali bychom mít víc času (a také sponzora na benzin). Lusso T slibuje spotřebu 11,6 litrů, což jsem logicky vůbec nezvládl. I tak necelých 20 l/100 km považuji vzhledem k profilu trasy za pohodovou hodnotu. I když Lusso T stojí na téměř třímetrovém rozvoru, na jeho velikost jsem si relativně rychle zvykl. Stejně tak potěšil i komfort podvozku, použitelnost a civilizovanost celku a příjemnou ovladatelnost.
Rozložení 46/54 znamená, že Lusso T zatáčí velmi ochotně a je dlouho neutrální, až následně trochu vybočí záď. To zvládnete rychlou korekcí volantem.
Lusso T je u zákazníků dost oblíbené. V12 ve větším Lussu má sice více charakteru (a síly), ale i V8 je dostatečně výkonná, táhne celým spektrem otáček a má příjemný vrchol. Většina čtyřkolku stejně nepotřebuje, takže Lusso T je pak ideální volbou praktického Ferrari. Otázka ceny? Bavíme o autě, které začíná na zhruba 5,2 milionech korun bez DPH. Nic menšího jste asi nečekali, Ferrari se zkrátka umí prodat.
Vidlicový osmiválec Ferrari F154 BD, přímé vstřikování paliva, VVT, DOHC, třícestný katalyzátor, dvě výfuková turbodmychadla.
Zdvihový objem: | 3855 cm |
---|---|
Vrtání x zdvih: | 86,5 x 82 mm |
Kompresní poměr: | 9,4:1 |
Nejvyšší výkon: | 448,5 kW (610 k) při 7000/min |
Nejvyšší točivý moment: | 760 Nm při 3000 až 5250/min |
Sedmistupňová dvouspojková převodovka Getrag DCL7 umístěná vzadu (transaxle).
Poháněná náprava: | zadní |
---|---|
Zpřevodování: | I.: 3,397; II.: 2,186; III.: 1,626; IV.: 1,285; V.: 1,029; VI.: 0,839; VII.: 0,634 |
Samonosná ocelová karoserie, třídveřová, se čtyřmístným vnitřním uspořádáním.
Přední zavěšení: | nezávislé, dvojité lichoběžníky, stavitelné tlumiče, vinuté pružiny, stabilizátor |
---|---|
Zadní zavěšení: | nezávislé, dvojité lichoběžníky, stavitelné tlumiče, vinuté pružiny, stabilizátor |
Řízení: | hřebenové s elektrickým posilovačem |
Brzdy: | větrané kotouče 398/360 mm |
Kola: | 20palcové disky z lehké slitiny |
Pneumatiky: | Pirelli P Zero 245/35 ZR 20 vpředu, 295/35 ZR 20 vzadu |
D x š x v: | 4922 x 1980 x 1383 mm |
---|---|
Rozvor: | 2990 mm |
Rozchod kol vpředu/vzadu: | 1674 mm/1668 mm |
Rozložení hmotnosti: | 46:54 |
Pohotovostní hmotnost: | 1740 kg |
Maximální rychlost: | 320 km/h |
---|---|
Zrychlení z 0 na 100 km/h: | 3,5 s |
Kombinovaná spotřeba: | 11,6 l/100 km |