Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Během posledních let jsme při svých toulkách po světoznámých okruzích párkrát potkali sérii FIA Master Historic Championship. A mimo jiné se setkali s pilotem formule 1 Lotus Cosworth 91/5, pocházející z roku 1982. Je to zážitek, který vás dostane do kolen a neunikne mu nikdo. Staré formule jsou totiž tak uřvané, že je uslyšíte, i když nechcete. Jenže vy chcete.
Naposledy jsem historické formule viděl na Nürburgringu v roce 2014. Několik týdnů před tím se shodou událostí proháněly i v Brně, a to při závodním víkendu nazvaném Brno Grand Prix Revival. Tato skvělá akce se letos bohužel konat nebude, což mě mrzí, protože na tamní okruh rozhodně patří a dle počtu návštěvníků a závodníků soudím, že se povedla. Ale nedá se nic dělat, tak už to prostě je.
I když na německém okruhu bylo k vidění víc aut (i formulí z třídy post-78), právě v Brně jsem se seznámil s Gregem Thorntonem, který řídil monopost Lotus 91/5. Klasická formule z roku 1982, vybavená třílitrem Cosworth. Mimochodem je zajímavé, že drtivá většina formulí, které dnes velmi movití nadšenci provozují, má právě tento osmiválec – v Německu jsem se těšil na zážitek z jedné dvanáctiválcové alfy romeo, ale bohužel nedojela do cíle. Seriál Masters má formule chytře rozdělené do čtyř tříd, takže si zazávodí každý, protože vždy má ve své skupině alespoň několik soupeřů.
Greg sám patří hlavně k Team Lotus Classic. Že se nejedná o skomírající partičku bláznů, ale plnohodnotný závodní tým s patřičným vybavením, ukazuje už fakt, že jsou zodpovědní za 58 monopostů Lotus různých typů z let 1957 až 1990. Mimo to, že provozují řadu aktivit spojených s propagací historického odkazu Colina Chapmana a dalších lidí, kteří tvořili dějiny slavné britské značky, vedou také registr. Z něj se dá zjistit, že ze 1400 vyrobených závodních lotusů jich bylo identifikováno téměř 550, a to zejména díky podpoře lidí, kteří prostě na britské okruhové zlato nedají dopustit. A samozřejmě také na černozlatou kombinaci John Player´s Special, pokrývající monopost a reprezentující britského výrobce cigaret. Mimochodem – u série Masters je povinností mít formuli v původních barvách a s tehdejšími reklamami! Jen to chce na tribuny ty dobové cigarety…
Jedním ze strojů, který se předvádí na vybraných podnicích seriálu (pro celkové bodování je nutné jet 75 % závodů) je i nedávno zrenovovaný Lotus 91/5. Tento model byl používán týmem Lotus pro sezonu 1982, tedy v době, kdy jsem se narodil. Za jeho vznikem stojí trojice pánů: Colin Chapman, Martin Ogilvie a Tony Rudd. Tímto typem se tým po nepříliš úspěšném období experimentů či průměrných aut vrátil k osvědčené klasice, částečně vycházející z typu Williams FW07 a vlastního designu 88. Monopost vynikal jednoduchostí, ale disponoval i jednou zásadní novinkou: použitím karbonu. Po modelu McLaren MP4/1 se tak jednalo o druhý vůz v F1, který byl vytvořen z tohoto materiálu. Navíc měl i karbonové brzdy, které mu výrazně navýšily brzdný účinek.
V roce 1982 se už rozmáhaly přeplňované motory. Lotus ale vsadil na lehkou, jednoduchou konstrukci a do bojů nasadil krásný monopost značený 91. Vyhrál jen jeden závod sezony, ale dnes na tom nezáleží…
Lotus se s tím nespokojil – poprvé také použil aktivní podvozek, kontrolovaný počítačem, ale ovládaný hlavně pomocí hydro-pneumatickými ventily. V sezoně 1982 se ukázalo, že Lotus 91 vedený jezdcem Eliem de Angelis, je proti turbovým formulím ostatních týmů konkurenceschopný pouze na extrémně rychlých tratích. Závod vyhrál jen jednou – velkou cenu Rakouska. Bylo to poslední vítězství týmu Lotus před tím, než 16. prosince 1982 zemřel jeho zakladatel, zmiňovaný Colin Chapman.
Stojíme v paddocku lotusu, všude kolem jsou řady závoďáků různých tříd, ale nás teď zajímá primárně zmíněný Lotus. A jeho odkrytý motor, na kterém zrovna tým mechaniků provádí drobnou údržbu. Podélně uložený motor Cosworth DFV, který v roce 1967 pro Team Lotus zaplatil Ford. Po mnoho let se jednalo o dominantní motor formule 1, přičemž vynikal i v dalších soutěžních kategoriích. Osmiválec s úhlem sevření válců 90° má čtyři ventily na válec, objem 2993 cm³ a v době svého uvedení dosahoval výkonu 408 koní při 9000/min a 370 Nm točivého momentu. Je nádherný! Ten v modelu 91 je navíc speciálně upraven přímo inženýry lotusu a dosahuje výkonu 497 koní při 10 750/min. V našem případě tedy o něco méně, neboť otáčky motoru jsou v seriálu omezeny na „pouhých“ 10 000. Točivý moment kroutí poloosy hodnotou 353 Nm při 9000/min. Hmotnost činí 580 kg – výsledný poměr výkon/hmotnost naznačuje, že dynamika bude stát za to.
O chvilku později už slyšíte hrubý štěkot osmiválce a Greg postupně vyjíždí na trať. Stejně jako ostatní, i já ho provázím pohledem plným pozitivní závisti – jaké musí zažívat pocity, když si může naplno užít ty těžko uchopitelné pocity! Nasoukán v interiéru, už teď zpocený, neustále bojující s volantem, řazením…
Jekot staré formule na závodním okruhu je návykový. Zvuk letí vzduchem, připomíná nějaký sci-fi hmyz, útočící přímo na smysly. Bodá do ušních bubínků, prochází celým tělem a zaručeně vytváří husí kůži. Všude možně. Výjezdy ze zatáček, dlouhé rovinky… Slast! Nenechte se zmást, seriál Masters není žádná projížďka, všichni jedou na krev a nechybí předjížděcí manévry, emoce, souboje osobností. Asi v půlce závodu je jasné, kdo je rychlý a kdo postupně ztrácí. Pak už je to jen mezi několika jezdci… Greg nakonec během závodního víkendu v Brně nevyhrál, ale nějak to nevadilo. I tak bylo boží sledovat jeho souboje dalšími dvěma formulemi, které ve třídě Head vydržely: Arrows A4 a Ensign N180.
Většina jezdců ve startovním poli byli (a stále jsou) Britové, takže i proto se většina závodů koná na místech, která jsou pro ně blízká. I proto se za nimi v letošní sezoně musíte vydat buď do Německa, Belgie, Holandska nebo právě Velké Británie, kde se jedou hned tři závody.
Sezona 2016 začíná 9. dubna v belgickém Zolderu při Masters Festival. My doporučujeme navštívit buď Oldtimer Grand Prix na Nürburgringu 12. srpna nebo Spa Six Hours 16. září.
Abychom vám trochu přiblížily, jak formule 1 vypadají a znějí na okruhu, přidáváme naše video z Brna GP Revival. Uvidíte v něm řadu výživných záběrů skutečných závodních strojů s duší!
Benzinový vidlicový osmiválec, Ford Cosworth DFV V8, vodou chlazený, úhel sevření válců 90°, uložený uprostřed podélně, blok i hlavy z hořčíkových slitin, hmotnost motoru 147 kg, suchá kliková skříň, rozvod DOHC, 4 ventily na válec, vstřikování paliva Lucas, pětistupňová manuální převodovka Hewland 5.
Zdvihový objem: | 2993 cm³ |
---|---|
Vrtání x zdvih: | 85,7 x 64,8 mm |
Kompresní poměr: | 11,5:1 |
Nejvyšší výkon: | 497 koní při 10 750/min |
Nejvyšší točivý moment: | 353 Nm při 9000/min |
Kompozitový monokok vyztužený kevlarem, panely karoserie z karbonu.
Přední zavěšení: | nezávislé, dvojité lichoběžníky, vinuté pružiny, tlumiče, stabilizátor |
---|---|
Zadní zavěšení: | nezávislé, dvojité lichoběžníky, vinuté pružiny, tlumiče, stabilizátor |
Řízení: | hřebenové |
Brzdy: | ventilované kotoučové |
Rozvor: | 2748 mm |
---|---|
Rozchod kol vpředu/vzadu: | 1883/1701 mm |
Nejlepší umístění: | 1. místo při Velké ceně Rakouska 1982, Elio de Angelis na 91/8 |
---|---|
Nejrychlejší čas při závodě (Brno GP Revival 2014): | 1:56.257 |