Text: Jaroslav Brzoň, Foto: BBI Classic
Širší seznam se postupně zúžil. Propracovaná strategie se proměňovala téměř každým dnem s tím, jak jsme o autech zjišťovali další podrobnosti. V Paříži nebyly jen leštěnky, ale pěkné fotky mnohdy účinně maskovaly horší stavy… Zásadní bylo udržet nastavené limity a nepřehnat to. Umět vyčkávat, ale zároveň být neustále připraven na příhoz. Někdy i pouhé vypjaté vteřiny znamenaly rozdíl mezi úspěchem či selháním…. A jak to celé bylo? To se dozvíte přímo od člověka nejpovolanějšího, Jaroslava Brzoně z BBI Classic Investments.
V Paříži se nám daří. Před dvěma lety jsme na tamní aukci uspěly u dvou vozidel a po loňském nepříliš atraktivním roce jsme se do francouzské metropole vrátili. Paříž neoslnila z hlediska výhledů tolik jako lednová Arizona, ale i zde byla velmi silná poptávka. I tak se našlo několik atraktivních příležitostí k nákupu, z nichž jednu jsme proměnili v naší novou akvizici.
Z hlediska výsledků byla Paříž nakonec umírněnější, než jak naznačoval rozjetý trh v Arizoně. Prodejní kvóta se tentokrát pohybovala mezi 72 a 78 % u všech tří aukčních síní. Nicméně toto oslabení je dáno hlavně dvěma faktory. Za prvé: tentokrát nebylo v nabídce tolik automobilů bez rezervy, jak tomu bylo v posledních aukcích. Za druhé: kvalita nabízených aut nebyla nijak oslnivá a o nasazených odhadech se není nutné dál rozepisovat. Rozhodně ale nešlo o nějaké zásadní slábnutí trhu a poptávky.
Po důkladném osobním průzkumu všech aut, které nás v Paříži zajímali, nám zůstalo na seznamu zhruba 12 vozů, které jsme se rozhodli zkusit vydražit do maximálních předem stanovených limitů.
První den u RM Sotheby’s začal zvolna. Například Alfa Romeo Giulietta Sprint Speciale v raritní původní barvě zůstala neprodána za 80 000 eur při odhadu 120 až 150 000. Nicméně vzhledem k jejímu špatnému stavu jsme o ní ani při této nízké ceně neprojevili zájem ani my. Později se aukce rozhýbala – a to především díky nabízené sbírce švýcarského sběratelů vozů Porsche. Téměř všechny nabízené vozy přesáhly odhady aukční síně! Uklidnění přišlo asi v polovině aukce, kdy se Aston Martin DB4 neprodal za 350 000 eur při odhadu 425 až 500 000. Vůz byl po starší renovaci v nepůvodní barvě, ale hlavně zcela bez dokladů i bez historie a s nutností platit navíc i DPH za dovoz z USA. Z těchto důvodů byl nezájem opodstatněný.
O pouhé čtyři loty později přišel první z našich vybraných vozů, a to Jaguar SS 100 z roku 1941. V tomto případě jsme byli úspěšní pouze částečně – skončili jsme jako high bidder a vůz nakonec nebyl prodával, protože nedosáhl na částku požadovanou prodejcem. Po aukci jsme s majitelem vyjednávali o prodeji, ale očekávání bylo stále nad maximální limit (který je nutné dodržovat). Rozhodli jsme se vyčkávat a pokračovat v dražení. Druhý vytipovaný vůz ale skončil o dva příhozy po desetitisících eur nad naším maximálním limitem. Z aukce RM Sotheby´s tedy nakonec dle našich parametrů nevyšel žádný atraktivní nákup.
Během druhého dne jsme u Bonhams měli jeden hlavní cíl a tři vedlejší, u kterých by záleželo na tom, zdali cena zůstane hodně nízko. Hlavním cílem se stalo Ferrari 250 GT Pininfarina Coupe z roku 1959. Jeden z 353 vyrobených a 149 dochovaných vozů v tomto provedení.
Co se týče historie, renovace proběhla před čtyřmi lety a vůz byl aktivně užíván svým francouzským majitelem. A to je pro nás důležitá informace. Vůz už bohužel nebyl v původním laku a používání si vybralo svou daň v podobě drobných šrámů. I z těchto důvodů byl odhad posazen na rozumnou úroveň 450 až 550 000 eur. K nákupu lákal i fakt, že vůz byl původně vyroben ve dvoubarevné specifikaci, což Ferrari nabízelo pouze za příplatek. A tím je samozřejmě zvýšena raritnost vozu.
Maximum jsme si stanovili stále hlouběji pod odhadem na 380 000 eurech bez prémie aukční síni. I zde jsme zprvu byli úspěšní pouze částečně, také jsme skončili jako high bidder a vůz v prvních momentech skončil neprodaný. Nicméně netrvalo dlouho a zástupci Bonhams nás kontaktovali s tím, že prodávající s naší původní nabídkou z aukce nakonec souhlasí. Podařil se nám tedy velmi atraktivní nákup raritního dvanáctiválcového dvoumístného Ferrari z 50. let za 76 % již poměrně rozumného odhadu aukční síně! Pokud si chcete Ferrari prohlédnout, klikněte zde.
Další vozy od Bonhams nakonec šli přes náš limit a toto Ferrari tak zůstalo jediným atraktivním nákupem dle našich parametrů z druhého aukčního dne. Náš nákup byl nakonec šestým nejvyšším dosaženým prodejem aukční síně Bonhams na letošní pařížské aukci.
Ze třetího dne u Artcurialu stojí za zmínku tři prodeje. Aston Martin DB3 z roku 1957, AC Aceca z roku 1962 a Alfa Romeo 1900 CSS z roku 1956 byly všechny prodány za zajímavých podmínek mezi 78 až 80 % odhadu aukční síně. Ani jeden z těchto prodejů však nebyl z našeho pohledu tak atraktivní, jako pořízení Ferrari z předchozího dne: Aston nebyl v původním stavu, Aceca šla nakonec o jeden příhoz ve výši 5000 eur nad náš limit, jedna Alfa neměla zdokumentovanou historii před rokem 1991, druhá zase neměla příplatkovou specifikaci.
Z Paříže se tedy vracíme „pouze“ s jedním vozem, ale s podmínkami nákupu jsme velmi spokojeni.
Nezbývá než se těšit, až Ferrari dorazí do Čech. To abychom ho mohli provětrat a pořádně vám ho představit…
Za téma a poutavé čtení děkujeme BBI Classic Investments.