Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Klasický člun je to, co vám ve sbírce chybí
Je jasné, že každý, kdo si kupuje časopisy a dychtivě hltá příběhy o klasických automobilech, které se nám dostaly až do srdce, má i jiné koníčky. Může to být cokoliv od motýlů po vláčky. Anebo také letadla či lodičky. Tak se usaďte a než ukončíte sezonu, vychutnejte si letní příběh o jednom pětilitrovém sporťáku, u něhož se rychlost počítá v uzlech.
Jak se tak stane, že se člověk zblázní a koupí si loď? Pokud se nad tím zamyslíte, zjistíte, že to není zase tak mimo mísu. Auta jsou sice nesrovnatelně praktičtější vzhledem k faktu, že silnice jsou skoro všude, ale loď má vlastně také motor, a když na to přijde, umí být krásná.
Přesně jako v případě zajímavého výtvoru italské značky Cigala & Bertinetti, která v roce 1979 přivedla na svět představený model Akis 22, který jsme prohnali po slapské přehradě. Sice už jsme nezažili takovou divočinu, jakou si mohl užívat první majitel na konci 70. let, ale i tak měla projížďka sílu a své kouzlo. Byl to tak jiný a krásný den, že se s vámi o něj prostě musím podělit. A doufám, že se nám přihlásí někdo s další zajímavou hračkou, nebráníme se lodím, letadlům ani raketoplánům. Zajímá nás hlavně, aby to mělo pořádný motor!
Co se týče představovaného kousku, věřím, že vám zvučný název Cigala & Bertinetti, připomínající dobu, kdy se cigarety kouřily i v letadlech a long drinkem se začínalo po snídani, nic moc neřekne. Mě také ne, protože do světa lodí jsem teprve nakoukl. Naštěstí mi pomohly moderní technologie – společnost Cigala & Bertinetti S.a.s. byla založena v roce 1957 jistým Fulviem Bertinettim, který stavěl rekreační plavidla s využitím tehdy nového materiálu – sklolaminátu. Jelikož se mu už od počátku dařilo, své zkušenosti ve zpracování tohoto materiálu brzy přetavil v obchodní úspěch loděnice, kterou brzy vynesl v domovské Itálii na vrchol z hlediska kvality i kvantity. Vzhledem k růstu společnosti, která stavěla lodě, ale materiály dodávala i dalším firmám, došlo brzy ke změně na S.p.A. Firma, za kterou tehdy stáli pánové Giovanni Rosso a Fulvio Bertinetti, se ovšem proslavila zejména v závodech, kterých se účastnila hlavně v 70. a následně i v 80. letech. Nakonec se Cigala & Bertinetti mohla pyšnit celkem 18 světovými tituly, 15 evropskými, 27 italským, 29 světovými rekordy a 3 světovými poháry. A to už je ve světě rychlých člunů, soupeřících na tratích v pobřežních vodách, významný úspěch. Nejvýraznější z nich byly dosaženy s řadou Shark. Konstrukce rychlých člunů různých velikostí a výkonů pokračovala až do krize na začátku 90. let – tehdy začala válka v Perském zálivu, v Jugoslávii a lira byla výrazně oslabena. Společnost skončila, aby byla následně znovu objevila v podobě C & B Prestige, což už je ale jiný příběh…
Jak se takový člun se zajímavým rodokmenem dostane do Česka? Nejdřív to chce partu bláznů. Tou je v tomto případě klan pražské rodinné firmy 4×4 Expert, věnující se stavbám expedičních speciálů a všeobecně úpravám off-roadů. Pokud je znáte, víte, že jsou ryzí nadšenci, se kterými si nemusíte vysvětlovat věci, abyste věděli, že jste na stejné vlně.
Jak si tak jako koupíte člun…
Lodě se jim prostě vždycky líbili – ostatně jako nám všem, kdo jsme se kdy na dovolené toulali v přístavech a obdivovali svět člunů, jachet, katamaránů a všeho, co se svobodně plaví po vodních hladinách. Vždycky se mi vybaví monacký přístav, ačkoliv stylových plavidel jsem viděl i jinde požehnaně. A jelikož tíhnu ke starším věcem, představený člun je pro mě ideálem sportovního tvaru klasického člunu z dobré doby.
Sportovní čluny ostatně přitahovali i rodinku 4×4, a to rozhodně víc, než velké težkotonážní jachty. Kluci chtěli koupit loď už nějaký čas – dle jejich slov prostě proto, že takových „nepraktických věcí“ už několik mají a všechny je baví, ale zlom přišel až v roce 2014 na přehradě Orlík. Známý je tam „svezl“ s jeho vlastní lodí a v tu chvíli bylo rozhodnuto.
Nejdřív se sháněl sportovní člun s pořádným motorem a malou kajutou, ale nároky nebyly nijak přehnané – chlapi si řekli, že pro začátek bude stačit nějaký třílitrový šestiválec, jenže naštěstí nakonec nad zdravým rozumem zvítězilo nadšení a partička pořídila pětilitrový člun s italským rodokmenem.
Jak se to stalo? Původně to vypadalo, že v Česku se ideální adept nenajde, ale nakonec se to povedlo a partička expertů nemusela najíždět tisíce kilometrů po Evropě s nejistým výsledkem. V inzerátu stálo vše podstatné – sportovní člun italské výroby, motor Volvo Penta 5.0 V8, ježděný jen ve sladké vodě ve Švýcarsku… To znělo dobře. Člun parkoval kousek od Českých Budějovic a po určitých peripetiích s přepravníkem na lodě byl během sněhové vánice roku 2015 převezen do nového domova.
Cena? Směšných 160 000 Kč! Ale počkat, za velmi nepraktickou věc, kterou vlastně nepotřebujete? Naštěstí se neřídíme rozumem, ale srdcem, takže nám tato vstupní investice přijde v pořádku. Parta nadšenců to brala jako prvotní investici, bylo jasné, že se budou řešit další věci. Například hned se musel koupit vlek, který prostě potřebuješ.
V zimě se s lodí nic nedělo, byla zazimovaná a odpočívala, zatímco se chlapi učili na kapitánské zkoušky, aby byli na jaře připraveni. Jakmile je složili – loď se strojním pohonem bez omezení výkonu v kategorii řeka a moře – chtěli samozřejmě hned vyrazit na první testování. Tomu předcházela výměna oleje v motoru, připojení na vodu a „suchý“ start. A také neobvyklý zádrhel – motor nešel vypnout klíčkem. Řešením bylo vytažení kabelu z rozdělovače. Zkušený tým zjistil závadu v podobě vadné zapalovací skříňky a problémy s elektrikou v palubní desce (italské závady, klasika). Skříňka byla koupena nová, elektrika opravena a motor začal reagovat na klíček, takže bylo na čase chystat se do pražských Modřan, kde se loď dá spustit na vodu. Konečně!
V mezičase bylo nutné natankovat 80litrovou nádrž, což se dá nejpohodlněji udělat na čerpací stanici, neboli v našem nejčastěji navštěvovanějším obchodu. Paní na pokladně zřejmě vůbec nepochopila situaci, když se ptala, zdali „jsme skutečně tankovali do té lodi“, tak jí bylo vysvětleno, že ano, protože i lodě mají motor, který potřebuje palivo a tohle na plachetnici fakt nevypadá…
První test se konal na jaře 2016 na Vltavě v Praze, kde už netrpělivě kroužil kamarád se „záchranným člunem“, protože nechat se unášet silným proudem či případně skončit na jezu u Jiráskova mostu či rovnou na dně se nikomu nechtělo a technika nebyla zatím důkladně prozkoumána.
Poté, co byla loď poprvé spuštěna na vodu, bylo zjištěno zásadní – plula! Došlo ke spuštění hnací nohy, startu motoru a objevu další „italské“ zákeřnosti. Loď plula dopředu místo dozadu a obráceně. To by nebyl až tak velký problém, protože by stačilo páku používat obráceně, jenže tak jednoduché to nebylo – kvůli obrácenému řazení loď dokázala jet na plný výkon jen dozadu, zatímco dopředu se pohybovala na volnoběh. Opravovat loď na vodě se nikomu nechtělo, stejně jako celý test vzdát.
Že je rychlý člun v českých podmínkách nesmysl? Proč? Lidi utrácejí za mnohem větší blbosti… S jídlem roste chuť. Osmiválec zatím stačí, ale co takhle pořídit nějakou další hračku, která bude mít třeba dva?
Řešením byl zpětný chod, otevření deklu motoru a ruční přidání plynu rovnou na karburátoru – ovládání bylo pravda trochu složitější (protože loď řídili dva lidi), ale konečně bylo dosaženo důstojné rychlosti.
Následně se objevily další problémy – do lodi teklo. Tehdy už bylo nutné řešit víc věcí, kromě opravy ovládání také vyřezání, generální oprava a nové přelaminování kýlu lodi. Přitom se zjistilo, že původní mechanickou páku ovládání plynu se dvěma bowdeny někdo v minulosti nahradil elektronickým systémem Microcommander. Ten pracuje jako potenciometr se servomotory, které tahají za táhla převodovky a plynu. Pokud funguje, je to fajn, protože ovládání je lehké a přesné.
Jenže když při jednom z dalších testů systém zkolaboval a loď s přidaným plynem zvesela uháněla kupředu, byla to pro chlapi poslední kapka – celý elektronický nesmysl byl vyhozen a nahrazen mechanickým ústrojím jako v původní verzi. A byl klid. Když už se řešilo ovládání, došlo i na repasi hnací nohy Volvo Penta 280, která dostala nový lodní šroub. Ten původní si totiž nějak nerozuměl s jedním kamenem na dně Vltavy. Když už se kluci do něčeho pustí, nenechají nic napůl. I proto došlo k vyndání motoru, jeho přetěsnění a celkové údržbě včetně nového laku.
Před sezonou 2016 došlo k poskládání lodi, byla doplněna slušná audiosoustava a vyrazilo se na Slapy. Vše fungovalo skvěle a posádka konečně zažila tu správnou radost, která spočívala pouze v plavbě a tankování. Postupná renovace pokračovala i další rok – řešila se drobná estetika, ochranný nátěr spodku, technická kontrola a přetypování ze šesti na původních osm členů posádky. A další věci přijdou na řadu: opravy čalounění, výměna skla, ledničky a dalších detailů. Ačkoliv dnes loď kotví na Orlíku, který je vzhledem k velikosti vodní plochy pro rychlé čluny vhodnější, my se setkali na Slapech. I když se rádi koupeme, co si v létě u vody přát víc než projížďku v rychlém člunu s pětilitrem o výkonu 250 koní?
Už zpočátku mě potěšil skvěle jednoduchý tvar člunu typu cruiser o délce 6,47 m. Akis 22 patří mezi menší lodě značky, na šířku má 2,45 metru a ponor 0,5 m při výtlaku 1,90 m³. Váží 1600 kg a krásně se rozjede až k hranici nějakých 80 km/h, tedy cca 43 uzlů. Motor Volvo Penta 5.0 V8 je vlastně small-block GM 305 v lodní úpravě, který můžeme znát z celé řady starých Chevroletů od Camara po Blaizer a mnohých dalších aut z koncernu GM. Zní sebevědomě, ale trochu utlumeně, protože výfuky končí pod vodou. Otevřená soustava se už řeší…
Rozvaleni na kůží čalouněné palubě jsme si užívali hukot motoru, svist větru i občasné spršky vody. Luxusní paluba poskytla dostatečný komfort, chyběl jen zmíněný drink, který bychom ale během prudké akcelerace asi stejně rozlili kolem. Jediné, co nás na Slapech štvalo, byla různá omezení a rychlostní limity, na než navíc dohlížela policie. Speed boat zkrátka potřebuje víc místa, aby se mohl pořádně předvést.
Sportovní člun dává smysl, protože zprostředkovává specifické zážitky. Je to pro mě nový, krásný svět, který toužím dál objevovat. Začali jsme s člunem, ale můžeme klidně skončit na plachetnici. Proč vlastně ne, život je krátký a sny se mají plnit. Proto berte tento článek jako inspiraci…
Jak se přenáší síla?
Přenos síly je řešen jako u auta, jen bez spojky. Motor je s frémou nohy pevně spojen jako motor s převodovkou v autě. Do setrvačníku je zasunuta propojovací hřídel, která je součástí hnací nohy a vychází ven z lodi přes tzv. zrcadlo. Na propojovací hřídel navazuje další hřídel s dvojitým kardanovým kloubem, umožňující pohyb nohy, díky čemuž loď zatáčí. Poté vstupuje do převodovky, kde se přepíná směr otáčení – dopředný nebo zpětný chod. Dál prochází nohou přes dvojici šikmého a sestupuje dolu k lodnímu šroubu. Celá noha je v oblasti převodů v olejové lázni, vpředu jsou otvory pro nasávání vody, která chladí motor, v zadní části pak výstupy výfuků pod hladinu.
Celý článek vyšel v magazínu Octane č. 3.
Fotogalerie
