Text: František Vahala, Foto: Petra Poupětová, autor
Klassiker Treffen v Německu: přes 3000 aut!
Možná jste o srazu jménem Klassiker Treffen nikdy neslyšeli. Není to nic divného, ani já o něm nevěděl. Ale člověk se pořád učí… Během návštěvy jsem zjistil, že se jedná o největší jednodenní sraz v Německu – za jeden den se v areálu Opel Villen v Rüsselsheimu protočí přes 3000 aut a setkání se s každým dalším rokem zvětšuje. Ani přesto, že se jedná o tak velkou akci, kterou během navštíví přes 30 000 lidí, se o ní na internetu příliš informací nedozvíte.
Jak se tam dostat?
Rüsselsheim je v podstatě předměstí Frankfurtu nad Mohanem, takže nejpohodlnější je logicky cesta po dálnici. Jenže ta je nudná. Jelikož bydlím v Litoměřicích a cestu jsem měl veterána (Opel Kadett B z roku 1966), sbalil jsem to nejnutnější a z cesty si udělal dovolenou. Společně s přítelkyní jsme jeli přes Karlovy Vary a dál přes Cheb do Německa, do Bambergu. Nádherné univerzitní historické město pulzovalo životem a my byli šťastni, že jsme autobahn vynechali. Tohle stálo za to. Další den jsme v pohodě ujeli zbytek cesty, celou dobu po okreskách.
Zpomalit je někdy fajn!
Když člověk nemusí, tak ať se zbytečně nehoní. To bylo naše heslo. Jelikož náš oplík jel maximálně 110 km/h, dálnice ztratila smysl. A nějaké nepohodlí? Nebylo, chybějící klimatizaci nahradily proudy čerstvého vzduchu, které se za jízdy valily do interiéru otevřenými okny. „Nedostatečnou“ maximální rychlost zase přebila zmíněná možnost v klidu si prohlédnout německou krajinu a města, která jinak míjíme. Oblast Franckého švýcarská je skutečně krásná, navíc jsme kus cesty jeli po vyhlášené Burgenstrasse…
Specifika jízdy
Patřím mezi ty, kteří podporují jízdu klasickým autem. Za prvé, má to své nesporné kouzlo, které moderní přepravníky kombinující v sobě design pračky a ledničky nemohou nabídnout. Za druhé, staré auto už si dávno svou ekologickou stopu odpracovalo, a jelikož stále slouží, nevidím důvod k tomu, abych ho měnil za nové. Ostatně i nejmladší auto, které vlastním, je z roku 1987…
Jízda má svá specifika. Většinou se víc nadřete, třeba s řazením, často i s řízením. Ale co si budeme povídat, stejně nějakou tu fyzickou námahu potřebujete jako sůl a já nejsem výjimka. Ve vedru nám čtyřválec 1,2 litru občas nechtěl startovat – no tak jsme oplíka jednou roztlačili. Bylo to u jakéhosi supermarketu a byla z toho show, lidé nám ochotně pomohli. Pak už jsem si našel na startování svůj grif a neměli jsme problém.
Další výhoda: všichni se na vás usmívají a dávají vám přednost. To je skutečně k nezaplacení a majitel ojetého audi to nikdy nezažije. Cítíte se svobodně, nemusíte se poutat (naše auto nemělo pásy), řešit otravnou elektroniku nebo se rozptylovat navigací. Samozřejmě, že jsme jeli podle mapy! Je to mnohem zábavnější – budete se divit, jak snadno se dá zabloudit a jak vám společné plánování trasy a navigování zpestří cestu. Ani kilometr jsme v autě neměli tíživé ticho…
V sobotu jsme dorazili do Rüsselsheimu, přičemž po cestě jsme si užili pořádnou průtrž mračen. Ale jelikož stěrače s novými stírátky stíraly, nic se nedělo. Jen jsme dostali smyk a netvrdím, že jsem ho tak trochu nechtěl…
3000 aut na jednom místě
Sraz začínal brzy ráno, Němci evidentně nevyspávají ani v neděli. Organizace nás upozornila, že je důležité být v areálu před 9 hodinou, abychom získali dobré místo. Přijeli jsme o půl hodiny dříve a stejně už se prostor rychle zaplňoval klasickými auty. Ale velká louka na břehu řeky byla zatím skoro prázdná…
O několik hodin později, když se nám dostalo vřelého přivítání od šéfa Opelu Karla-Thomase Neumanna a vysloužili jsme si potlesk za to, že jsme na sraz dorazili z největší dálky, už byl areál zcela zaplněný. Jelikož většina aut byla z okolí (řekněme do 100 km), zjistili jsme, čím jezdí nadšenci v západním Německu.
Co je Klassiker Treffen?
Sraz založili dva pánové: Heinz Zettl (tehdy pracoval pro Opel) a Ralf Keil již v roce 2001, kdy přijelo asi 40 aut. Druhý rok už zde bylo 200 aut… Od té doby se neustále rozvíjel a dnes hostí tisíce aut, což je sympatické. Publicita není moc velká, ale na samotný sraz jezdí davy nadšenců i fanoušků klasických aut a youngtimerů.
Osobnosti
Na srazu se ukázaly i osobnosti značky Opel v čele s ředitelem Karl-Thomas Neumannem, který upřímně obdivoval kvalitu renovace našeho auta. Společně s ním zde byl i závodník Joachim Winkelhock, působící jako jakýsi velvyslanec značky Opel (přijel Rekordem D Caravan) či šéf komunikace Harald Hamprecht. Já jsem po letech rád viděl Katrin Obry z Opel Classic, kterou jsem naposledy potkal před několika lety při rallye Eifel Classic, kterou jsme absolvovali společně s českým PR značky Martinem Hejralem v Opelu Kadett C po Walteru Röhlovi. Popovídali jsme si také s Borisem, který pracuje pro německý Opel-Blog a zmínil nás na několika řádcích, za což děkujeme!
Během Klassiker Treffen se o nás postaral Uwe Mertin, který pracuje mimo jiné jako manažer pro Opel Classic a kromě organizování objíždí řadu veteránských akcí. Ke značce patří už řad u let, ostatně i jeho první auto byl Opel Kadett B… Má nějaký tip na koupi ideálního youngtimera? Nyní by doporučil koupit buď Calibru, nebo Monzu. V tom druhém případě s ním souhlasím – za málo peněz dost muziky.
Co tam jezdí?
Dalo se očekávat, že na srazu bude mnoho různých Opelů – ačkoliv se nejedná o značkový sraz, automobilka má v Rüsselsheimu továrnu a vyrábí zde tradičně již od roku 1862 (tehdy to samozřejmě nebyla auta, ale šicí stroje). K vidění byly nejrůznější poválečné modely – Kadetty, Manty, Ascony, Commodory, Admiraly nebo Diplomaty, ale nechybělo ani několik krásných předválečných modelů, mě například dostal majestátní kabriolet Diplomat z konce 30. let. Jelikož sraz se koná v Německu, automobily domácí výroby převažovaly. Přijely celé skupiny různých poválečných mercedesů či BMW, nechyběly ani vzácné modely Alpina. Velmi živoucí byla také scéna amerických automobilů, k vidění bylo všechno možné od prvního Fordu T přes majestátní Cadillac 353 Eight Fleetwood z roku 1930 či rock´n´rollové káry s ploutvemi z 50. let až po stylové pick-upy ze 70. let.
Ovšem nejvíc mě potěšil Hudson Commodore hozený do stylové patiny – úplně se vidím v kůži Jacka Kerouca, jak společně s Nealem a Louanne letíme napříč americkou v divokém, psychedelickém snu. Samozřejmě nazí.
Mezi Italskými vozy zářila Lancia 2000 Berlina, Beta Monte Carlo, Delta Integrale nebo Alfy Romeo, většinou Giulie nebo Giulietty (včetně verze 1750). Potěšení skýtalo například Lamborghini Bora nebo Ferrari 308. Francouzský styl reprezentovaly modely Alpine A310 (a A610), ale také Renaulty 4 nebo Citroëny DS. Britskou scénu zastupovalo několik MG, Austinů-Healey, ale mezi všemi vynikal Bentley Speed Six a Jaguar SS. Na srazu jsme potkali pouze jednu červenou Škodu 110 R, žádné další české či československé auto se neobjevilo.
Doprovodné výstavy
V rámci akce bylo k vidění také několik přitažlivých výstav. Mezi ně patřil soubor traktorů Porsche – v řadě jich stálo celkem osm a zastoupeny byly verze Super, Standard i Junior. Automobilka Opel se prezentovala výstavou kombíků z různých období, od modelů z 50. let až po zcela nový Opel Astra Sport Tourer. Hasičské sbory předváděly svou historickou techniku, jejíž základ většinou tvořily patřičně přestavěné nákladní Opely Blitz. Pro našince byla velmi jedinečná výstava asi deseti vozů Bitter. Sportovní model vznikal v 70. letech na základě komponentů Opelu Diplomat a dnes je ceněnou raritou. Ačkoliv i v ČR několik vozů jezdí, v Německu jich bylo k vidění podstatně víc – kromě typu CD také následný CS (z počátku 80. let) včetně typu sedan, připomínajícího Aston Martin Lagonda.
Srovnání
V Německu vše funguje, to je obecně známý fakt. Organizace srazu byla velmi elegantně vyřešena – oldtimery byly navedeny městem ke vstupní bráně, kterou projeli. Následně přijížděly do areálu, každý dostal karton pod motor (který bránil případnému úniku provozních kapalin) a jel si hledat své místo k zaparkování. Při odjezdu se projíždělo přímo kolem Opel Villen, přičemž každá posádka byla představena publiku. Poté už vyjížděla z areálu. Jednoduché, efektní, nekomplikované. Nikde se nemuselo nic platit, nebyly zde „vip“ zóny či nějaká omezení. Velmi přitažlivý způsob, jak udělat velký sraz. Jediné, za co se platilo, bylo logicky jídlo a pití, veškerý programy (například různá hudební vystoupení) byly zdarma.
Cesta domů
V neděli jsme vyráželi z Rüsselsheimu v půl čtvrté odpoledne s tím, že budeme rádi, pokud budeme doma do půlnoci. Nakonec to bylo mnohem lepší, než jsme čekali. Dle dohody s autem jsem po cestě zpět zajížděl zrenovovaný motor intenzivněji – jeli jsme i 120 km/h, možná 130 km/h, přesně nevím, GPS prostě nepoužívám, když nemusím. I když jsme se v klidu zastavili na večeři v Pomezí nad Ohří, v garáži v Litoměřicích jsme byli v 10:15 večer. Takže úplně v pohodě, cesta starým autem není ani zbytečně dlouhá… Tak, a to byla moje letošní dovolená.
Fotogalerie
