Toyota Land Cruiser J300 je o level jinde
Pro světové automobilové výrobce už Evropa dávno není prubířským kamenem kvality vlastních produktů nebo místem, kde by měli obstát. Právě naopak, sama se stala provinčním, předpisy spoutaným a zakomplexovaným maloměstem, které svým občanům ve své byrokratické nabubřelosti a touze po kontrole a ovládání už pomalu nechce dovolit ani vlastnictví důstojného dopravního prostředku. Naštěstí ale stále existuje svět za hranicemi implozující Evropské unie a tak můžeme alespoň příležitostně ochutnat něco ze skutečně šťavnatého ovoce automobilového průmyslu.
Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Buď jsou to stále plnotučné americké automobily, nebo i pořádné radosti z Asie. Budeme se tentokrát věnovat Japonsku. Toyota Land Cruiser je pojem. Pojem, který celý svět zná už 70 let. Auto, které pokořilo Afriku, Asii a ve finále i Ameriku (ehm, kdysi dávno). Skutečné auto, postavené tak, aby vydrželo a pomáhalo lidem po celém světě přepravovat nejen sebe, ale i potřebný náklad. O jeho schopnostech netřeba dlouze polemizovat, příkladů je milion.
Dneska má Toyota v Evropě dost silnou pozici. Prodává kdeco, malé městské hudlíky, důstojnější rodinná auta, asi osmset různých crossoverů či SUV a dokonce i nějaké ty sporťáky (a velmi dobré, společně poděkujme současnému šéfovi v podobě Aiko Toyody) . A samozřejmě má v nabídce i „těžší“ váhu. Například oblíbený pick-up Hilux, v současné době evropskou dvojku v segmentu z hlediska objemu prodejů. Ten naštěstí v poslední době dostal alespoň trochu schopnější motor 2,8 litru, ač stále naftový čtyřválec, ale alespoň konečně zase utáhne 3,5 tuny. Highlander vypadá sice pěkně, ale je pouze hybridní, s ukvičeným CVT místo převodovky. Dá dvě tuny a je rád.
Pak je tu zmíněný Land Cruiser. U nás se prodává pouze menší J150 Prado, v Evropě značený jako LC3 (až 5 dle výbavy) a pohání ho stejný motor jako zmíněný Hilux. Utáhne tři tuny, a i když vypadá fajn a funguje také hezky, prostě to není plnohodnotný Land Cruiser tak, jak by se měl představovat světu. (Prostě něco podobného, jako když za skutečný Range Rover označujete verzi RR Sport).
Spousta lidí, kteří by ve full-size SUV ocenili pořádné motory, tak musí vybírat buď z předražené konkurence z Německa nebo Velké Británie (věci jako GLS, X7, Q7 či zmíněný Range Rover, Jag F-Pace je menší). Jedinou další možností jsou americké (například Cadillac Escalade, u nás se dá koupit za cca za 3,2 mega bez daně) či japonské modely, které se k nám oficiálně nedováží, ale sehnat se dají.
Kdo se bude trochu snažit, jistě se dokáže domluvit s dealerstvím Dajbych a za 2,7 mega si pořídí skutečného Land Cruisera, označovaného jako J300. Koho mate název, tak už nemusí – dřív to byl Land Cruiser 200 (který se u nás ještě ofiko prodával a byl a je super), dnes je tu nová generace, která se jmenuje 300. Logický postup.
Novinka se začala prodávat ve Spojených arabských emirátech a Kuvajtu 20. června 2021, v Japonsku pak 2. srpna 2021 a v Austrálii 5. října 2021. Zmiňuji to z toho důvodu, že kromě Blízkého východu je to právě Japonsko a Austrálie, kde se modelu nejvíc daří. V USA se novinka neukáže, takže tam zůstává vrcholem Toyota Sequioa, postavená na stejné rámové platformě. Amíci zkrátka raději velké pick-upy, favoritem je RAM a F-150. Jen tak pro informaci, největším pick-upem od Toyoty je skvělá Tundra. Ještě doplníme, že Toyota poslední dobou tlačí svou divizi Gazzoo Racing, takže už existuje i verze GR Sport. U Land Cruiseru? Proboha k čemu?! No nic, zpátky do skutečnosti zmrzlých planin kdesi poblíž vojenského prostoru, kde právě zanecháváme své stopy…
Zbrusu nová generace LC 300 je nabízena se třemi různými motory, které spojuje snad jen fakt, že jsou vidlicovými šestiválci (na osmiválec z dvoustovky zapomeňte, ale ve finále to nevadí). Existuje dokonce i verze s atmosférickým benzinovým čtyřlitrem a naftovým turbodieselem 3,3 litru, ale my zkusili benzinovou variantu 3,4 litru přeplňovanou dvěma turbodmychadly.
Celkový výkon 415 koní (a 650 Nm točivého momentu) znamená, že Land Cruiser i při hmotnosti kolem 2,5 tuny pokoří stovku za 6,7 sekundy. A dynamika je přitom velmi důstojná, zatímco samotný šestiválec vyniká hladkostí a rychlými reakcemi. Táhne v jakýchkoliv otáčkách a zní sofistikovaně a nenásilně. Zároveň s tím chci vyzdvihnout jeho zcela bezproblémovou spolupráci nejen s desetistupňovou převodovkou, ale i stálým pohonem všech kol. Čekal jsem, že pohonné ústrojí bude skvělé, ale realita byla ještě lepší, než se na první pohled zdálo. Stálá čtyřkolka má samozřejmě celou řadu různých režimů (ale my samozřejmě ve sněhu jezdili v režimu Sport+ s vypnutou stabilizací, co se dá dělat), nechybí ani redukce či uzávěrky diferenciálu. A v duchu doby celá soustava bezpečnostních systémů a asistentů, naštěstí povětšinou nerušivých. Například systém držení v pruzích se snadno vypne na volantu, normálním tlačítkem.
Létat v dlouhých smycích po zamrzlých pláních je stejně radostné, jako slunečný den. Land Cruiser krásně pracuje, bez námahy mění směr, krásně reaguje i brzdí a věřím, že ho to řádění i baví. Nezaznamenal jsem žádné nehezké pazvuky, žádné zaváhání, jen rozevlátou pohodu.
Land Cruiser 300 přijíždí jakožto nová generace po dlouhých 14 letech. Proč tak dlouhá doba? Zjednodušeně řečeno, dobré věci netřeba měnit. I tak je novinka samozřejmě lepší než předchůdce, a to zejména v oblasti hospodárnosti a snižování hmotnosti. LC 300 stojí na rámu, ovšem běžný smrtelník jeho přítomnost pozná jen těžko – úroveň komfortu je úžasná, a to i při použití ocelových pružin. Celková hmotnost vozu klesla o 200 kg, ale i tak je LC 300 stále pořádným masivním vozem hranatých tvarů, který své schopnosti neskrývá – ostatně světlá výška 230 mm a nájezdové úhly 32° a 24° naznačují velký potenciál. Vůz vyniká tuhým a relativně přímým převodem řízení, ale i nečekanou obratností. V terénu jsou limitem pouze silniční pneumatiky.
Při plné akceleraci se příď trochu zhoupne, zatímco při prudkém brzdění poklesne – i to souvisí s úžasným houpavým komfortem jízdy. Co se týče interiéru, je samozřejmě dle očekávání prostorný. A když říkám prostorný, myslím skutečně prostorný americkým stylem. I když nechybí dotyková obrazovka (až 12,3 palce), všechno se dá ovládat celou armádou pořádných tlačítek. Pohodlné kožené čalounění dotváří atmosféru, analogové rafičky přístrojové desky patří k věci. I do třetí řady sedadel si normální člověk pohodlně sedne, a pokud zůstanou v podlaze, naložíte úplně všechno a ještě zbude místo.
Jasně, interiér nevynikne tak kvalitními materiály a zpracováním jako to umí dejme tomu v BMW X7, ale na druhou stranu plně vybavený LC300 se sametovým motorem stojí necelých 2,8 milionu a za to „našlápnutou“ X7 nekoupíte (začíná na třech…). A jak všichni víme, na plasty v interiéru auto nejezdí.
Kompletní informace, ceníky a kontakty naleznete zde.
Fotogalerie
