Mercedes-Benz SL 63: Roadsterem přes zimní Alpy
Že jsou roadstery vhodné jen na léto? S takovým předsudkem se nehodláme smířit, a abychom dokázali opak, vzali jsme nejnovější SL na cestu přes horské štíty několika evropských zemí. Během epické cesty o délce 3000 kilometrů jsme odhalili, co všechno technologický skvost značky Mercedes-Benz zvládne a co za to vyžaduje.
Rychlé cestování Evropou je něčím natolik opojné, že už si bez něj asi ani nedokážu představit život. I když existují různé možnosti, jak se po sterém kontinentu přesouvat, rychlý automobil je stále ultimativní volbou pro milovníky svobody a nezávislosti. Připomíná staré časy z věhlasných románů od E. M. Remarqua, v nichž se noblesní prostředí skloubí s romantickou představou prázdných horských pasů a volných cest vinoucích se kvetoucími údolími.
I když se od doby ideálu Evropa značně změnila a je protkaná mýtnými bránami, radary a omezeními, stále si svá kouzla zachovává – minimálně tedy v oblasti největšího pohoří, majestátních Alp, které s délkou 1200 kilometrů zasahuje do devíti evropských států.
Naše cesta nebyla cílem jen ze své podstaty, ale měla za svůj záměr: následovat revival slavné soutěže Coppa delle Alpi, která se každý rok v polovině března prohání severní Itálií, ale také Švýcarskem a Rakouskem. Soutěž, pořádaná pod patronátem legendárního závodu 1000 Miglia, láká každý rok desítky účastníků, kteří neváhají vytáhnout svá klasická auta do sněhu, deště, kamínků a vůbec vstříc všem druhům nepřízně počasí, jakou si ve vysokých horách ke konci zimy umíte představit.
Už od začátku je to cesta kontrastů. Z Prahy vyrážíme kolem čtvrté hodiny ráno, abychom před osmou posnídali na jih od Mnichova. Všude je sucho, a když noční teploty ještě klesají pod bod mrazu, slunce brzy rozehřívá krajinu. Dálnice jsou pro SL druhým domovem, v nichž naplno předvádí výhody své aktivní aerodynamiky, ale i stability ve vysokých rychlostech. Takové vlastnosti od důstojného velkého roadsteru čekáme, třeba na rozdíl od toho, že plátěná střecha je velmi tichá a i při rychlostech prázdného autobahnu je možné nejen nerušená konverzace, ale i kvalitní poslech oblíbených skladeb přes audiosystém Burmester.
Díky výkonu 585 koní a točivému momentu 800 Nm není vůbec nutné dvakrát přeplňovaný osmiválec nijak zvlášť „ždímat“, ale naopak stačí jen citlivě měnit sílu nutnou ke korekcím rychlosti. Zase a znovu se ubezpečuji o tom, jak jsou sofistikovaná auta s velkými motory na dlouhé cestování vhodná, zejména když si člověk umí přivstat a vyhne se ranní dopravní špičce u velkých měst.
Jelikož máme čas, do rakouského Innsbrucku dojíždíme scénickou cestou přes Garmish-Partenkirchen, která je o všední den dopoledne ospalá a téměř prázdná. Osmiválec umí burácet svou typickou AMG písní, ale mezi lesy, kopci a jezery nevypadá, že by někoho rušil. Zvuk je tak příjemně nastavený, že na jednu stranu naznačuje sílu, na druhou stranu nepůsobí obhrouble. Ještě v Německu kupujeme digitální rakouskou dálniční známku a rovnou také dva průjezdy Brennerským průsmykem, abychom si ušetřili čas na mýtnici. Někdy je digitalizace prostě fajn.
Italská dálnice A13 je jako brána do jiného světa, co v sobě nese směsici nadšení, očekávání a povznášejícího pocitu z rychlého cestování neustále proměnou krajinou. Nechceme spěchat, takže namísto otevřené dálnice obklopené vinicemi volíme sjezd na Mori a pokračujeme k majestátnímu Lago di Garda, kde je dobře v jakémkoliv ročním období, i když se na obzoru prohánějí dešťové mraky a promenády i kamenité pláže jsou prosty turistů. Pravá italská káva a nějaké to dolce v jedné z mála otevřených cukráren chutnají skvěle, doplněné o výhledy na 52 km dlouhé jezero, které je místy hluboké až stovky metrů.
Po lehkém obědě pokračujeme industriálním chaosem do centra celého závodu 1000 Miglia, do malebné historické Brescie, usazené na úpatích začínajících kopců. Jako obvykle prší, ale vůbec nám to nevadí – plátěná střecha těsní dokonale. Zatímco v horách je stále zřetelná nadvláda ledového království, v serpentinách kolem hradu už bují šťavnatě zelená tráva a výrazné žluté květy sasanek. Vůz necháváme poblíž starého města v jednom z mnoha parkovacích domů s úzkými vjezdy. Je to nejlepší způsob, jak bezpečně vyřešit parkování na noc, navíc za cenu kolem sedmi euro je to úplně v pořádku.
Po vydatné sladké snídani se už připojujeme mezi hrstku odvážných, co se ve svých starých autech chystají na 880 kilometrů, které během tří dní zdolají. Kromě jiného tu jsou i krásné Mercedesy, připomínající dlouhou a úspěšnou historii našeho moderního společníka: nejstarší je SL 190 z první generace W198, dále se kocháme druhou generací v podobě SL 280 s hardtopem (W113) a trojici uzavírá následující SL 350 s osmiválcem, značená jako R107.
Jednou z cest, kterou je příjemné se vydat pryč ze zastavěné a trochu nudné pádské nížiny, je scénická vyjížďka kolem Lago di Iseo a potom dál na sever, do horského střediska zvaného Tirano. Okolní vrcholy s výškami až přes 2700 metrů se střídavě ukazují v prosvítajícím slunci, aby je za moment zahalily husté mraky. Sněhu je méně, než jsme čekali, cesta v režimu Comfort ubíhá v naprostém pohodlí.
Opouštíme poklidné Tirano a pokračujeme dál na sever – kolem Bormia už je zima výrazně blíž, ale silnice krásně sjízdné. Na silnici SS301 poprvé překračujeme výšku 2200 metrů a za odměnu nás vítá Livigno, stále ještě plné lyžařů a turistů, kteří stejnou měrou obdivují náš otevřený vůz i klasické soutěžní stroje, jež máme všude kolem sebe. Příjezd do Svatého Mořice, cíle dnešního dne, je dramatický: ještě za světla začíná hustě sněžit a kolem šesté hodiny se luxusní horská destinace mění v romanticky zasypaný chaos světel a pohybu. Díky skvělé trakci pokročilého pohonu všech kol a novým zimním pneu Michelin ani nemusíme řešit zimní režim či dokonce řetězy – bez problémů projíždíme mezi luxusními obchody a společně se závodníky se těšíme z dojezdu do atraktivního rekreačního střediska ve výšce 1856 metrů.
Slunce zde prý svítí přes 300 dní v roce, ovšem v pátek ráno 14. března se z šedivé oblohy snáší, později déšť. Vůbec to nevadí, brzy se už proplétáme ze Švýcarska do Rakouska. Místy prší, místy sněží, sem tam je sucho. Na tyrolské náhorní plošině se konečně vyčasuje, takže během pauzy na oběd v rakouském městečku Stamps rovnou myjeme z auta nánosy špíny.
Odpoledne si totiž užíváme krásných otevřených silnic, kde využíváme i sportovní režim. Výfuky burácejí mezi skálami a my zkoušíme schopnosti aktivního podvozku AMG, který citlivě reaguje na podmínky jízdy. V kombinaci s tuhým řízením a citlivým natáčením zadní nápravy umí roadster o délce 4,7 metru a hmotnosti kolem dvou tun báječně maskovat svou skutečnou velikost a hmotu, takže průjezdy zatáčkami jsou radostným zážitkem. Zatímco na dálnici skvělá devítistupňová převodovka odřadí na poslední rychlostní stupeň a sníží spotřebu, tady na okreskách reaguje rychlými změnami krátce poskládaných nižších stupňů, abychom měli pořád k dispozici plný výkon motoru s roztočenými turbodmychadly. Čistá příjemnost!
Stejně jako průjezd po legendární silnici 182, která se vine do Itálie podél zmíněné dálnice A13. Severní Itálie je přesně tím místem, kde je vždycky fajn se pohybovat – upravená centra horských měst a vesnic jsou nám evropsky blízká, stejně jako tradiční architektura. A co teprve pompézní příjezd do Brixenu, perly italské autonomní provincie Bolzano? Atmosféra historických uliček plných obchodů s módou a fajnových restaurací si nás okamžitě získává, takže parkujeme vůz v hotelu Grüner Baum a vyrážíme na nejlepší rizoto, která nám servírují v restauraci Grillage.
Únavu z cesty spláchne dobré pivo a vydatný spánek, abychom během třetího dne mohli absolvovat poslední etapu. Mezi highlighty dne patří přejezdy několika horských pasů v srdci Dolomit a ačkoliv je střecha opět elegantně uklizená za druhou řadou sedadel, horské štíty z mraků vykouknou jen v řádech vteřin. Horské silnice jsou obklopené až tři metry vysokými sněhovými zdmi, takže to místy vypadá, jako bychom jeli tunelem. Po obědě u jezera v Baselga di Piné pokračujeme přes nekonečné jablečné plantáže a vinice Jižního Tyrolska do cíle cesty – Passo del Tonale. Během odpoledne opět začíná hustě sněžit a poslední zkouška pro veterány se jede na sněhu a ledu, takže je pro klasická auta celkem náročná.
My jsme v pořádku – uvolnění masáží luxusních kožených sedadel (kdo by chtěl, v nabídce jsou i sportovnější AMG Performace) s jistotou, kterou dodává krásně poskládaný roadster s pořádným motorem. Dobře známá cesta zpět z Trenta do Česka se odehrává v klidném duchu a během několik hodin se objevujeme u Mnichova, později u Řezna a konečně na hraničním přejezdu Rozvadov, u Plzně a v Praze.
Během cesty jsme s velmi čerstvým SL ujeli zhruba 3000 kilometrů při spotřebě kolem 17 l/100 km s tím, že jízda byla spíš svižná. Při běžném ježdění se dá s velkým roadsterem pohodlně jezdit za zhruba 12 litrů a přitom se moct spolehnout na dostatek výkonu, který je k dispozici v jakýchkoliv podmínkách. Naše velká cesta ukázala, že i luxusní roadster se báječně hodí do ikonických alpských středisek a řidičsky náročných silnic, kde naplno předvádí své pokročilé systémy podvozku a elektronických asistentů. A že bez střechy se dá jezdit i v zimě, a to zcela pohodlně. Sofistikovaný pohon všech kol navíc přináší ohromné zásoby trakce i na sněhu, kdy ještě pomáhají dobré pneu a citlivě nastavený jízdní režim.
Je osvěžující, že život se dá užívat různými způsoby a že autoturistika rozhodně není mrtvá a Evropa určitě není ani trochu nudná. Třeba vás inspirujeme, abyste vzal svůj Mercedes a na podobnou cestu vyrazili – klidně i bez cíle, jen tak, pro radost z pohybu. Místa, která jsme vám alespoň takto zprostředkovaně představili, vás určitě uchvátí a zaujmou.
Oficiální stránky výrobce včetně ceníku jednotlivých verzí najdete zde.
Za možnost vytvořit tento materiál děkujeme oficiálnímu zastoupení značky Mercedes-Benz v České republice a jmenovitě Josefu Hlávkovi.
Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil, Steering Media 2025
Fotogalerie
