Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Morgan Plus 4 jako filmová hvězda
Morgan Plus 4 je zásadním stavebním kamenem celé značky a patrně prvním vozem, který si při vzpomínce na britskou značku vybavíte. Představený exemplář vyniká mimo jiné zajímavý osudem.
Morgan Plus 4 (nebo +4) se s přestávkami v britském Malvernu vyrábí již od roku 1950. Je zcela zásadním modelem, který formoval značku Morgan tak, jak jí známe dnes. Historie značky Morgan by samozřejmě vydala na samostatný článek (ne-li knihu), takže jen stručně zmíníme, že její zakladatel Henry Fredrick Stanley (HFS) Morgan se narodil v roce 1881 a již v květnu 1905 si za finanční pomoci svého otce založil v Malvern Link první garáž, kde mimo jiné prodával vozy Darracq, Wolseley, Siddeley a Rover.
Následující roky patřili hlavně dalšímu z typických produktů Morganu: tříkolkám, které vznikaly v nejrůznějších provedeních. V roce 1936 došlo k otestování a představení dalšího přelomového typu: v Londýně a Paříži se světu ukázal Morgan 4/4, jehož název odkazuje na použití čtyř válců a čtyř kol. Základem se stalo ocelové šasi s profily ve tvaru písmene Z s příčkami a karoserie se skládala z jasanového rámu a ocelových panelů. Výsledkem byla pevnost a zároveň nízká hmotnost, základní předpoklad úspěšného sportovního vozu. Morgan 4/4 byl okamžitým úspěchem – po úvodním Roadsteru se objevila čtyřmístná varianta a následně drophead coupé.
Po Druhé světové válce dozrál čas k představení většího vozu. Stalo se tak při výstavě Earls Court Motor Show v roce 1950, kde Plus 4 debutoval. Jelikož tradiční designový styl představil už předchozí 4/4, na první pohled nevypadal vůz příliš odlišně. Ale nabídl celou řadu inovací, počínaje výrazným nárůstem výkonu, způsobeným instalací čtyřválce z vozu Standard Vanguard o objemu 2088 cm³, dosahujícího výkonu 68 koní. Proti původnímu čtyřválci 1267 cm³ v typu 4/4 šlo o téměř dvojnásobný výkon! Mezi další odlišnosti patřila delší kapota, vyšší chladič a širší sedadla, nabízející víc místa pro nohy. Vpředu našla místo patentovaná přední náprava, kterou u novinko šlo mazat stiskem systému centrálního mazání.
První variantou, a taktéž nejrozšířenější, byl dvousedadlový roadster, ale následovaly i další typy, stejně jako u předchůdce: čtyřsedadlový roadster a luxusní dvoumístné drophead coupé. To se odlišovalo například pevným sklem s dřevěným rámem a delšími dveřmi s odnímatelnými stahovacími bočními okny s kovovým rámem. Na zádi pak vynikly dvě náhradní kola.
V roce 1953 byla představena výkonnější verze, využívající k pohonu čtyřválec 1991 cm³ z modelu Triumph TR2. Byl to prakticky další vývojový stupeň motoru Vanguard a Morgan tehdy začal těžit z nové řady sportovních modelů TR od společnosti Standard-Triumph. Zpočátku se jednalo o volitelnou výbavu: čtyřválec s dvojitými karburátory SU a kompresním poměrem 8,5:1 dosahoval výkonu 90 koní při 4800 ot./min a vůz sním uháněl nejvyšší rychlostí až 100 mph, tedy zhruba 160 km/h. Kromě toho byla největší změnou roku 1953 změna přední části – z nekrytého plochého chladiče na zaoblenou příď s typickou mřížkou, která se stala poznávacím znakem modelů Plus 4 až do současnosti.
V polovině 50. let bylo přepracováno zadní odpružení a nová záď hostila pouze jedno náhradní kolo. Zatímco původní typ Plus 4 nabídl sice hydraulické, avšak bubnové brzdy, v roce 1959 už byly v nabídce volitelně přední kotoučové disky, o rok později se pak dostaly do standardní výbavy. Od roku 1955 (až do roku 1991!) byly pro pohon používány motory z Triumphu TR4 a od roku 1962 byl nabízen i motor z Triumphu TR4, se zvětšeným objemem na 2138 cm³.
Za zmínku stojí i zajímavý pokus z počátku 60. let, kdy se Morgan rozhodl vyzkoušet stavbu laminátového kupé zvaného Plus 4 Plus. Příliš se ale neuchytil, neboť v letech 1963 až 1966 vzniklo jen 26 vozů. Klienti Morganu byli a vždy budou tradicionalisté, kteří nechtějí nic měnit a klasický roadster pro ně nabízí nezaměnitelný šarm.
I přesto, že jsem se zmíněným kupé strávil příjemnou projížďku a tvarům se nedá upřít elegance, dnes se chystám vyzkoušet právě klasický roadster. První jízda s nataženou plátěnou střechou odhaluje, že i když interiér nevypadá, je docela prostorný. Kožená sedadla samozřejmě nedrží tělo, takže brzy se zapírám do stran, abych zvládl nejen točit volantem, ale i řadit levou rukou. Kulisa čtyřstupňové manuální převodovky totiž zdaleka není přesná a vyžaduje nejen souhru se spojkou, ale i sílu.
Možná se ptáte, proč je tento Morgan „filmovou hvězdou“. Ve svých rukách teď totiž třímám stejný volant, kterým kroutil Michael Douglas ve filmu The War of Roses, tedy Válka Roseových. Pro natáčení tohoto filmu byly použity celkem tři Morgany Plus 4. První byl projektem, který Kathleen Turenová koupila svému manželovi jako dárek, druhý byl v památné scéně přejet rudým GMC (a následně zrenovován), a třetí, používaný pro jízdní scény, je právě ten, na něž se díváte na fotografiích kolem. Filmová historie je dokonce potvrzena dopisem z kalifornského filmového studia, který je součástí dokumentace vozu. V roce 2013 skončil vůz u prodejce v Holadnsku, odkud se následně dostal až do Česka.
A nyní se s ním vesele proháním předjarní poloprázdnou Prahou. Abych byl upřímný, tak poloprázdná zase není a kolona před rozkopanou křižovatkou ukazuje, že Plus 4 se při popojíždění necítí moc dobře, o řidičově pohodlí nemluvě. Jakmile je možnost zrychlit, čtyřválec se ukazuje jako charakterní motor s výrazným, hezky ostrým zvukem, řízení jde zlehka, jen to řazení je náročnější.
Při zastávce na focení odepínám přezku a odhaluji mohutný motor s leštěným víkem hlavy válců. Čtyřválec o objemu 2138 cm³ využívá služeb dvojitých karburátorů Stromberg, které ovšem nemají ani vzduchové filtry. Důvodem je prostý fakt, že motor je pod kapotou tak natěsno, že jejich instalaci nezbylo místo. Motor je klasické konstrukce – má litinový blok, v němž je na třikrát uložená kliková hřídel a písty z hliníkové slitiny. Rozvody OHV se zboku umístěnou vačkovou hřídelí a dvěma ventily na válec jsou poháněny řetězem.
Motor se velmi příjemně a chtivě vytáčí z nízkých otáček, výrazný točivý moment 174 Nm citelně žene vůz vpřed. Samozřejmě, že pomáhá i nízká hmotnost necelých 900 kg. Svezení v tradičním roadsteru od tak sympatického výrobce, jakým je Morgan, je velmi příjemným zážitkem. A je úplně jedno, zdali měl volant v ruce Douglas nebo jakýkoliv jiný herec. Jde o ten prožitek.
Testovaný vůz je aktuálně na prodej, neboť současný majitel pro něj nemá využití. Samozřejmě, že by zasloužil určitou péči, a to zejména v oblasti podvozku, ale jinak funguje velmi příjemně. A připomíná, proč je značka Morgan tak výjimečná.
Jak jsem již zmiňoval, Plus 4 se vyrábí i v roce 2020! Samozřejmě, že za tu dlouhou dobu prošel vývojem (například u novinky jsou pouze 3 % dílů shodné s předchůdcem), ale jinak si drží svůj tradiční tvar a díky tomu nabízí puristický jízdní zážitek klasického britského roadsteru – a ikonickou siluetu, která ho definuje. O novém Morganu píšeme například v aktuálně připravovaném Octane číslo 7.
V aktuální verzi Plus 4 nabízí slušný výkon a při výjimečně nízké hmotnosti – se suchou hmotností 1007 kg si snadno poradí dvoulitrový čtyřválec BMW TwinPower Turbo s výkonem 255 koní (a 350 Nm). A navíc je výkon stále přenášen na zadní kola přes šestistupňovou přímo řazenou převodovku! V praxi to znamená, že aktuální generace Morganu Plus 4 zvládne zrychlení na stovku za 5,2 s a rozjede se až na 240 km/h. Dobrá zpráva je, že ho díky českému zastoupení můžete vyzkoušet a koupit přímo u Prahy.
Vybrat si Morgan proti jiným klasickým britským (a vlastně jakýmkoliv) vozům je známkou velmi individuálního výběru, často ovlivněným romantickou představou jízdy se skutečně klasickým roadsterem. Každý Morgan je trochu jiný, na každém kusu najdete drobné odlišnosti. To se dá brát jako známka jedinečnosti. Za zmínku stojí, že Morgany jsou obecně známy schopností ujet pohodlně dlouhou vzdálenost a často jsou používány pro cesty na venkově. A konečně, značka Morgan je od začátku úspěšná v závodech – i proto existuje celá řada různých závodních verzí. Pokud se bavíme vyloženě o „klasickém“ Morganu Plus 4, v letech 1950 až 1969 vzniklo celkem 4584 kusů, mezi ty raritnější patří kromě zmíněného kupé také verze Plus 4 Super Sport se 101 vyrobenými kusy, nebo elegantní vozy s karoserií drophead coupé. Ale díky tomu, že každý kousek je originál, tak bych si klidně vybral jeden z mnoha…
Celý článek najdete v magazínu Automobil Revue 05/2020, v případě zájmu o vůz nás kontaktujte.
Technická data
Morgan Plus 4 (1956
Motor
Kapalinou chlazený čtyřválec, litinový blok i hlava uložený podélně vpředu; OHV; dva karburátory Zenith Stromberg
| Zdvihový objem: | 2088 cm³ |
|---|---|
| Vrtání x zdvih: | 86 x 92 mm |
| Kompresní poměr: | 9:1 |
| Nejvyšší výkon: | 78,3 kW (106 k) při 4700/min |
| Nejvyšší točivý moment: | 174 Nm při 3350/min |
PŘENOS SÍLY
Přímo řazení čtyřstupňová převodovka umístěná podélně za motorem.
| Poháněná náprava: | zadní |
|---|---|
| Zpřevodování: | I.: 3,337; II.: 1,862; III.: 1,367; IV.: 1,000; Z.: 3,727 |
KAROSERIE A PODVOZEK
Dvoumístná dvoudveřová karoserie typu roadster.
| Přední zavěšení: | přední kola nezávisle zavěšena |
|---|---|
| Zadní zavěšení: | vzadu tuhá náprava |
| Řízení: | šnekové řízení |
| Brzdy: | vpředu kotoučové (279 mm), vzadu bubnové (228 mm) |
| Kola: | pletené disky |
| Pneumatiky: | standardní pneumatiky Michelin XZX 165 SR 15 |
ROZMĚRY A HMOTNOSTI
| D x š x v: | 3658 x 1422 x 1321 mm |
|---|---|
| Rozvor: | 2438 mm |
| Rozchod kol vpředu/vzadu: | 1194/1194 mm |
| Pohotovostní hmotnost: | 885 kg |
| Objem palivové nádrže: | 50 l |
JÍZDNÍ VÝKONY
| Maximální rychlost: | 172 km/h |
|---|
Fotogalerie
