Text a foto: KdF41
Nejstarší Brouk povstal z trosek
V garáži českého milovníka veteránů Ondřeje Broma parkuje doslova světový unikát. Sběratel před dvaceti lety získal vrak vůbec nejstaršího dochovaného sériově vyrobeného Volkswagena Brouk na světě. A nyní ho představuje v renovované podobě! Perla mezi klasickými vozy, která byla vyrobena za druhé světové války v Německu, opět míří na silnice.
Volkswagen Brouk není jen obyčejný vůz, je to ikona. Od zahájení výroby ve 40. letech minulého století do jejího ukončení v roce 2003 se prodalo více než 21 milionů těchto aut. Stal se tak vůbec nejvyráběnějším vozem bez výrazné změny designu v historii. Češi se přitom mohou pyšnit nejstarším dochovaným sériovým Broukem. Ten parkuje v garáži milovníka veteránů Ondřeje Broma, který před časem dokončil několikaletou náročnou renovaci vozu.
„Poprvé jsem se s vozem setkal v roce 1988. V té době jsem ještě studoval a vozu jsem si poprvé všiml u bratrova známého Ladislava Rojky. Stál pod obrovským stromem, do poloviny kol zapadaný v hlíně. Byl to nedůstojný a smutný pohled,“ vzpomíná Brom.
Když se o devět let později dozvěděl, že je vrak na prodej, okamžitě se na místo vypravil. V peněžence měl pouhé čtyři tisíce korun.
„Cena vozu přitom byla 60 tisíc korun. A tak jsem prosil majitele, zda by mohl počkat, než dojedu do banky. Díky bohu souhlasil,“ popisuje Brom.
Až práce policejního technika rozluštila historii vozu
Když Brouka koupil, vůbec ještě netušil, jaký skvost získal. Věděl sice, že se stal majitelem originálního válečného typu KdF, ale další informace o voze mu zůstávaly záhadou. Na voze se nedochoval výrobní štítek, natož číslo karoserie, které by mohlo prozradit více.
Aby Ondřej Brom zjistil, jaká historie se s Broukem pojí, musel se pustit doslova do detektivní práce. Pátral po způsobech, jak by mohl z karoserie, která byla pokryta vrstvami barvy, vyčíst sériové číslo. Radil se s odborníky, zkoušel speciální rentgeny, dokonce telefonoval na ministerstvo vnitra. Nakonec si vzpomněl na známého z kriminálky, který pro policii pracoval jako technik.
„Dorazil ke mně do dílny s řadou věcí — s nejrůznějšími zkumavkami a nádobkami plnými tekutin, s kapátky, štětečky — to vše mi připadalo jako malá chemická laboratoř. Postupně na kapotu nanášel jednotlivé chemikálie a já a moje manželka jsme dokola zkoumali a prohlíželi místo, kde se výrobní číslo mělo nacházet,“ vzpomíná Brom.
Nakonec se pod nánosy barev objevilo číslo 20. Po následném pátrání v archivech bylo jasno: prvním majitelem lidového automobilu KdF byl významný berlínský hudební skladatel Paul Lincke, který od roku 1943 žil v Mariánských Lázních. Odtamtud byl však po válce spolu se sudetskými Němci odsunut. Vůz však zůstal v Československu a převzal jej úředník státních lázní Zdeněk Krásný. Po něm ho vlastnila rodina Tesařových.
„Osud Linckeho vozu mezi roky 1958 a 1997 není možné doložit žádnými dokumenty. Co vím ze vzpomínek Antonína Tesaře mladšího je jen to, že k prodeji vozu došlo někdy v roce 1958. Kdo vozidlo koupil, se mi však nepodařilo zjistit. Vše překryl čas a nánosy podivné totalitní doby,“ říká k historii vozu Brom.
Brouk jezdí stejně rychle jako za války
Současný majitel se po investigativním pátrání po historii vozu pustil do skutečně poctivé renovace, která mu zabrala několik let. Práci mu mimo jiné komplikoval i fakt, že dobových fotografií a dalších materiálů o vozech KdF z roku 1941 se dochovalo jen velmi málo. Přesto se Brom i ty nejmenší maličkosti snažil dotáhnout do podoby, která co nejpřesněji odpovídala realitě z roku 1941. Vyzkoušel několik druhů laků, vlastnoručně skicoval písmena a číslice pro poznávací značku podle předpisu platného od listopadu 1940 a mezi zahraničními prodejci sháněl originální díly. Ne vždy se to však podařilo. Ondřej Brom například na serveru eBay vydražil válečný tachometr KdF Brouka. „Z fotografií nebylo zřejmé, zda jde o originální součástku nebo o repliku, ale neměl jsem tehdy na výběr a tachometr zakoupil,“ vzpomíná Brom. Sotva rozbalil balíček od pošty, ve kterém se tachometr nacházel, bylo jasné, že jde o podvod.
Nakonec se mu i přes všechny překážky podařilo práci úspěšně dokončit a válečný KdF Brouk tak dnes jezdí opět po silnicích takřka ve stejné podobě jako před téměř sedmdesáti lety.
„Jízdu s tímto vozem není možné srovnávat se současnými auty. Přesto je řízení velmi příjemné, zejména když vše funguje tak, jak má. Motor o obsahu 985 ccm byl pro mě velkým překvapením. Je velmi pružný a dokáže vůz rozjet na 100 kilometrů v hodině, přesně jak to mělo být v době jeho vzniku,“ popisuje Brom.
podpořte vznik knihy
Velkoformátová kniha vychází v českém a anglickém jazyce. Zájemci ji mohou pořídit na Kickstarteru, kde v těchto dnech startuje kampaň. Pro nadšence, kteří se rozhodnou projekt podpořit, je na zmíněném portálu připravena řada odměn v podobě velkoformátových fotografií, plakátů a kalendářů s tímto legendárním KdF Broukem. Na sociální síti facebook.com/KdF41 je možné sledovat videorozhovory s týmem podílejícím se na renovaci vozu a také s dalšími významnými sběrateli automobilů KdF. Nadšenci do veteránů tam najdou i další odkazy na akce či publikace související s tématem, které je zajímá.
Projekt můžete podpořit zde.
Technická data
KdF-Wagen 60L, datum výroby 2. 11. 1941
Motor
Čtyřtaktní, vzduchem chlazený čtyřválec s protilehlými písty.
| Objem: | 985 cm³ |
|---|---|
| Vrtání x zdvih: | 70 x 64 mm |
| Kompresní poměr: | 1:5,6 |
| Nejvyšší výkon: | 23,5 PS |
| Nejvyšší točivý moment: | 63 Nm při 1800/min |
| Karburátor: | Solex 26 VFI |
Přenos síly
Čtyřstupňová manuální převodovka se zpátečkou umístěná před vzadu umístěným motorem.
| Spojka: | suchá, jednolamelová |
|---|---|
| Stálý převod: | 1:4,43 |
Podvozek
| Odpružení: | torzní tyče |
|---|---|
| Brzdy: | mechanické na všechna kola |
| Kola: | 3“ × 16“ |
| Pneumatiky: | 4,5“ × 16“ |
Jízdní výkony
| Nejvyšší rychlost: | 95–100 km/h |
|---|---|
| Hmotnost: | 650 kg |
Fotogalerie
