TEXT: František Vahala, FOTO: Steering Media
Je to opět tady. Stejně jako loňskou sezonu s klasickými auty jsme i tu letošní začali pěkně zostra a vyrazili na naší oblíbenou rakouskou soutěž Planai Classic. Konala se hned 7. ledna a zřejmě patří k prvním novoročním veteránským soutěžím.
U nás to ještě úplně nejde, ale v zahraničí (zejména Rakousku) se jezdí řada přitažlivých zimních soutěží. Tamní majitelé se nebojí vytáhnout své miláčky do zimy a za to si jich vážím – ona totiž stačí dobrá ochrana podvozku a můžete vyrazit.
První letošní šancí, jak si užít dva dny ve veteránů, bylo jistě Planai Classic. Tuto soutěž připravuje stejný organizační tým jako červencový Ennstal Classic, takže nebudete překvapeni tím, že všechno funguje jako na drátkách. Letošní soutěž se přesunula z víkendu na čtvrtek a pátek, přičemž začátek byl tradičně v Gröbmingu na oválu. Dopoledne byly volné tréninky, které si všech 49 posádek užívalo rozevlátým stylem. Je to parádní podívaná a zábava.
Po tréninku následovala kvalifikace a mohlo se začít jezdit naostro. Každé auto muselo odjet pět kol, přičemž bylo patrné, že tady šly hrátky stranou, ale naopak přišlo na řadu soustředění a souhra posádky. Ačkoliv jsme zírali na velkou obrazovku, kde běželi online výsledky, princip jsme nepochopili. Vysvětlila nám ho až Julia z organizačního týmu: v prvním kole si zvolíte čas, ve druhém ho zopakujete, ve třetím jedete čas druhého kola + 3 vteřiny, ve čtvrtém čas třetího – 2 vteřiny a konečně v pátém o vteřinu později než ve čtvrtém. Tomu říkáme soutěž!
Potom už auta konečně vyrazila na cestu – už první den je čekalo celkem 205 km jízdy, takže se končilo pozdě večer. Mezi všemi opět zářil charizmatický Johann Kofler a jeho úchvatný Sunbeam Supersport z roku 1930, který byl jediným předválečným vozem na startu. Z dalších 48 aut vyzdvihuji Porsche 356 A (1955), které odjelo půlku soutěže bez svodů, což znamenalo, že bylo slyšet mnohem dřív, než přijelo. Italské emoce reprezentovala Lancia Aurelia, zajímavostí byl otevřený Willys Jeep z roku 1942. Ze známých osobností se na startu objevil například Rauno Aaltonen, samozřejmě s vozem Mini Cooper a také Hnas Joachim Stuck, který jel s broukem z Mille Miglia 1956.
Líbilo se mi, že na posádky čekalo zmíněných 200 km – v údolí bylo sice pouze mokro, ale v kopcích se jezdilo po sněhu a ledu, takže nic pro slečinky. Ve čtvrtek byl nejzajímavější zřejmě výjezd na Tauplitzalm, v pátek zase jízdy na letišti a samozřejmě výjezd na horu Planai, který zabral celé odpoledne před vyhlášením. Na horu jsme vyjeli lanovkou, což bylo příjemné zpestření a zpět se prošli po trase, kterou jela auta – byl to řádný výjezd do vrchu, jak má být. Jsem rád, že jsme byli podobné akce součástí a mrzí mě jen dvě věci: že jsme se neúčastnili závodu a že Johanovi se porouchala převodovka, takže se v pátek jízdy neúčastnil. A co se týče našeho startu? Potřebujeme prostě starší auto, protože na Planai mohou pouze auta do roku výroby 1972 a naše „zimní“ auto je 1981… Ale nebojte se, pracujeme na tom! Do té doby ale zimní soutěže určitě nezavrhujeme, právě naopak, na konci ledna totiž s týmem Czechs4Monte startujeme na Monte Carlo Historique!