Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil, Petr Bača pro Classic Rallye
Report: 7 Castles Trial očima pořadatele
Tak jsme to nakonec udělali. Ještě v lednu jsme s Honzou Blažkem nechtěli, věděli jsme, že máme hodně práce, různých změn, projektů a nic z toho navíc nebylo jisté. Ale přesvědčili jste nás a my překročili své obavy a vrhli se do jarní setinové soutěže 7 Castles Trial, která je nyní za námi… A já se k ní ve vzpomínkách stejně vracím, protože byla svým způsobem zlomová.
Myslím na vaše zprávy, telefonáty a vzkazy, které se 7 Castles Trialu týkaly. V roce 2015 jsme (opět asi z čistého nadšení) udělali první ročník jarní soutěže v Praze a okolí, abychom trochu rozšířili stávající nabídku setinových rallye v ČR (dalšími jsou Carlsbad Classic a South Bohemia Classic). Nečekali jsme, že se tato akční, dravá soutěž setká s tak pozitivní odezvou. A letos to bylo ještě lepší!
Za prvé, vymysleli jsme jednodenní formát a všechno prezentovali jako intenzivní trénink před samotnou sezonou. Prostě první jarní setiny… Vzali jsme to zgruntu a nejdřív vyřešili zázemí, které je alfou omegou úspěšné akce. Už jsme zkrátka nechtěli stavět stan jako vloni či se dohadovat s nějakými zástupci veledůležitých orgánů o jejich egu. S tím, abychom to zvládli, nám maximálně pomohl Radek Pokorný z Engine Prague, který zajistil skvělé místo v zatím veřejnosti nepřístupné Outlet Areně u letiště. A také nechal připravit více než důstojný ranní a večerní raut, protože hladové posádky samozřejmě nemohou efektivně trefovat setiny. Ve chvíli, kdy jsme si podali ruce, jsme teprve věděli, že to zvládneme. Následovala hladká domluva s pivovarem Krušovice ohledně oběda a vyřídit zbytek bylo už z dnešního pohledu (po akci) celkem snadné, ač to znamenalo stovky telefonátů a mailů.
Týdny před akcí jsem projel a změřil úplně novou trasu, která sice účastníky zavedla na některá známá místa, ale rozhodně se neopakovala. Ostatně u žádné z našich soutěží bych si nedovolil okopírovat starou trasu, protože je to prostě trapné. Pak už testy – s Honzou jsme se nechali trochu unést a vymysleli něco, co tu zatím nebylo, ale o tom později… Pak už konečně přišla sobota ráno, což znamená, že před východem slunce rozbalujeme bránu a chystáme se na jeden z našich nejdelších dnů v roce.
Sluneční kotouč sotva vykoukl nad obzorem a my už byli zahřátí jak auto po hodince na okruhu a připravovali všechno možné (jeden by nevěřil, kolik je na jeden den potřeba „krámů“). A pak začala přijíždět soutěžní auta. A mě se ulevilo, protože i když bylo přihlášených 63 posádek, nikdy nevíte, kolik jich nakonec dorazí. Čas se v té době zase trochu zrychlil a brzy už jsme vítali účastníky u porady. S Honzou se nám už dávno osvědčilo následující rozdělení rolí – já jedu jako předjezdec, Honza se stará o zázemí v místě cíle, řeší průběžné výsledky, připravuje trofeje atd.
Na start přijela pestrá směsice poválečných aut, převažovaly sportovní modely, často v provedení roadster či kabriolet. Závodu 7 Castles Trial se zúčastnili soutěžící z Maďarska, Nizozemska, USA, Německa, Francie, Ruska či Slovenska.
Pro mě to znamenalo vyrazit na trasu v 8:30, tedy 16 minut před první posádkou. A pak už kontrolovat všechny průjezdní body, rozestavení testů, průjezdních a časových kontrol a řešit různé podstatné „detaily“, které by mohly během dne zkomplikovat soutěž. Musím říct, že bych raději jel starým autem než novou Octavií od NH Car, ale bez bluetooth bych to vůbec nedal. Za den se mi podařilo vybít plně nabitý telefon pouze samotným telefonováním… Co vám budu vyprávět, hladký průběh akce je zásadní a kontrola všech a všeho nezbytná…
Letos jsme vymysleli osm testů přesnosti, přičemž už ten první byl celkem nářez, jak nám mnozí potvrdili. Kdo měl trochu času a přemýšlel o roadbooku, šel se k místu testu hned podívat, protože mu bylo jasné, že během samotné jízdy nezvládne zároveň počítat a navigovat v prostorách podzemních garáží. Složený test na začátku hned oddělil „zrno od plev“, protože ho minimálně půlka startovního pole moc nezvládla. Honza navíc vykoumal test o délce přes 90 km, na který měly posádky 14 410 s, tedy čtyři hodiny a 10 s. Byl v tom trik – začínal totiž jinde, než byl oficiální čas rallye, takže rozdíl bylo třeba při průjezdu cílem brát v potaz. Mnoho posádek na to trochu pozapomnělo…
Místa na trase? Skvělé zkušenosti máme se Smečnem, kde je krásný zámek, zábavný test a výrazná podpora místních, které si vážíme. Lány jsou víceméně průjezdním bodem, Křivoklát přivítal rallye časovou kontrolou. Kneževes u Rakovníka možná není tak známé místo, ale tamní vedení obce nám vychází vstříc a to znamenalo opět krásný test. A Krušovice? Nádvoří pivovaru je ideální místo pro seřazení 63 veteránů a jejich přeskupení doplněné obědem. Odpoledne bylo řidičsky náročnější, udělal jsem cca 70 km dlouhou etapu víceméně skrz lesy se zajímavým profilem trati. Cílem bylo dojet do Dobřichovic a cestou získat razítko u JK Classics (kde probíhalo otevírání sezony) a při průjezdu Karlštejnem, který nám bohužel letos neumožnil víc než to. Dobřichovice jsou místem, kam se zase vrátíme. Tamní zámek jsme sice letos viděli pouze z dálky, ale zato jsme měli díky ochotě místního starosty Petra Hampla a tamní městské policie místo pro test s vloženým tajným, prostor pro zaparkování vozidel a zajištěné občerstvení. Mimochodem, nejen v Dobřichovicích na účastníky čekala skvělá divácká atmosféra – je vidět, že veterány táhnou a fanoušků u krajnice přibývá.
Odpoledne uteklo rychle a po Dobřichovicích už následovala Zbraslav, Praha Vyšehrad, Pražský hrad a test na Strahově. Pak přišel další trik – zamotání účastníků na Ořechovce, kde bylo samozřejmě utajené razítko, tedy průjezdní kontrola. A pak už návrat do Engine Classic Car Gallery, další test a v něm ještě tajný test (90 m = 17 s)… Uff! Posádky si to letos užily a jak jsme již avizovali, o moc lehčí už to nebude, takže pověstná souhra řidiče a spolujezdce byla naprosto klíčová a bude i nadále. Ano, i nadále vám budeme dělat podobné věci jako test přesnosti za 17,5 s nebo za 2,15 min, což po přepočtu znamená 2 minuty a 9 vteřin… Protože nás to baví a setinové soutěže s tímto principem děláme v ČR už čtvrtou sezonu, chceme je připravovat stále atraktivnější a kvalitnější.
První jarní setiny určitě nebyly jednoduché, ale věříme, že to účastníky neodradilo, ale naopak motivovalo. Tak rád bych si jednu naší soutěž také zajel, ale role organizátora, který vymýšlí atraktivní záludnosti, také není špatná.
Nebudu tu popisovat, jaká krásná auta se potkala na startovní listině – zmíním jen hojnou účast vozů Porsche, Jaguar, MG, Lancia, Škoda (včetně osmi posádek týmu Škoda Classic, kterému zároveň děkujeme za podporu) a dalších. Ve startovní listině zářila Siata Gran Sport z roku 1953, nejstarší auto závodu, jehož posádka pojala 7 Castles Trial jako přípravu na letošní Mille Miglia. A zbytek aut si určitě lépe prohlédnete na záběrech od Petra Bači a Ondry Kroutila.
Celkovými vítězi letošního 7 Castles Trial se stala ostřílená posádka manželů Vítkových s MG A, kteří nasbírali pouze 277 trestných bodů, druhé místo patřilo posádce otce a syna Alberta a Štěpána Panceových s Alfou Romeo Giulia GTV a třetí skončili Miloš Kašpar s Marií Janak a Mini 1275 GT. Gratulujeme a připomínáme, že kompletní výsledky všech testů přesnosti a kategorií naleznete zde.
Vím, že je to klišé, ale bez podpory a pochopení partnerů, účastníků a řady našich přátel, kteří nám s celým zajištěním akce pomáhají, bychom to vůbec nezvládli. Všem proto ještě jednou upřímně děkujeme.
Fotogalerie
