• V pohybu
  • auta (105)
  • letadla (5)
  • Lodě (5)
  • Motorky (1)
  • Ostatní (4)
• Scéna
  • Lidé (10)
  • Novinky (33)
  • Akce a výstavy (46)
  • Srazy (10)
  • Události (45)
  • Závody (38)
  • Zážitky (37)
• Poradna
  • Kupuji klasiku (18)
  • Tipy a triky (2)
• Styl
  • Doplňky (12)
  • Móda (3)
• Lexikon
• Tým

Škoda Tudor: dostupný český veterán?

Testovaný Tudor v provedení roadster patří do sbírek Škoda Classic a jedná se tedy o mediálně známý kousek. Ovšem i díky tomu, že tým z muzea funguje a vytahuje auta na různé projížďky a závody, mohu za jeho volantem strávit pár desítek kilometrů. A to se nikdy neodmítá…

Stručná historie konkrétního kusu napoví, že byl postaven 2. října 1948 a na tehdejší poválečné poměry se jednalo o skutečně přepychový model – vždyť je to nepraktický, ale o to přitažlivější dvoumístný roadster! Není to sice žádný sporťák, ale přesto, už na parkovišti vábí k usednutí a otočení klíčkem. Má nízké dělené sklo, elegantní dvoudveřové linie, vyvážené tvary. Vskutku Škoda, která mě přitahuje!

Kde se tudor vůbec vzal?

Období těsně po válce není zrovna dobrým výchozím bodem. I když samotné válečné útrapy skončily, země byla zpustošená a obnova přicházela jen velmi pozvolna. V té době škodovka zahájila výrobu nákladního modelu 256, ale zároveň přišla s něčím zásadním. Na trh se totiž dostala přepracovaná Škoda Popular, ovšem již beze jména. Tvůrci chtěli zdůraznit, že se jedná o nový model, proto ho označili pouze číslem – 1101. První verze přišla s dvoudveřovou karoserií, a proto se autu začalo lidově říkat tudor (z anglického two-door, tedy dvoudveřový). Přezdívka se rychle chytla a za chvilku se tak začalo mluvit o celé modelové řadě, od čtyřdveřových modelů přes STW, sanity až po roadstery.

Rok 1948 znamenal modernizaci, dnes bychom zřejmě řekli facelift. Tehdejší novinka byla označena 1102 a poznáte jí podle několika prvků. Zásadní je řazení, které se přesunulo z podlahy na sloupek volantu, z předního pohledu je patrná pětice chromovaných žeber (namísto původních osmi hliníkových lišt). Do roku 1952 bylo vyrobeno celkem 66 904 vozů, a to typů 1101 a 1102 dohromady.

Proč byl zelený?

Auto na fotografiích se narodilo jako roadster v říjnu 1948 a první roky sloužilo u Úřadu předsednictva vlády. Muzeum Škoda Auto ho získalo v roce 1969 od prvního majitele i s kompletní dokumentací, doklady a záznamy. Bylo velmi zachovalé, leč přestříkané z původní hráškové zelené na žlutou (která mu dle mého mínění sekne víc). Nikdo neví, kdo a proč ho nechal přestříkat, ale já to nepovažuji za důležité. Je to tak, jak je. Každopádně platí, že se jedná o velmi spolehlivé a nenáročné auto, které ročně zvládá tisíce kilometrů a vyžaduje jen minimální péči.

S větrem všude

V rámci akce Škoda Classic Experience jsme si s kolegy vybírali auto, kterým pojedeme, a já šel okamžitě právě k tudoru. Suverénně jsem usedl za volant a věděl, že sem nikoho nepustím. Jak se s první poválečnou škodovkou jezdí v dnešním kontextu? Základ je umět nastartovat. Zmíněným klíčkem se totiž pouze zapne zapalování, startuje se nohou – startér je těsně nad pedálem plynu. Jde to dobře, startér zachrčí a motor v pohodě naskakuje. S autem se jezdí úplně v pohodě. Jakmile se sžijete s řazením, které vyžaduje přesně vedenou ruku, můžete se plynule rozjet. Spojka i další ovládací prvky reagují naprosto běžným způsobem, takže není nutná nějaká speciální schopnost. Na ostatní maličkosti typu ovládání „mávátek“ brzy přijdete. Tudor mě potěšil snadným řazením (kromě zpátečky, ta potřebuje grif) i řízením. Nemyslím tím, že by se řízení se šroubem a maticí nemuselo pořád korigovat ve snaze udržet směr, ale spíš fakt, že tudor celkem ochotně mění směr.

Jedenáctistovka s rozvodem OHV není dramaticky výkonná, ale má příjemný zvuk a plynule zrychluje. Brzdou provozu budete pouze v případě prudkého stoupání.

Při pohledu zezadu bude moje svižná jízda okreskami vypadat zřejmě směsně, neboť zadní náprava trochu nestíhá zbytek auta, ale já si to užíval. Pokud máte alespoň trochu horké krve v těle, tak se ovládáním vozu „na limitu“ zaručeně rozproudí. Dovnitř sice fouká ze všech stran (zejména při rychlosti kolem 70 až 80 km/h), takže potřebujete kuklu, ale jinak je jízda zábavná a parádně vzpruží na těle i duši.

Co na tom vidím?

Tohle auto pro mě prostě symbolizuje poválečný československý veterán. Jistě, najdete již řady, ale Tudor byl zásadní a plnil řadu rolí. A navíc, má milý, přívětivý výraz, který mi automaticky vytváří úsměv na tváři. Projížďka je sice u konce, ale já na roadster nezapomenu a budu se těšit, až ho zase potkám při nějaké soutěži.

Jakou má tudor hodnotu?

Původně jsem si myslel, že Tudor bude obecně spíše levnější auto – bylo jich hodně a není technicky nijak převratný. Ale realita internetu mě přesvědčila, že jsem trochu mimo. Hezké auto (dvoudveřový sedan) stojí klidně půl milionu, což ostatně odpovídá i cenám prestižní německé publikace Oldtimer Markt. Vrak se dá koupit mnohem levněji, ale renovace zřejmě přesáhne cenu zrenovovaného kousku. Nabídka není moc široká, například roadster jsem nenašel žádný. Dá se ale čekat, že bude zhruba o třetinu dražší než běžná karoserie. V případě zájmu si dávejte pozor na kabriolety, které se narodily se střechou – většinou nejsou hezky udělané a nemají takovou hodnotu. Hodí se konzultace přímo se Škoda Classic týmem, ochotně vám pomohou.

Fotogalerie