Text: František Vahala, Foto: Peugeot, autor
Spirit of France: radost s Peugeotem
Francie mě si mě během letošního jara získala. Nejprve závodem Tour Auto a následně díky jedinečné akci Spirit of France, kterou pro vybrané novináře uspořádala značka Peugeot. A nebylo to pouze o ježdění starými (či novými) Peugeoty, zažili jsme mnohem víc. Země galského kohouta se po důkladném prozkoumání krás regionu Burgundsko-Franche-Comté jeví hned přitažlivěji.
Naše dobrodružná výprava začala samozřejmě stylově rovnou v Sochaux, kde se nachází nejen velké výrobní závody PSA, ale hlavně Musée de l´aventure Peugeot a dílna Atelier du musee. Právě zde najdete tým několika lidí, kteří mají v Peugeotu tu nejlepší práci – starají se o historické vozy, jejich servis, přípravu a renovace. A samozřejmě s nimi vyrážejí i různé soutěže, naposledy to bylo zmíněné Tour Auto.
Po krátkém představení se společně s britskými, holandskými a řeckými kolegy vydáváme na cestu. Jako první si beru model 205 GTI, který mě z přítomných strojů zajímá nejvíce – má kolem sebe zvláštní kult, který musím odhalit. O tom vám ale napíšu až v samostatném článku…
Návštěva fakt velkého skladiště
Program prvního dne po příletu je celkem pohodový – máme ujet asi 15 km, abychom se dostali do starých výrobních hal Peugeotu, kde se v současné době nachází depozitář. Ještě mám v hlavě živé vzpomínky na návštěvu Sochaux před sedmi lety při oslavě 200 let od založení firmy. Tehdy byl depozitář také ve výrobních halách, ale ty už dnes neexistují. Vzpomínám na střípky historie, postávající v prachu, zašpiněné holubím trusem. To všechno už je pryč.
Dnes má Peugeot velmi důstojný depozitář (Centre d´archives de Terre Blanche), ve kterém je na speciálních paletách do výšky narovnáno přes 400 automobilů ze všech zásadních dekád. Najdete zde všechny důležité modely – od 301 přes 403 až po současné závodní stroje z LeMans. A k tomu celé řady různých speciálních staveb či konceptů. Mě nejvíce zaujala kombinace automobilu a člunu zvaná Runabout nebo filmové 406tky z Taxi Taxi. V hale by se dal strávit celý den, ale my pokračujeme dál – čeká nás ještě několik místností plných písemností, původních technických plánů, reklam, technických materiálů a mnoha dalších věcí. V současné době probíhá důkladná digitalizace všech původních materiálů a pracuje se na třídění a organizaci jednotlivých položek. Záslužná, ale mravenčí práce. K tomu ještě dodám, že depozitář je po domluvě přístupný i veřejnosti – zejména k účelům studia historie nebo umožnění přístupu k některým jinak těžko dohledatelným informacím a datům.
Projížďka
Po lehkém obědě ve francouzském stylu (trval hodinu a půl) konečně vyrážíme a já opět usedám do ostrého Peugeotu 205 GTI, od kterého jsem si během oběda pro jistotu nechal klíče. Cesta nás vede malebnou a šťavnatou krajinou francouzského venkova. O zatáčkovité pasáže není nouze, takže jsem rád, že jsem zvolil tuhý hothatch. Je tak mechanický a přímý!
Naše svižná projížďka má svůj jasný cíl – jedeme do sklepa. Konkrétně do sklepů pevnosti Saint Antoine, které jsou využívany jako sklady zrajících sýrů comté. Zajímavostí je, že pevnost nikdy nesloužila k vojenským účelům – byla totiž postavena až po ukončení prusko-francouzské války a od té doby už se nikdo nesnažil touto cestou do Francie proniknout. Každopádně nyní je plná sýra. A to doslova, protože rozsáhlé vnitřní prostory jsou po strop naplněny zrajícími „bochníky“ o průměru 40 cm. Je jich tu přes 200 000! Logicky nechybí ani výrazný zápach… V podstatě jedinou prací, kterou asi dvacítka zaměstnanců firmy Comté Marcel Petite vykonává, je otáčení sýrů. U mladých kousků každý den, u stárnoucích občas. Pomáhají i roboty. Při ochutnávce místních produktů jsme uspokojili naše chuťové buňky, a jelikož se blížil večer, vyrazili jsme dál. Tentokrát na mě zbyl nový Peugeot 5008, ale bylo mi to jedno – mířili jsme totiž na zámek a všichni se těšili hlavně na sprchu a následný přípitek.
Noc na zámku
Když už jsem ve Francii, vždy se snažím strávit nějaký čas na některém z četných château, tedy zámků. No a při akci Spirit of France se mi to podařilo – spali jsme totiž v Château de Germigney. Musím přiznat, že si na luxus příliš nepotrpím. Ale tento malý zámeček s komorní atmosférou a vkusným zařízením si mě získal snad vším, kromě ohromného porcelánového andělíčka, který mi visel nad postelí. Noční kvákání žab z přilehlých jezírek bylo naopak pro člověka žijícího ve městě nezvyklou a příjemnou kulisou.
Radosti s kupátkem
Druhý den už nebyl tak náročný jako ten první. Opět jsme si rozdělili automobily, přičemž já sáhl po svém oblíbeném modelu – Peugeotu 504 Coupé s motorem V6 v krásné zlatozelené metalíze. Toto elegantní kupé, pod jehož designem je podepsáno studio Pininfarina, je jedním z mých horkých tipů na stylové francouzské auto ze 70. let. Navíc pokud je pod kapotou šestiválec PRV o objemu 2,7 litru o výkonu 144 koní (vím, nic moc, ale stačí to. Šest hrnků je šest hrnků…), jedná o zajímavý model i z hlediska uložení peněz. Stále ještě nestojí nesmysl, méně už nikdy stát nebude a zatím nezažívá cenový boom. Sice se ho vůbec nemusí dožít, ale stabilní nárůst hodnoty je zde patrný, takže v něm nezahučíte.
Peugeot 504 Coupé je pohodlné velké GT, do jehož velurového interiéru přímo zapadnete. Potěšil mě sebevědomý, plynulý zátah motoru krmeného dvojitým karburátorem i měkký, poddajný podvozek. Společně s řízením nevybízel ke sportovní jízdě, ale spíše klidnějším a plynulému stylu. A to je fajn. Usoudil jsem, že by se mi hezký exemplář do garáže hodil. Navíc je to stále ještě klasický vůz s motorem vpředu a pohonem zadních kol.
Až do továrny na mlýnky
Věděli jste, že Peugeot je největším výrobcem mlýnků na sůl a pepř na světě? Skutečně, v továrně, kterou jsme během výletu navštívili, jich vyrobí 2,5 milionu ročně! A každý má doživotní záruku… Schválně se příště, až si v restauraci budete chtít trochu připepřit, podívejte, jaké logo zdobí kořenku zespodu – pravděpodobně tam najdete logo Peugeot.
V továrně na mlýnky to bylo zajímavé – většina produkce se stále vyrábí ze dřeva (hlavně z buku, ale i olivových a dalších dřevin) a kromě strojů je hojně využívána ruční práce. Ale i tak, továrna je továrna a já opět cítil vděk za to, že nemusím celý den dělat monotónní činnost.
Ztraceni v krajině
Výlet se pomalu chýlil ke konci. Měli jsme před sebou poslední část programu, kterou byla logicky návštěva muzea Peugeot v Sochaux. Cesta nám měla zabrat asi hodinu, ale vzhledem k tomu, že se část naší skupiny ztratila a my zůstali bez průvodce, museli jsme zapojit do hry navigaci. A také dotankovat 504 Coupé, které bylo z celé sebranky evidentně nejžravější. Muzeum Peugeot je krásné, rozlehlé a patří ještě do staré školy muzeí – na rozdíl od škodováckého nebo expozicí prestižních německých značek je v něm totiž přístup k automobilům, které se dají prohlížet z těsné blízkosti a ze všech stran. O tom vám ale napíšu až příště, nyní už si užijte fotogalerii…
Fotogalerie
