Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil for Steering Media
Do hlavního města Francie jsme přijeli v noci, protože rádi projíždíme Evropu bez zbytečných kolon a stresu. A navíc – krásnější než ve tři ráno jsem Paříž neviděl! Když už jste v Paříži, byl by hřích si nedat snídani typu parisien v jedné z nesčetných kaváren na Avenue de Champs-Élysées. Bude sice předražená, ale je zážitkem, na který nezapomenete.
Pak už se vracíme přímo do Grand Palais, výstavního paláce, postaveného v roce 1900 u příležitosti světové výstavy, který se pro pondělí 24. dubna stal tradičně centrem dění. Co vám budu povídat – pro téměř 300 závodních a sportovních aut ideální místo! Procházíme mezi pečlivě vystavenými vozy (každá značka má svou sekci, parkování je přesné podle čísel) a já začínám chápat, že nás čeká něco výjimečného – většina aut má totiž integrovaný rám a piloti nosí v podpaží helmy. Jen co jsme prošli bezpečnostní kontrolou (jediná připomínka jakéhosi napětí, jinak všude klid), rychle si vyřizujeme akreditaci, bez které si Tour Auto pořádně neužijete, protože nebudete mít roadbooky. Ty se vydávají až na startu, přímo před závodem, proti voucheru.
Všechno nám vysvětluje Henri Suzeau z organizace: soutěžící jsou rozděleni do pěti skupin, z nichž tři jedou compétition (závod proti času) a dvě régularité (na předem určený rychlostní průměr). Tour Auto je velká hra, závod trvá pět dní a najedete se během něj 2500 kilometrů. Přejezdy mají průměry od 50 do 58 km/h, takže není čas na kávičku, když máte během dne urazit třeba 500 kilometrů. A mezitím vás čekají testy, kontroly, časovky a tak dále… O celých souvislostech vám asi napíšu samostatný článek… Během pondělí důkladně studujeme startovní listinu, zaplněnou známými i neznámými jmény. Postupně se konají i tiskové konference, nejprve u BMW, které představuje svého přejezdce: s BMW M4 nepojede nikdo menší než Ari Vatanen! Vypadá pořád dobře… Nechybí například ani Berek Bell, startující s Porsche 911 RS z roku 1974. V rychlosti nám vysvětluje, o čem to celé je…
Následuje prezentace závodu z úst nejpovolanějšího: hlavního organizátora Patrica Petera. Následně se představují partneři, nechybí ani prezentace nových hodinek Chronomaster El Primero Open Tour Auto Edition, pak se zase svým stánkem chlubí Ferrari. Desítky závodních aut obklopují stánek, kde se objektivům vystavuje model 812 Superfast a LaFerrari Aperta. Ferrari slaví 70 let a Tour Auto je jednou ze 70 akcí, kde se značka oficiálně prezentuje – ani proto nepřekvapí, že před závodními auty pojede pár moderních superaut.
Je toho hodně. Na Tour Auto jsou zastoupeny snad všechny důležité světové značky. Závodu se mohou účastnit pouze auta vyrobená od roku 1951 až 1973, třída compétition byla ještě dále dělena do různých kategorií, ale auta z 80. let jako na Monte-Carlo Historique zde nepotkáte. Důležité také je, že se danný typ automobilu účastnil původního závodu Tour de France Automobile v určených letech – jestli je o rok dva starší už ve finále nevadí.
Pro mě osobně byly nejzajímavější pro mě víceméně neznámé francouzské automobily. Samozřejmě, že v závodu startovaly například i Peugeoty (přímo z týmu Peugeot Classic), zejména krásný dokončený závodní 504 Berline) nebo Renaulty, ale ono toho z Francie pochází jaksi víc. Zmíním hlavně podivné, ale krásné Panhardy, vozy DB, Jidé, BSH, René-Bonnet, CG nebo Ligier. Poslední jmenovaný mě dostal do kolen, protože ve třídě závoďáků předváděla své schopnosti v podstatě okruhová placka pod názvem Ligier JS 2DFV z roku 1975.
V pondělí opouštíme Paříž – spíme na venkově, ve starobylém mlýnu, který vedou dvě dámy. Jsme rádi, že jsme opustili hlučnou metropoli a konečně si můžeme oddechnout, takže gril, víno, pohoda. Úterní ráno je hektické. Kolem osmé ranní dojíždíme do Chateau de Neuville, kde už od 7:15 probíhá oficiální start, kam účastníci museli dojet z Grand Palais (první vyjížděl už v šest hodin).
Zrovna se chytáme skupinky širokých závodních BMW CSL a dalších aut, která se sotva protáhnou úzkými bránami. Zůstáváme jen pár minut a díky perfektní organizaci jsme vyvedeni ven, abychom mohli pokračovat po trase. Ačkoliv jsem neměl ani kafe, cítím se dokonale probraný – máloco vás nastartuje tak jako hukot závodních motorů…
Hned první den je pěkně náročný – přes 500 km skrz krásná místa a polední pauza v Le Mans. Dvě třetiny automobilů míří rovnou na okruh, kde je čeká nemilosrdný závod na rychlost. Ano, čtete správně, skupina compétition bojuje o čas na zavřených erzetách a okruzích. Okruhem Le Mans burácí Fordy GT40, AC Cobry, Jaguary E-Type, Alfy GTA, Lotusy Elite či Porsche 904. Je to úplně boží! A to ani nemluvím o tom, co je k vidění kolem, například v boxech… Chvíli trvá, než si všechno dostatečně užijeme, ale mezitím co přijely skupiny régularité (jedou až po třech závodních), už musíme na trať. Čeká nás ještě moře kilometrů krásnou francouzskou krajinou, takže není čas ztrácet čas.
Na cestu máme evropské auto roku 2017, Peugeot 3008 s dvoulitrovým motorem HDi, který se na podobné dlouhé cesty hodí nízké spotřebě. Chceme mu udělat jednu pěknou fotku, tak na severním pobřeží odbočujeme a zajíždíme k Mont-St-Michel.
I přesto, že jsme dobrodružnou cestou k pobřeží ztratili sotva 40 minut, do cíle v St. Malo dojíždíme až v půl desáté večer. Unikátní přístavní město v zálivu Lamanšského průlivu mezi Bretaní a Normandií tvoří závodním strojům úžasnou kulisu. Chvilku okouníme v servisu, na který mají posádky každý večer dvě hodiny, než jsou všechna auta zavřena do parc fermé. Jelikož je kolem 11 večer, čeká nás rychlé ubytování těsně u pláže, dvě piva a spát. Ráno zase vyrážíme!
Procházka večerní servisní zónou měla skutečné kouzlo! Teprve tady mi došlo, že Tour Auto je myšleno skutečně vážně a bez servisní dodávky s plnou výbavou víceméně nemáte na dobré umístění šanci. Jen se mrkněte na video, mluví za vše…
Vzhledem k tomu, že St. Malo je na severu, ve středu 26. dubna nás čeká dalších zhruba 500 km až do Nantes, respektive blízkého Chateau de Goulane, kde je cíl. Opět nás čeká skvělá jízda mezi závodními stroji, které burácejí krajinou. Už během dopoledne se roztrhaly mraky a dovolily slunci, aby ozářilo nejen karoserie, ale i okolní krajinu. A to bylo moc dobře, protože jsme právě dorazili k Bretaňské riviéře. Jízda po pobřeží s výhledy do nekonečných modrých dálek v okolí misu Fréhel patřila mezi to nejlepší, co jsme toho dne viděli. Hladká silnice vinoucí se divokou krajinou, až 70 metrové útesy a do toho hlučný průjezd závodních aut, která byla slyšet už z dálky. Co vám budu povídat, podívejte se sami!
Jak Francouzi vnímali kolonu klasických aut? Jedním slovem nadšeně! Ačkoliv nejsou tak expresivní jako Italové při MM, stejně to bylo boží. A hlavně, fanoušci, místní kluby i nadšenci závodu postávali kolem trati a často předváděli své vystavené vozy, logicky často francouzské výroby. Tak jsme se tedy kochali, občas během kávy i popovídali, něco vyfotili…
Soutěž frčí rychle, ale účastníci nedělají zbytečné vylomeniny – žádné průjezdy na červenou nebo ignorace dopravního značení se nekoná. Závodníci jsou klidní, a to hlavně proto, že si užijí závodního adrenalinu dost při uzavřených erzetách mezi poli i na okruzích. A tak šetří síly, což ale neznamená, že jedou v řadě za pomalejším… Středa měla z hlediska místních zajímavostí dva vrcholy. Prvním z nich bylo jednoznačně úžasné místo oběda, bývalý pirátský přístav Port Louis se svou impozantní pevností na břehu Atlantiku.
Druhým místem, o jehož existenci jsme se dozvěděli až díky podrobnému popisu v roadbooku, byla vesnice Rochefort en Terre, kde se zastavil čas tak v 17. století. Malebná vesnice láká hlavně svou dobovou architekturou, kterou nikdo z obyvatel nenarušuje, takže celé místo je skutečně autentické – včetně stylových výstavních štítů lákajících do místních hospod, na kterých byste neony hledali marně.
Náročný středeční program nám připravil ještě různá menší dobrodružství včetně záchrany posádky Ferrari 275, které došel benzin. Do cíle v Nantes dorážíme pozdě večer a stejně ještě trávíme čas zámku Goulaine, protože pozvání na šampaňské se přece neodmítá. Ta nepopsatelná atmosféra, únava i radost závodníků, celkový šum, burácení motorů v zámeckém parku, to prostě stojí za to.
Ačkoliv závod je teprve v půlce, čtvrtek je naším posledním dnem ve společnosti Tour Auto. Jarní počasí konečně přestalo předvádět své vrtochy a na cestu nám svítí slunce. Projíždíme skrz Francii, vídáme malé vesničky i městečka, ale hlavně lány pastvin a lesů.
Dojíždíme až na okruh Circuit du Val de Vienne, kde je další závodní vsuvka. Rychlé občerstvení a posledních pár minut mezi závodními stroji. Nacházíme dobrou pozici ke sledování i focení a vychutnáváme si nejsilnější skupinu závodních aut – k velkým soubojům dochází zejména mezi Fordy GT40, Jaguary E-Type a Shelby Cobrami 289. Najednou zjišťuji, že jsou čtyři odpoledne. A my se ještě téhož dne musíme dostat do Sochaux, což je na druhé straně Francie. Peugeot hlásí vzdálenost 700 km, takže se odpoutáváme od závodu a jedeme dál.
Povolená výbava? Tripmaster co měří maximálně na stovky metrů a stopky. Tím to víceméně hasne. Na uzavřených erzetách musíte mít i telefony mimo dosah nebo někde zamčené. Nejsou povoleny ani LED či xenonová světa…
I když závod Tour Auto pokračoval až do Biarritzu, který je v podstatě u hranic se Španělskem, rozhodli jsme se o předčasný návrat. Dalším důvodem byl také fakt, že jsme měli ještě jiný plán, který jsme uskutečnili a určitě vás o něm budeme informovat.
Pokud máte chuť se podívat na další etapy, není nic snadnějšího než mrknout na oficiální stránky organizace Peter Auto, kde najdete nejen všechny důležité dokumenty od startovní listiny až po výsledky, ale i celou řadu dobře zpracovaných videí. Smekám před celkovou úrovní akce!
Za celkovou podporu při pokrytí akce děkujeme zejména Peugeot Česká Republika a Canon ČR.