Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Volvo PV 654: první šestiválce
Vzhledem k tomu, že dnes už Volvo u nových modelů šestiválec ani nenabízí, možná stojí za to si připomenout pořádný model, jemuž by si pod kapotu nikdo čtyřválec nedovolil dát… Mrkněte s námi do historie luxusního PV 654!
Volvo začalo plánovat výrobu většího modelu ještě dříve, než byl představen otevřený ÖV4, tedy první automobil, který pod značkou Volvo v roce 1926 vznikl. Důvod byl zřejmý a logický – švédskému trhu ve 20. letech minulého století dominovaly zejména velké americké automobily a domácí Volvo potřebovalo nabídnout konkurenční (a tím pádem šestiválcový) model, jenž by zajistil potřebný komerční úspěch.
Stalo se tak v dubnu 1929, kdy se veřejnosti pod označením PV651 představila horká novinka z továrny v Göteborgu. Šasi „řady 6“ bylo mnohem pevnější a odolnější než v případě ÖV4 a do jeho přední části byl podélně umístěn robustní řadový šestiválec DB o objemu 3010 cm³ s klikovou hřídelí uloženou na sedmi hlavních ložiscích. Motor s litinovým blokem a rozvodem ventilů SV vyrobila společnost AB Pentaverken, jenž byla už v roce 1930 začleněna do struktury automobilky Volvo. Ve specifikaci DB použité pro pohon modelu PV651 nabízel výkon 56 koní. Přenos točivého momentu na zadní kola zajistila nesynchronizovaná třístupňová převodovka.
Volvo PV651 bylo (stejně jako jeho následující verze) postaveno tradičním způsobem – základem se stal masivní žebřinový rám s rozvorem 2950 mm, na němž byla přišroubována karoserie s výdřevou a ocelovými pláty karoserie. Automobilka nabízela buď pětimístné uzavřené karoserie (na rozdíl od zmíněného typu ÖV4, což byl čtyřmístný kabriolet), nebo šasi pro stavby komerčních verzí. Většina z takto vzniklých užitkových automobilů byly buď lehké náklaďáky, ambulance nebo automobily pohřební služby. Velmi oblíbenou se stala také úprava taxi, jež vznikala i v sedmimístném provedení.
S jarem roku 1930 přišel i jakýsi „facelift“ šestiválcového volva značeného dále PV652, charakterizovaný zejména upraveným interiérem a palubní deskou. Motor byl vybaven lepším karburátorem, ale hlavní technickou úpravou bylo použití hydraulických brzd namísto doposud používaných mechanických. S dalším rokem byla za motor umístěna čtyřstupňová převodovka, v lednu 1932 přišel šestiválec se zvýšeným objemem na 3266 cm³ a nová třístupňová převodovka se synchronizovaným druhým a třetím rychlostním stupněm. Větší motor byl značený jako EB a ze zmíněného objemu (vrtání x zdvih 79,4 x 110 mm) dosahoval výkonu 48 kW, tedy 66 koní.
Do roku 1934 vzniklo celkem 2176 kusů Volva PV650, PV651 (s mechanickými brzdami) a PV652 (s hydraulickými brzdami). Volvo se ale orientovalo na zámožnější klientelu, pro níž v roce 1933 připravilo verze PV653 a hlavně PV654. Základ byl postupně vylepšován, ale základní charakteristiky automobilu zůstaly zachovány – odolnost, komfortní odpružení a relativní síla šestiválcového motoru.
Dostáváme se na podzim roku 1933, kdy došlo k další výraznější proměně – pevnější šasi bylo ještě vyztuženo příčníkem ve tvaru X, automobil byl osazen menšími 17palcovými koly a karoserie byla nově celokovová bez integrovaného dřevěného rámu. Nové byly i blatníky, čelní sklo a došlo k mírnému sklonění chladiče, což napomohlo lepšímu proudění vzduchu kolem jinak relativně hranaté karoserie.
Zatímco PV653 bylo základní osobní verzí, PV654 označovalo provedení de luxe. Tehdejší luxusní verzi určoval zejména lepší interiér, dvě rezervní kola umístěná na blatnících, dvojité chromové klaksony a zdvojené zadní světlomety.
Představovaná verze PV654 patří Rakušanovi Nikolausovi Gstirovi z Wattenbergu, který ji koupil ve Švédsku během Vánoc 2014. Našel ji tehdy ve stodole na jakési farmě v kompletním, leč nepojízdném stavu. Motor nebyl nastartován minimálně deset let. Nový majitel si vůz zamiloval a na traileru ho dovezl do Rakouska, kde se s vervou pustil do oprav. Slovo oprav bylo použito záměrně – automobil totiž nikdy neprošel kompletní renovací, která by ho zbavila jeho úchvatné patiny. Byl pouze zachován v příhodných podmínkách a po mnoho let v podstatě zakonzervován. Původní stav je patrný zejména na místy oloupaném laku karoserie, vyniká například originální syntetická kůže pergamoid použitá na panelu střechy, která ani po 83 letech nepropouští vodu!
Nikolaus je původem mechanik a jeho zkušenosti se promítly do citlivých oprav laku, brzd, motorové elektriky, rozhýbání samotného motoru a celkové údržby staré techniky. Trvalo mu pouhých 17 měsíců, než motor znovu naskočil a automobil byl opět uveden v život, aby byl následně vyzkoušen rovnou při soutěži Ennstal-Classic.
Sám majitel popisuje zážitek za volantem takto: „Motor má dostatek síly, ovšem při jízdě v kopcovitých pasážích spotřebuje relativně hodně vody. Každý den jsme do chladiče dolili minimálně deset litrů kapaliny, většinou víc. Brzdy třídenní zátěž samozřejmě nevydržely – v podstatě se rozpadly.“ Samotná práce při jízdě je náročná – převodovka vyžaduje přesnost a grif a při popojíždění je nutné dvojí mačkání tuhé spojky. Časté změny směru volantem zase spotřebují hodně síly.
S rokem 1934 skončila výroba osobních verzí PV653 a PV654. Celkem vzniklo 230 kusů základního modelu PV653 a 361 kusů verze PV654, přičemž do roku 1935 ještě pokračovala produkce šasi pro komerční účely (PV655), ovšem těch vzniklo pouze 62 kusů. I z těchto čísel je patrné, že Volvo PV654 je vzácným modelem – sám majitel si je téměř jistý, že z celkových deseti dochovaných jsou pouze čtyři v pojízdném stavu, z toho jeden přímo v továrním muzeu Volva.
Historii první série šestiválců uzavíraly v letech 1935 až 1937 modely PV656 až PV659. Jelikož karoserie byla v podstatě stejná jako v roce 1929, v polovině 30. let už působila značně staromódně. I přesto se automobilka rozhodla robustní automobil vybavit motorem řady EC o větším objemu 3670 cm³ o výkonu 64 kW (87 koní) a v rámci možností omladila jeho vzhled použitím nově tvarované masky chladiče. V různých specifikacích vzniklo pouze několik set automobilů (nejvíc bylo základních verzí PV658), do roku 1937 vydržela pouze produkce verze PV657, což bylo v podstatě šasi s prodlouženým rozvorem na 3550 mm, určené pro komerční zástavy. Úlohu přepravy cestujících už v roce 1936 převzal nový typ PV51 s mnohem modernější karoserií.
Zpět k PV654. Určit dnes jeho hodnotu je velmi těžké, dokonce ani v odborných publikacích nejsou první volva vedena. Trh s nimi je velmi malý a skutečný zájem o ně projevují pouze nadšenci či lidé, kteří na ně narazili náhodou a svým způsobem si je oblíbili. S o to větší radostí proto pozoruji jeden z těchto švédských klenotů při jízdě a jsem rád, že se jedná o krásný kousek s patinou, jehož majitel si uvědomuje jedinečnost původního motoru, šasi a karoserie a celému automobilu citlivě dává péči potřebnou k tomu, aby mohl i nadále zachovávat technické i estetické dědictví rané historie luxusních automobilů Volvo s kořeny na konci 20. let minulého století.
Fotogalerie
